Solidarita drží, nadšení zmizelo. Co si Češi myslí o Ukrajincích

Vztah Čechů k Ukrajincům zůstává po téměř čtyřech letech války relativně stabilní a spíše podpůrný. „Stále si mírně nadpoloviční většina Čechů myslí, že je dobře, že jsme jim u nás umožnili pobyt,“ říká Jiří Táborský z agentury STEM. Zároveň ale upozorňuje, že se projevuje únava – jak z dlouhotrvajícího konfliktu, tak ze soužití.

Právě tyto ambivalentní nálady se v posledních dnech dostaly i na diplomatickou úroveň: ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) o nich minulý týden jel referovat do Kyjeva.

Ukrajinci podle Táborského nejsou vnímáni jako zásadní problém české společnosti, což je vzhledem ke statisícům příchozích „nevídané“. Postoje k nim jsou ale výrazně podmíněny konkrétními očekáváními. Pro dlouhodobé setrvání uprchlíků v Česku jsou klíčové tři věci: práce, znalost jazyka a dodržování zákonů. Pokud jsou splněny, „80 procent české veřejnosti je pro to, aby tady rodiny z Ukrajiny mohly dlouhodobě zůstat“.

V jaké kondici je nyní vztah Čechů k u nás žijícím Ukrajincům?

V současné době, a týká se to jak uprchlíků, tak i vnímání konfliktu na Ukrajině, mírně převažuje podpora pro Ukrajince. Stále si mírně nadpoloviční většina Čechů myslí, že je dobře, že jsme jim u nás umožnili pobyt. Zároveň se ukazuje jak už i únava z konfliktu, tak i ze soužití. Dobře se to ukazuje na tom, že je tady dost lidí, kteří si myslí, že jsme přijali mnoho uprchlíků, ale zároveň si myslí, že bychom už neměli další přijímat. Na druhou stranu je důležité poznamenat, že se to nepropisuje do protiukrajinských nálad.

Co by mohlo současné vnímání Ukrajinců v české společnosti výrazně změnit? Vidíte někde „doutnající“ problém?

Problém by asi přišel ve chvíli, kdy by dorazila nějaká další velká migrační vlna. To je dobré mít na paměti při úvahách o pomoci bojující Ukrajině. Pokud by totiž válka skončila pro Ukrajinu nějak výrazně nevýhodně a musela by se podrobit ruským podmínkám, což by bez pomoci Západu byl realistický scénář, dá se čekat opravdu masivní vlna migrace z Ukrajiny, která půjde ne nutně celá k nám, ale rozhodně půjde naším směrem. Při uvažování o tom, jak moc podporovat či nepodporovat válčící Ukrajinu, bychom to měli mít na paměti.

Cítíte to tak, že ona počáteční euforie, kdy Ukrajince Češi vítali a pomáhali jim, se nyní překlopila do určité stagnace či únavy, jak jste naznačil?

To se těžko zjišťuje. Na začátku tam euforie skutečně byla, ale opadla relativně rychle a dostali jsme se do statu quo. Takže když se třeba ptáte na aktuální nálady, tak mám poslední čísla z června, což je sice půl roku zpátky a může se zdát, že za tu dobu se toho stalo hodně, ale když se podívám na časovou řadu kontinuálních sběrů od roku 2023, tak vlastně ta čísla jsou plus minus podobná. Tedy k většímu vývoji vlastně nedochází.

Když se řekne Ukrajinec, co si dnes běžný Čech představí? Je to většinově jen asociace s válkou?

To si netroufám přímo odhadovat. Standardně lidé vycházejí ze zkušeností, které mají, a z toho, co o daném jevu vědí, na základě čehož nějak interpretují okolní realitu. Samozřejmě je to velmi subjektivní. Každopádně konflikt si udržuje velmi vysokou přítomnost ve veřejném informačním prostoru. A udržuje si i poměrně vysoký zájem. Když jsme se loni dotazovali na zájem o válku na Ukrajině, tak ho vyjádřila nadpoloviční většina dotázaných. Tedy dalo by se to zjednodušeně interpretovat tak, že Ukrajina rovná se válka v posledních letech. A asi to ještě nějakou dobu vydrží.

Jsou Češi stále většinově proukrajinští? Narážím na výrok ministra zahraničí Petra Macinky, který řekl, že „naprosto drtivá většina českých občanů, mimo pár nějakých naprostých pošuků, má velmi negativní vztah k Rusku“.

Záleží na tom, co vlastně znamená proukrajinský. Pokládáme lidem vždycky dvě základní střechové otázky. První je, zda je správné, že Česká republika nadále umožňuje pobyt ukrajinským uprchlíkům, které přijala. Dlouhodobě si mírně nadpoloviční většina veřejnosti myslí, že je to v pořádku, souhlasí s tím.

Druhá otázka směřuje na to, jestli jsou uprchlíci spíše přínosem, anebo spíše ohrožením. A tam zhruba 20 procent lidí neumí posoudit, protože třeba nemají žitou zkušenost, nicméně mírně nadpoloviční většina si pořád myslí, že ukrajinští uprchlíci jsou pro Česko spíš ohrožením. V čase se ale tato část umenšuje a pomalu přibývají ti, kteří si myslí, že jsou spíše přínosem. Ovlivňuje to právě zkušenost s těmi konkrétními lidmi jako takovými.

Čili pozitivní linka mírně roste.

Spíše ano, ale také velmi záleží na tom, jestli jsou k tomu ještě přidány další věci. Dlouhodobě pokládáme otázku, které říkáme „podmíněné setrvání“. To znamená, za jakých podmínek by Češi byli komfortní s tím, aby tady Ukrajinci zůstali dlouhodobě. Pro většinu Čechů je z tohoto pohledu ideální kombinace tří podmínek – že budou pracovat, naučí se česky a budou dodržovat české zákony. Pokud to Ukrajinci splňují, potom nacházejí obrovskou podporu, což je u české veřejnosti, která obecně bývá dost skeptická, velmi nevídané.

Jak jsou na tom Češi s vnímáním finanční podpory Ukrajinců?

Tam se dlouhodobě ukazuje, že mírně narůstá podíl těch, kteří si myslí, že podpora je až moc velká, že jim toho dáváme moc. Takový pohled měla loni těsně nadpoloviční většina.

Co si lidé pod takovou podporou a pomocí vlastně představují?

Pomoc má poměrně hodně různých modelů a to, co je mezi Čechy nejméně preferovaná pomoc, je nějaká přímá finanční podpora nebo dodávky vojenské techniky či munice. V populaci je to také tak půl na půl.

Naopak humanitární pomoc, dodávky zdravotnického materiálu či podporu českých firem při navazování obchodních partnerství na Ukrajině podporuje výrazně nadpoloviční většina lidí. Zároveň i velká skupina Čechů chce udržovat nějaký diplomatický tlak na Rusko.

Jaký vývoj války považují Češi za reálný?

Češi by chtěli, aby se Ukrajina vrátila do svých původních hranic, rozhodně jí to přejí. Problém je, že to nepovažují za reálné. Jejich hlavní prioritou je, aby válka co nejdříve skončila. Za realistickou možnost tak považují možnost, že se Ukrajina vzdá některých svých území výměnou za příměří a nějaké bezpečnostní záruky. V řeči čísel: Cca 70 procent Čechů chce rychlé ukončení války. I za cenu územních ústupků.

To je to, čemu říkáme únava z války. Ta totiž v lidech zvyšuje pocit strachu, který je už tak dost velký. Válka totiž navíc navazuje na krize posledních let, kterých bylo poměrně hodně. Měli jsme tady covid, což byla obrovská rána, měli jsme inflaci, která byla sice oficiálně sedmnáctiprocentní, ale když se podíváte na spotřební koš lidí, které to ohrožovalo nejvíc, tak byla klidně pětadvacetiprocentní. Prostě špatných zpráv už je hodně a určitě by lidé uvítali, kdyby přestaly přicházet.

Promítá se do vnímání podpory Ukrajiny i domácí česká politika?

Podpora je hodně politicky podmíněná. Ale nedá se říct, že by existovala jasná dělicí linka, kterou často vidíme u jiných témat, ve smyslu bývalá vláda versus současná vláda. Je pravda, že voliči bývalé vládní koalice jsou velmi výrazně proukrajinští, pokud jde o poskytování pomoci válkou zasažené Ukrajině i o pomoc uprchlíkům. Ale v současné vládní koalici je téma Ukrajiny polarizační pro koalici samotnou.

Co se týče voličů hnutí ANO nebo Motoristů, tak ti sice méně než bývalá koalice, ale rozhodně nejsou nějak kategoricky proti pomoci. Dokonce voliči Motoristů jsou v řadě otázek více proukrajinští a více protiruští než voliči hnutí ANO. Například v diplomatickém tlaku na Rusko jsou voliči Motoristů mnohem tvrdší než voliči ANO. Ale voliči SPD jsou vcelku striktně proti většině forem pomoci.

Dá se určitý příklon k Rusku vyjádřit v číslech?

Diplomatický a ekonomický tlak na Rusko, což tedy zahrnuje i sankce, neschvaluje 58 procent voličů SPD, u ANO je to 32 procent a u Motoristů 26 procent. Obecně lze říct, že Motoristé jsou o trochu víc proukrajinští než voliči hnutí ANO.

Do jaké míry si Češi uvědomují ekonomický přínos Ukrajinců v Česku?

Integrace Ukrajinců na český trh práce se podařila velmi dobře. Už docela dlouho jsme v situaci, kdy na tom, že tady máme uprchlíky z Ukrajiny, Česko velmi výrazně vydělává. Podle dat Ministerstva práce a sociálních věcí z loňského třetího kvartálu jde o plus 4,3 miliardy. Na jedné straně máme výdaje na humanitární dávku, na zdravotnictví a třeba vzdělávání, ale na druhé straně máme to, co Ukrajinci už odvádí do českého rozpočtu, protože tady legálně pracují.

Nicméně to, že by Ukrajinci výrazně více do rozpočtu odváděli, než čerpali, si myslí jen 15 procent české veřejnosti. Naopak 60 procent si myslí, že z českého rozpočtu výrazně více čerpají, než kolik odvádějí. A 25 procent lidí si myslí, že je to plus minus nastejno. Tedy převládá pocit, že na Ukrajinu velmi výrazně doplácíme, byť ekonomická realita je skutečně výrazně jiná.

Na druhou stranu to, co se daří, je pocit, že integrace na trh práce je poměrně podařená. To si myslí 51 procent, tedy mírně nadpoloviční většina české veřejnosti.

Prohlubují se přátelské a sousedské vazby mezi Čechy a Ukrajinci? Vzniká mezi Čechy a Ukrajinci kamarádství, přátelství?

Myslím si, že to nevyhnutelně vznikat musí. Nejenom přátelství, ale také partnerské vztahy, to je nevyhnutelný vývoj. Konkrétní data k tomu ale nemáme. Přestože máme nějaké bariéry, nejsou tak velké. Jazyky jsou si relativně podobné, kultura je relativně podobná. Navíc Ukrajinci už tu jsou dlouhodobě, přicházeli i před válkou. Jediné, co se mění, je to, že jsme byli zvyklí zařazovat Ukrajince do pomocných profesí. S válkou ale přišla spousta lidí s vyšším vzděláním, mají zajímavější pozice. To může být trochu nezvyk.

Spojují si Češi Ukrajince s růstem kriminality? I tato tvrzení někteří politici používají.

Z dat Policie České republiky rozhodně neplyne žádný nárůst kriminality v souvislosti s příchodem Ukrajinců. Obecně počet stíhaných osob, trestných činů a podobně na našem území dlouhodobě klesá. Podle policejních statistik není podíl Ukrajinců, kteří páchají nějakou trestnou činnost, nijak vyšší než u jiných národností nebo u Čechů, naopak je mírně nižší.

Když se podíváme z druhé strany, jak jsou Ukrajinci v Česku spokojeni?

Nemám žádný reprezentativní vzorek dat, ale podle vyjádření těch, které při různých příležitostech potkávám, vesměs spokojeni jsou. Našli v Česku zaprvé bezpečí, zadruhé práci a vlastně i celkem milé přijetí.
Ačkoli Češi se nadále na Ukrajince dívají hlavně prizmatem války, postupně se to už začíná měnit.

Celkově se do českých regionů dostává ukrajinská kultura i gastronomie. Ostatně velká výhoda Ukrajinců je, že netvoří uzavřenou diasporu, naopak se aktivně snaží o integraci. Spousta lidí z Ukrajiny už se například i dostala do veřejného prostoru, jsou z nich novináři, influenceři, tiskoví mluvčí a další viditelné figury.