Soumrak české pivní vášně. Žezlo od hospod přebírají jiné podniky

Spisovatel Bohumil Hrabal trávil u piva dlouhé dny. A světové dílo protkal výjevy z české „hospodské kultury“. Tuzemský vztah k národnímu nápoji se však v posledních pěti letech dramaticky mění. Podle aktuálních dat Češi v uplynulém roce vypili nejmíň piva v historii - 121 litrů na osobu.

Českou „pivní vášeň“ nabourala světová pandemie covidu v roce 2020, trend střídmosti od té doby pokračuje. Každý dospělý Čech loni oproti poslednímu předpandemickému roku vypil o 42 půllitrů méně.

Zatímco lékaři jásají, že se národ alespoň částečně vymaňuje z alkoholového opojení poškozujícího zdraví, pivovary řeší, jak se novým trendům přizpůsobit. Mladší generace žádá méně hořké pivní odrůdy, štamgasti se z hospod přesouvají na jiná místa a změny nejcitelněji dopadají na vesnické hospody.

Česko sice nadále vévodí Evropě v množství vypitého piva, jeho milovníci však proměnili své návyky. Pití v restauracích a hospodách dál klesá a připadá na ně zhruba každé čtvrté pivo.

„Loni se v podnicích vypilo jen něco přes čtvrtinu z celkové tuzemské spotřeby,“ potvrzuje výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Tadeáš Slunečko. Dodává, že si lidé víc hlídají zdravý životní styl, víc řeší kvalitu piva a mají víc možností, kde ho vypít.

Podle podnikatele Luboše Kastnera z Asociace malých a středních podniků změna trendu výrazněji proměnila život v obcích. „Vesnické hospody strádají nejvíc. Pobyt v těchto zařízeních se v průměru o hodinu zkrátil. Lidé prosazují zdravější trendy. Způsob spotřeby piva se přestěhoval z hospody na zahrady nebo do garáží,“ upřesňuje.

Potvrzují to také čísla Plzeňského Prazdroje. Vesnické hospody často bojují o přežití. V obcích do pěti tisíc obyvatel na konci loňska fungovalo 6500 restauračních zařízení, o 1500 míň než v prvním covidovém roce 2020. Trend se zastavil až loni.

Před šesti lety v březnu zavřela také vyhlášená Formanka v Lipůvce na Brněnsku, která fungovala více než 120 let. Pandemie navýšila dluhy zařízení, z nichž už se majitelé nevzpamatovali.

„Místní se tam setkávali při všech svatbách i pohřbech. Všechno se dělo tam. Teď není kde. Částečně u nás funguje jen soukromá pivnice, na hřišti klub. Od covidu každý pije doma,“ míní tamní starosta Ivo Pospíšil.

„Na fungování vesnických hospod měla v posledních letech obrovský dopad pandemie covidu, růst cen energií a dalších vstupů. Pro velkou část podniků na venkově a v malých městech je přitom pivo zásadním ekonomickým hybatelem,“ popisuje obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Jan Krafka.

Pivovar před osmi lety založil program Vesnice a do tamních hospod investoval 30 milionů korun, podobné injekce řeší i další výrobci. „Více než tisícovce vesnických hospod jsme pomohli třeba s opravou fasád nebo pořízením venkovních zahrádek. Naším cílem je udržet hospody v co největším počtu obcí. Jsou totiž jedním z mála míst, kde se místní mohou scházet k debatám, kde se konají plesy, taneční zábavy a další společenské akce. Je to zkrátka tradiční bod, kde se vytváří místní pospolitost,“ doplňuje Krafka. Podobnou cestou jdou i další pivovary.

Podle Kastnera covid překopal způsoby setkávání lidí. „Některé hospody v regionech nebyly vždycky zárukou, že je to tam fantastické. Chodil jste tam, protože tam chodili všichni. Při pandemii si lidé v garáži možná utvořili užší okruh přátel. Vytvořil se nový způsob spotřeby, který do té doby lidé nepraktikovali v takové míře,“ myslí si.

Méně často do hospody po covidové pandemii chodí také Ondřej Prachař. S partou přátel si občas vaří pivo i doma. „Zkoušíme různé postupy, ochutnáváme. Na dlouhé vysedávání v hospodách už nemám tolik času,“ vypráví milovník piva.

Úprk lidí z hospod má však i čistě pragmatickou rovinu. Před dvaceti lety vyšlo lahvové pivo v průměru na 8,30 korun a od té doby podražilo jen na necelých 13 korun. U čepovaného bylo zdražení za stejnou dobu až čtyřnásobné, půllitr v hospodě teď běžně stojí mezi 60 až 80 korunami. V roce 2024 se navíc čepované pivo přesunulo z desetiprocentní sazby DPH do základní ve výši 21 %.

„Nechápu, jak to řetězce umí udělat, že lahvové pivo prodávají stále okolo 10 korun za půllitr. Za posledních dvacet let se tam ceny moc nezvýšily, což hospodám podsekává nohy. Díky lidské práci a zvýšeným nákladům cena piva v podnicích narostla o dost víc,“ doplňuje Kastner. A dodává, že se v uplynulé dekádě také výrazně proměnila struktura gastronomických zařízení a lidé konzumují různé druhy alkoholu i v jiných provozovnách.

Výrobci piva se chtějí dostat i tam. „Kavárny, bistra, bary nebo kluby v posledních letech leckde nahrazují klasické hospody. Podle našich dat je v Česku až 58 tisíc míst, kde se lze najíst nebo napít v místě prodeje, a až 25 tisíc z nich jsou pro nás zcela nová místa, kde zatím pivo není,“ vypočítává Krafka z Prazdroje.

Sociolog Jiří Vinopal z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy za nižší konzumací piva v hospodách vidí i hlubší proměnu společnosti. „Doba není příhodná, abychom po večerech vysedávali v hospodě, a logicky se to projevuje na nižší spotřebě, která ovšem v Česku padá z výšin,“ zdůrazňuje. Popisuje, že podobným procesem si před třiceti, čtyřiceti lety prošli se svými národními nápoji třeba Francouzi, Angličané nebo Italové.

Podle něj „tradiční česká hospoda“ zároveň pozbývá společenskou roli. „Ve výzkumech vidíme, že i když lidi chodí do hospody nadále a mají své oblíbené podniky, chodí tam méně často. Tím pádem se tam míň seznamují, debatují a sociální role hospody se pro lokální komunity oslabuje,“ vysvětluje.

Češi také v posledních letech stále víc mění pivní chutě. Upřednostňují ležáky před slabším desetistupňovým pivem.

Podle Slunečka jsou v konzumaci střídmější, mizí štamgasti, kteří denně spořádají i desítku půllitrů. „Když už lidi na pivo vyrazí, zajímá je spíše pestrost nabídky a hlavně kvalita než kvantita. Dokazuje to i dlouhodobý růst zájmu o nealkoholická piva nebo mírný nárůst zájmu o pivní speciály,“ říká Slunečko.

„Hospody s dobrým pivem mají brutálně narváno. Tam si nesednete, nemáte šanci. V ostatních je daleko volněji,“ souhlasí Kastner.

Podle něj také sládci v pivovarech dlouho nezachytili trendy mezi mladými: „Chtějí žít hezčí život na sítích. Archetyp půllitru piva nešel ruku v ruce s Instagramem. Vyšší snaha pivovarů oslovit mladé přišla až nedávno. Schopnost relevantně inovovat nabídku byla slabá.“

V Plzni namítají, že se preferencím mladších konzumentů věnují a také nastupující generaci přizpůsobují produkci. „Skutečně pijí méně alkoholu, včetně piva. Podle našich dat vyhledávají lehčí, méně hořké nápoje s nižším obsahem alkoholu. Zároveň si ale s konzumací spojují zážitky. A očekávají, že to, co pijí a s čím se navenek ukazují, bude dobře vypadat,“ popisuje Krafka. Vedle klasické dvanáctky proto pivovar vyrábí méně hořké ležáky, které mají díky nižšímu stupni prokvašení jen 3,9 % alkoholu. Zájemci jej kupují v plechovkách i třetinkových lahvích.

Pivovary loni na slabší poptávku reagovaly i nižším celkovým výnosem. Loni uvařily necelých 20 milionů hektolitrů piva, meziročně téměř o 900 tisíc méně. Propad oproti předcovidovému roku 2019 je o téměř 8 %.

Jak je patrné z dat, ještě výrazněji klesá výstav pro český trh, a to včetně nealkoholických piv. Pivovary loni naopak vyrobily nejvíc beermixů a nealkoholických piv. V tomto segmentu spotřeba rok od roku roste.

Změny v pivovarnictví a gastronomii přitom ovlivňují i řadu pracovníků. Pivovarnický výrobní řetězec každoročně odvádí na daních 29 miliard korun a vytváří pracovní příležitosti pro více než 60 tisíc lidí.

Podle historika pivovarnictví Filipa Vrány nižší poptávka nejvíce dopadá na tradiční české pivovary. Zanikají velké průmyslové areály, přitom velké pivovary tvoří 80 % místní produkce. „Historických pivovarů, které fungují přes 100 let a neměly více než patnáctiletou přetržku, funguje už jen 38. Některé klesající spotřeba může dorazit. Hrana ekonomické rentability u průmyslového pivovaru je samozřejmě jiná než u minipivovaru,“ vysvětluje.

Pedagog z Mendelovy univerzity dodává, že po letech rychlého růstu nejspíš našlo svůj strop i množství minipivovarů. „Dřív jsme z legrace tipovali, kam až číslo nových menších výrobců může růst. V poslední době se ustálilo na nějaké pětistovce,“ říká Vrána. V 19. století v českých zemích vyrábělo až 1500 areálů.

Sociolog Vinopal míní, že na základě zkušeností z jiných evropských zemí bude chuť Čechů na tradiční národní nápoj dál slábnout: „Nejsme zdaleka na tak výrazném poklesu jako další evropské země před lety. Pivovary se musejí připravit, že to sestupnou tendencí spíše půjde dál.“