Článek
Paní Marcela narazila při ročním vyúčtování tepla na to, že – byť stáhla topení – reálně doplácí na sousedy, kteří tak spořiví nebyli.
„Tato sranda mi dělá několik tisíc rozdíl ve vyúčtování,“ říká Marcela. Celé jméno si nepřála zveřejnit kvůli obávám z reakce sousedů, redakce Seznam Zpráv ho ale zná. Vysvětluje, že nechce přijít o nájemní byt.
Marcela má skutečně naměřené náklady o více jak 45 procent nižší, než je průměr v domě. Platit by měla něco málo přes 5900 korun. Jenomže je nucena vytáhnout z peněženky bezmála 8700 korun.
„Na teple je rozdíl 2746 korun. Pro mě jako samoživitelku, ač to nerada používám a snažím se postarat, to je dost,“ svěřuje se. Naštvalo ji prý, že se pro aktuální topnou sezonu nezměnila pravidla, jak se teplo v bytových domech rozpočítává.
Vrcholní politici přitom k šetření nabádali. „Vláda, státní organizace, firmy, ale i domácnosti by se měly právě v následujících týdnech a měsících o to více zamýšlet nad tím, zdali s energiemi hospodaří správně, kde mohou ušetřit nebo alespoň jak s nimi neplýtvat,“ zdůrazňoval loni v září v mimořádném projevu premiér Petr Fiala (ODS).
„Znám desítky lidí, kteří chodí doma chorobně v bundě,“ zlobí se Marcela.
Problém až pro statisíce lidí
Podle platné vyhlášky o rozúčtování se náklady na vytápění skládají ze základní a spotřební složky.
Základní se rozpočítává pro celý dům podle podlahové plochy. Spotřební se odvíjí od naměřené spotřeby. Má to ale háček – uznává se maximálně snížení o 20 procent oproti průměrů v domě.
„Ekonomicky šetřit pod tuto úroveň se naprosto nevyplácí,“ shrnuje pro Seznam Zprávy Jan Rovenský, energetický expert nevládní organizace Greenpeace. A přidává srovnání s rodinným domem: „Kdyby člověk v rodinném domě snížil teplotu z 23 na 20 stupňů, ušetří 30 procent. V činžovním domě jen 20 procent.“
Zmiňuje, že podle analýzy, kterou předloni získal od Ministerstva pro místní rozvoj, byly reálně pod 80procentní hranicí 4 bytové jednotky z 10. Na méně šetřivé sousedy tak mohou doplácet až stovky tisíc domácností, vezme-li se v potaz, že podle dostupných dat jsou v Česku více než dva miliony bytů, které jsou součástí společenství bytových jednotek nebo družstev.
Vyhláška se přitom původně zaměřovala na opačný problém, takzvaný efekt černého pasažéra. Tedy ty, kteří nechávali své byty vytápět teplem od sousedů.
„Zejména v zateplených domech to fungovalo tak, že když si lidé topení stáhli úplně na nulu, tak pokud sousedi topili, řekněme, na 21 stupňů, stačilo to na topení i jejich domácnosti,“ vysvětluje Rovenský. Topícím sousedům zároveň spotřeba logicky rostla.
Zmíněná vyhláška dokázala takové chování potlačit. Ovšem v situaci, kdy je kvůli energetické krizi potřeba motivovat k úspornějšímu chování, funguje rovnováha v rozúčtování kontraproduktivně.
„Už není jenom jejich věc, jestli si lidé topí na 26 stupňů, nebo ne. Souvisí to s energetickou bezpečností České republiky,“ tvrdí energetický expert.
Ministerstvo: Rychlá úprava může napáchat škody
Vyhláška o rozúčtování tepla je v gesci Ministerstva pro místní rozvoj. Resort Seznam Zprávám potvrdil, že o problému ví, a dokonce původně na základě množství podmětů zvažoval rychlou novelu, která by pravidla upravila už pro současnou topnou sezonu.
„Analýza, kterou si ministerstvo nechalo zpracovat, však ukázala, že takto rychlá novelizace, spočívající v zásahu do vzorce rozúčtování bez hlubšího posouzení, by mohla nadělat více škody než užitku. Nebylo by možno plnohodnotně zohlednit sociální dopady úpravy v situaci, kdy ceny energií dostávají řadu domácností pod tlak,“ vysvětluje Vladimíra Kubíčková z tiskového oddělení ministerstva.
Jako další argument pak udává, že kdyby se rozhodli pro rychlou změnu, fakticky by se musela mnohá společenstva vlastníků jednotek narychlo scházet a stanovovat novou výši základní a spotřební složky.
Ministerstvo proto v lednu uspořádalo kulatý stůl s řadou odborníků i zástupců dotčených stran, kde začalo hledat shodu pro komplexní změnu.
„I díky tomuto kulatému stolu jsme navázali spolupráci s ČVUT. Toto partnerství nám pomůže na základě jejich odborných výpočtů určit poměr základní a spotřební složky v návaznosti na průkaz energetické náročnosti budovy a v případě potřeby i upravit limitní hodnoty spotřební složky,“ uvádí Vladimíra Kubíčková.
Podle informací Seznam Zpráv se diskutovalo o snížení limitu spotřební složky například na 70 procent průměrů, nebo do rozpočítávání zapojit i zmíněnou energetickou náročnost budovy.
