„Dala mě dohromady.“ U nejtěžších diagnóz nově pomáhají speciální sestry

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když Ivana Daňhelová letos v březnu uslyšela od lékařů diagnózu – nádor prsu –, byl to šok. Jenže na zpracování emocí nebyl čas. Následovala okamžitá lavina vyšetření, konzultací, ale i organizačních starostí.

V křehkém rozpoložení navíc narazila na lékařku, která podle ní byla necitlivá. „Rozbrečela jsem se, úplně mě rozložila. Ani jsem se neuměla bránit, protože jsem byla v hrozném stavu,“ popisuje jednašedesátiletá žena.

Pomoc v tu chvíli přišla od člověka, kterého v nemocničním prostředí nečekala - takzvané sestry specialistky, která onkologické pacienty provází procesem léčby.

„Dala mě dohromady, uklidnila mě. Všechno mi vysvětlila – co se bude dít před operací, co bude následovat, jak se mám připravit. Dala mi spoustu materiálů, ze kterých dodnes čerpám,“ vypráví.

„Chápala, že člověk je v tu chvíli úplně mimo a bojí se,“ oceňuje zpětně.

Pozice speciálních sester-koordinátorek je v českém zdravotnictví stále poměrně novinkou, pro mnoho pacientů ale znamená obrovskou úlevu. Jsou průvodkyněmi celým léčebným procesem – vysvětlují jednotlivá vyšetření, pomáhají zorientovat se v termínech i lékařských zprávách a v případě potřeby zprostředkují třeba i psychologickou pomoc.

Obzvlášť citliví jsou lidé s nádorovými onemocněními. „Nevědí, co je čeká, kdo bude jejich ošetřujícím lékařem, protože zatím neznají rozsah diagnózy. Není jasné, zda se začne chirurgickou léčbou, nebo zda bude indikována systémová léčba. Přichází do velkého nemocničního provozu a často neví, kam jít, co dělat,“ přibližuje Tereza Malá, náměstkyně pro nelékařské zdravotnické pracovníky v brněnském Masarykově onkologickém ústavu (MOÚ).

Péči se proto rozhodli přenastavit tak, aby bylo zvládání těžké diagnózy pro pacienty jednodušší. Dřívější systém na ně podle Terezy Malé mohl přenášet více stresu a nejistoty.

„Představte si, že přijdete do nemocnice a zjistíte, že musíte vystát frontu na centrální evidenci. Pak další – třeba kvůli elektronickému potvrzení pracovní neschopenky. A přitom pořád nemáte informace, co vás vlastně čeká,“ pokračuje náměstkyně.

„Pro pacientky je důležité mít jednu osobu, na kterou se mohou obrátit a s ní konzultovat to, co se právě děje,“ souhlasí mamární sestra Marie Janoušková, která se v MOÚ věnuje ženám s rakovinou prsu.

V MOÚ aktuálně působí čtyři specialistky, každá pro jiný typ rakoviny. Vedle mamární sestry se pacienti mohou obracet také na urologickou, digestivní a sarkomovou sestru – ta se zaměřuje na vzácnější nádory měkkých tkání.

Pacienti za nimi přicházejí většinou krátce po prvním vyšetření – často právě ve chvíli, kdy se poprvé dozvědí, že mají nádorové onemocnění.

„Jsou nervózní, je to pro ně těžké. Někdy si jen sednou a rozpláčou se. Nechají emoce jít ven, a to je v pořádku – stres se musí uvolnit. Nespěchám na ně. Povídáme si. Třeba se zeptám na děti, na běžné věci. A přes takové ,okrajové‘ rozhovory se pak dostaneme k tomu, co je čeká,“ líčí Janoušková.

Sestry mají čas pacientům podrobně vysvětlit to, co lékaři ve spěchu mnohdy nestihnou. Často se také věnují vyvracení mýtů a dezinformací, které kolem onkologické léčby kolují.

„Všechno mají sice naplánované – vědí, kdy a kam mají přijít, mají to napsané. Jenže pak přijdou domů, začnou hledat další informace na internetu a narazí na nepravdy nebo zavádějící rady. My se snažíme jim předat přehledné a ověřené materiály,“ vysvětluje Janoušková.

„Na internetu, hlavně v diskuzích, je spousta nesmyslů. I mně se někdy těžko čte, co tam lidé píšou,“ dodává.

Na otázky často odpovídá také rodinným příslušníkům, kteří se o nemocné starají. Týdně poskytne konzultaci až šedesáti lidem.

Sestra specialistka ale není jen zdrojem informací. Sleduje také, jestli léčba probíhá podle plánu, zda jsou včas objednaná potřebná vyšetření a zda vše odpovídá stanoveným lékařským protokolům. Zároveň se stará i o administrativu, čímž usnadňuje práci lékařům a sestřičkám.

„Tím, že vznikla tato pozice, zdravotníkům odpadla spousta telefonátů a komunikace s pacienty, kterou dřív museli řešit oni. Často šlo o opakující se dotazy, nejistoty, organizační věci,“ vyzdvihuje náměstkyně Malá.

„Lékař samozřejmě stále mluví o postupu léčby a protokolech, ale například mamární sestra má velký prostor vysvětlit konkrétní věci – například pomůcky, epitézy, péči o jizvy nebo problémy s ozařovanou kůží,“ upřesňuje.

Do budoucna by se role koordinátorek měla rozšířit i na období po ukončení léčby, kdy pacienti procházejí rekonvalescencí. Zatím také nejsou k dispozici specialistky pro všechny typy onkologických diagnóz – chybí například sestra zaměřená na gynekologické nádory. Masarykův onkologický ústav proto plánuje další rozšíření tohoto systému.