Světové srovnání ukázalo, jak jsou na tom české děti s pohybem

Čtvrtina dospívajících napříč světem netráví ani jeden den v týdnu aktivně. To znamená, že nezvládne 60 minut pohybu během dne. Nemusí jít přitom o hodinu v kuse ani sportovní trénink. Počítá se i dostatečně intenzivní pohyb ve škole, po cestě z domova nebo ve volném čase, a to v součtu za celý den.

Tento problém, který má pak významný dopad na fyzické, ale i duševní zdraví, se tak v přepočtu týká 240 milionů dospívajících po celém světě. Poukázala na to největší studie svého druhu, která vyšla v prestižním časopise The Lancet Global Health a na které se spoluautorsky podílel také Zdeněk Hamřík z Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci (FTK UPOL).

Ačkoliv v Česku řešíme výrazné potíže v klesající fyzické zdatnosti mládeže nebo s dětskou obezitou, v mezinárodním srovnání dopadají čeští dospívající vcelku dobře. Ani jeden den aktivně nemají během týdne pouze čtyři procenta dospívajících.

„V Česku se potřebujeme zaměřit především na dívky a starší teenagery. A hledat způsoby, jak oslovit i ty, které běžná sportovní nabídka míjí,“ říká spoluautor nové studie Zdeněk Hamřík.

Že se dívky hýbají daleko méně než chlapci, je problémem celého světa. Když se podíváme na detailnější srovnání, ani jeden den netráví fyzickou aktivitou skoro třicet procent dívek oproti pětině chlapců. V kategorii těch nejsvědomitějších pak dívky prohrávají o skoro šest procentních bodů.

Studie se zapojením WHO byla opravdu rozsáhlá – pokrývala rozmezí let 2010 až 2025 a propojila dohromady 389 průzkumů provedených ve 140 zemích s 3,2 milionu účastníků.

V některých zemích Afriky nebo Asie je ale problém, aby děti měly možnost vůbec čas aktivně trávit nebo aby to bylo alespoň trochu bezpečné. Pro Česko tak dává smysl se konkrétněji srovnávat především se státy Evropské unie. Z toho vychází, že patříme ke skupině zemí s lepšími výsledky, kde je Slovinsko, Švédsko nebo Nizozemsko. Výrazněji nám utíká jen Finsko a Irsko.

„Jedním z klíčových sdělení pro Česko je, že čím starší děti jsou, tím u nich klesá pohybová aktivita. Zkrátka se nám nedaří je u přirozeného pohybu udržet. Z pohledu státu začíná problém na druhém stupni základních škol a z hlediska sportovního prostředí se nám stává, že děti odcházejí z klubů předčasně. Bohužel se výrazně lišíme od Norska nebo Dánska, kde nedochází k tak časné sportovní specializaci jako u nás,“ dodává Hamřík.

Česko si tak i přes dobré zprávy bude muset splnit hned několik úkolů, na které studie poukázala. Zaprvé máme asi 14 procent dospívajících na hranici dospělosti, kteří fyzicky tráví nejvýše jeden den v týdnu. Očividně je tak míjí i sportovní aktivity ve školách – mimochodem víme, že asi pětina školáků se vyhýbá tělesné výchově. Velkou roli u nás hraje také rodinné prostředí, ze kterého dítě pochází. Jak poukazují data ze studie HBSC, děti z horších poměrů se hýbou méně než jejich lépe situovaní vrstevníci.

Seznam Zprávy také nedávno poukázaly na data České unie sportu, z nichž vychází, že stále častěji se mládež nechce účastnit sportovních zápasů, soutěží nebo závodů. Zatímco před dvěma lety tenhle problém hlásilo 40 procent klubů, v roce 2026 to bylo už 47 procent.

„Sport není jen pro nadané a pro ty, kteří vyhrávají soutěže. Je také příležitostí potkávat se, něco společně zažít a mít z pohybu radost. Právě u dospívajících máme v nabídce velké rezervy, ať jde o rozvoj talentu, nebo o aktivní trávení volného času s ostatními,“ říká Karel Kovář, předseda Národní sportovní agentury.

Druhým úkolem pro Česko je, aby daleko více zaujalo pro pohybové aktivity dívky, protože současná nabídka je očividně tolik neoslovuje. Tráví tak v pohybu o desetinu méně času než chlapci.

„Budeme muset dotační politiku proměnit, abychom dokázali najít projekty a organizace, které se zaměří na vyšší věkové kategorie nebo dívky. Patrně bude také nutné hledat atraktivnější koncept tělesné výchovy na středních školách,“ dodává Kovář.

Na druhou stranu se nedá říct, že by se v tomto ohledu nic nedělo. Česká školní inspekce už před dvěma lety připravila metodiku Aktivní škola, která nabízí ucelený návod, jak podpořit děti a mládež v pohybové aktivitě v průběhu školního roku. K tomu vznikla na ministerstvu školství také pro mateřské školy metodika Zahrada je taky třída, která propojuje učení v kontaktu s přírodou a zdravým pohybem venku.

Zároveň ale ministerstvo výrazně osekalo finanční podporu školních sportovních soutěží a jejich budoucnost je tak nejistá. Spolehnout se sport nemůže ani obecně na podporu ze státního rozpočtu. Vláda Andreje Babiše (ANO) navrhuje pro Národní sportovní agenturu příští rok 8,4 miliardy korun, to znamená, že v reálných hodnotách bude podpora nižší než v roce 2021.

V porovnání s předchozími generacemi se nicméně nedá tvrdit, že ta současná je horší. V Česku, ale i celosvětově, jsou pohybové aktivity dětí už 15 let zhruba na stejné úrovni, a to i v době, kdy rostlo používání digitálních technologií nebo se svět musel vyrovnávat s pandemií covidu.

To ale zároveň také znamená, že žádná ze zemí nesměřuje ke splnění globálního cíle pro rok 2030 vytyčeného Světovou zdravotnickou organizací, tedy že se sníží o 15 procent oproti roku 2010 podíl dospívajících, kteří nemají alespoň 60 minut pohybu každý den.