Článek
Že to bude pro Demokratickou stranu velká noc, začalo být jasné už ve středu před třetí hodinou ráno našeho času, kdy média označila demokraty Jona Ossoffa, Roye Coopera a Chrise Pappase za vítěze senátních voleb v Georgii, Severní Karolíně a New Hampshire. Ano, vítězství prvních dvou se všeobecně čekalo a vítězství posledního z jmenovaných se minimálně předpokládalo. Netypická byla ale rychlost, s jakou bylo možné především vítězství Pappase s jistotou vyhlásit.
Podobně rychle bylo jasno také ve 25. floridském okrsku, který zpravodajský web Axios označil za jeden z klíčových brzkých indikátorů úspěchu. Demokrat Jared Moskowitz zvítězil s výrazným náskokem.
Před pátou hodinou vyhlásily největší americké televize vítězství demokratů ve Sněmovně reprezentantů. Po páté hodině pak i v Senátu. Demokratům se podařilo získat Kansas, Texas, Iowu i Jižní Karolínu.
Jak to nad ránem shrnul hlavní datový analytik NBC News Steve Kornacki: „Demokraté zatím berou úplně všechno, v co mohli doufat.“ Po sečtení většiny států byla jedinou výjimkou Nebraska, kde naděje demokratů, respektive nezávislého kandidáta, republikáni zvládli uhasit.
Kde se ale vzalo drtivé vítězství demokratů v těchto midterms (volbách do Kongresu v polovině prezidentova funkčního období)? Nejlepší odpovědí je, že v každém státě někde jinde.
Napříč Spojenými státy však u zrodu modrého triumfu stál jeden opakující se příběh: Tradiční republikánští voliči nepřišli a demokraté se naopak sešikovali především proti Trumpově ekonomické politice. Podle exit pollu CBS byl Trump hlavní motivací k tomu, dát hlas demokratům, pro 78 % všech demokratických voličů. Naopak pouze 36 % voličů republikánů hlasovalo pro svou stranu jako vyjádření podpory Trumpovi.
Jedním z takových příběhů je 4. okrsek v Tennessee. Demokraté zde ve středu večer středoevropského času vedli o několik stovek hlasů poté, co se oba soupeři zastavili přibližně na 90 tisících hlasů. Jenže o dva roky dříve získal Trump v tomto okrsku přes 200 tisíc hlasů, zatímco demokratka Kamala Harrisová jen něco přes 110 tisíc (v roce prezidentských voleb je absolutní volební účast vyšší).
A takových příběhů bychom napříč USA našli mnoho. Republikáni zkrátka zůstali doma. A co je pro Trumpa a jeho stranu horší - někteří se naštvali a volili dokonce proti nim.
Ti, co měli přijít, nepřišli
Ilustrujme tento propad na jednom konkrétním příkladu, a to na možná největším středečním překvapení: v Jižní Karolíně. Tu se povedlo Trumpovi před dvěma roky vyhrát pohodlným náskokem přibližně 18 procentních bodů, druhý jihokarolínský senátor Tim Scott o dva roky dříve vyhrál dokonce o více než 25 procentních bodů. Jižní Karolína byla zkrátka považována za nedobytnou republikánskou baštu.
Nespokojenost s Trumpovou politikou, ekonomickou situací a především republikánskou kandidátkou Darline Grahamovou (téměř dvě třetiny voličů ji nepovažovaly za kvalifikovanou kandidátku) to všechno změnila. A přispěl k tomu ve velké míře i základní pilíř republikánské podpory: evangelikálové, kteří se koncentrují především na severu státu.
Důkazem může být například okres Greenville. Ten se Trumpovi podařilo v roce 2024 vyhrát o 22 procentních bodů – mimo jiné právě díky podpoře křesťanských fundamentalistů. Grahamová ten stejný okres nyní o dva procentní body prohrála.
Ještě zajímavější je pohled na absolutní čísla: Oproti Trumpovi ztratila Grahamová přes 50 tisíc voličů. To by nebylo nic zvláštního, midterms mají pokaždé nižší volební účast. Jenže demokratka Annie Andrewsová naopak získala oproti volbám v roce 2024 sedm tisíc voličů navíc. Znovu připomeňme, že to všechno v konzervativním, křesťanském a bílém Greenville.
Nemalou zásluhu na celkovém vítězství Andrewsové mají samozřejmě i afroameričtí voliči, kteří v Jižní Karolíně tvoří dohromady asi čtvrtinu obyvatelstva. Podle dat New York Times Afroameričané letos z 91 % volili demokraty – a tato podpora se přenesla i do faktu, že Andrewsová v jižních okrscích, kde Afroameričané tvoří většinu, v absolutních číslech téměř dorovnala výkon Kamaly Harrisové, zatímco republikánka Grahamová za Trumpem i zde výrazně zaostala.
Hispánská otočka
Demokratům se letos podařilo vyhrát v téměř všech sociodemografických skupinách. A co víc, u úplně všech skupin (včetně například méně vzdělaných či starších voličů) se jim vedlo lépe než před dvěma lety.
Jednou z nejlepších zpráv (nejen pro tyto volby) je pak pro demokraty fakt, že se k nim z většiny vrátili hispánští latino voliči. Ti sice v minulých volbách volili stále z většiny demokraty, rozdíl se ale tehdy ztenčil na historické minimum. Otočka zpět k demokratům (podle New York Times v této skupině vedou demokraté poměrem 69:30) je tak špatnou zprávou především pro texaské republikány.
Tento graf ukazuje změnu podpory republikánů mezi prezidentskými volbami v roce 2024 a letošními senátními volbami. Čím sytější modrá, tím víc se podpora v dané lokalitě (poměrně k minulým volbám) přesunula k demokratům. Jak vidno, červená, která by značila vzrostlou podporu republikánům, není ani v jediném okrese.
Klíčové je to, co se stalo v příhraničních okresech od západního města El Paso až po nejjižnější cíp Texasu, okres Cameron. Právě tady najdeme nejpočetnější hispánskou komunitu a právě tento pár byl jedním z klíčů velmi hladkého úspěchu Trumpa v Texasu při minulých volbách.
Letos v některých zdejších okresech republikáni klesli i o 70 procentních bodů. Pro přesnější představu: v okrese Starr vyhrál minule Trump o 16 procentních bodů. Nyní tu republikán Ken Paxton prohrál o neuvěřitelných téměř 56 procentních bodů. V roce 2024 to znamenalo pro republikány asi 9 500 voličů. Letos ani ne 2 800.
Přidejme k tomu fakt, že se demokratu Talaricovi podařilo ve velkých městech nejen dorovnat, ale dokonce ještě překonat (na počet hlasů) Kamalu Harrisovou, a velmi nepřesvědčivé zisky republikána Paxtona v rurálních regionech severního Texasu, a rázem je celkové vítězství demokratů 55 ku 43 procentům poměrně jednoduše vysvětlitelné.
Nejen volební vysílání televize CBS si tak začalo klást otázku: proměnil se Texas v demokratický (tedy „modrý“) stát? A zde je potřeba připomenout – stejně jako to zaznělo od analytiků CBS –, že by to byl zkratkovitý závěr.
Kombinace silného demokratického a slabého republikánského kandidáta, velká nedůvěra k republikánskému prezidentovi a nad očekávání vysoká volební účast voličů tíhnoucích k demokratům letos vytvořily poměrně unikátní podmínky. Faktem ale je, že se na této vlně svezla i kandidátka na guvernérku Gina Hinojosová (byť s menším rozdílem) a mnoho sněmovních kandidátů.
Pokud by to mělo nastavit trend i do příštích prezidentských voleb, hledali by republikáni cestu do Bílého domu jen velmi složitě. Připomeňme, že pokud kandidát vyhraje Texas byť o jeden jediný hlas, získává 40 volitelů z celkových 538.
