„V partě se říkalo, že je policajt.“ Příběhy lidí, na které donášel Klempíř

Tento text vychází ze svazků Státní bezpečnosti, které vypovídají o lidech, na něž nynější ministr kultury za Motoristy Oto Klempíř v době před listopadem 1989 podle spisů donášel. Z dochovaných dokumentů například vyplývá, že předal komunistické tajné policii informace o jednom kamarádovi, který ho požádal o překlad dopisů od dívky ze zahraničí, o druhém zase kvůli marihuanovým mejdanům, jichž se sám účastnil.

Zápisy odhalují i Klempířovo donášení na dívku, o níž dnes tvrdí, že ho před StB zachránila. Šlo o vnučku tehdejšího předsedy české komunistické vlády Josefa Korčáka.

Klempíř se ke spolupráci se Státní bezpečností sice před několika lety přiznal, konkrétní činnost však komentovat nechce. „Chtěl bych být perfektní, ale nejsem. A tak to i berte,“ odpověděl nejnověji na dotazy ohledně své někdejší činnosti. Na dvě následné žádosti o rozhovor už nereagoval. V rozhovoru pro Reflex již v roce 2019 tvrdil, že mu StB vyhrožovala. „Vystrašili mě k smrti, uměli to dobře. Já bych podepsal a udělal, co by chtěli, protože vás straší sami sebou, rodinou, že matka to odnese a všichni… Opravdu jsem tenkrát podlehl,“ sdělil.

Ve svazku Ota Klempíře, kterého estébáci v polovině osmdesátých let registrovali v kategorii tajný spolupracovník StB s krycím jménem „Olda“, jím předaná konkrétní udání nenajdeme.

Udání se totiž skrývají na jiných místech archivu. Ve svazcích jednotlivých lidí, na které Klempíř donášel. Teprve při čtení těchto svazků se otevírají skryté příběhy.

Když StB na podzim 1985 s Oto Klempířem ukončovala spolupráci, dosavadní součinnost vyhodnotila. Pochvalovala si, že za dobu takzvaného konspirativního styku od února 1984 do září 1985 předal množství vlastní rukou psaných poznatků, a díky jeho informacím StB zpracovala sedmdesát sedm agenturních zpráv. Měl přinášet informace o takzvané volné mládeži inklinující k punkovému hnutí. StB tehdy rozběhla celostátní akci „Odpad“, kdy cílila na punkové skupiny či skupiny Nové vlny. Estébáci je chtěli dostat pod kontrolu, postupně rozložit a utlumit jejich činnost.

Státní bezpečnost zmínila i úspěchy, kterých dosáhla díky Otu Klempířovi. Konkrétně: s využitím jeho poznatků byla realizována akce Man (sedmnáctiletý dělník Petr Forman), Koš (student Jakub Košík), Pedagog (student Martin Semrád), Hák (opravář hasicích přístrojů Zdeněk Kindl) a Hera (studentka Veronika Wünschová a především kapela Nahoru po schodišti dolů band). Informace od Klempíře využila StB také v rámci zmiňované akce „Odpad“, tento rozsáhlý objektový svazek ale zničila.

Organizace Paměť národa na kauze Ota Klempíře spolupracuje s Reportéry ČT. Snaží se najít a oslovit udávané někdejší pankáče, big beaťáky, svobodomyslné dívky a mladíky. Společně již vypátrali Martina Semráda, kterého i kvůli činnosti estébáků vyhodili z vysoké školy. Našli také Jakuba Košíka, který je však v nemocnici, čeká ho těžká operace, a rozhovor proto odložil. Objevili Petra Formana, jehož celý příběh přinesou v příštích týdnech.

Zaměřili se i na osoby, v jejichž svazcích nalezli konkrétní udání od Ota Klempíře. V případě Zdeňka Kindla Klempíř jen potvrdil informace od jiného udavače. Estébácká akce „Hera“ cílila na tehdy známou kapelu Nahoru po schodišti dolů band. V tomto svazku nejsou konkrétní udání Ota Klempíře, nicméně StB v něm plánuje, že pro ni „Olda“ během akce bude zjišťovat informace a pak donášet, jak pronásledované osoby reagují na estébáckou šikanu. Zato ve svazcích estébáky nazvaných „Man“, „Koš“ a „Pedagog“ zcela konkrétní udání Ota Klempíře najdeme.

Sedmnáctiletého punkera Petra Formana („Man“) udal Oto Klempíř v roce 1984 dvakrát (pozn.: nejedná se o herce a syna režiséra Miloše Formana). „Pramen (Oto Klempíř, pozn. aut.) sdělil, že jej požádal aktivní vyznavač hnutí punk Petr Forman o přeložení dopisu psaného v angličtině, který mu zaslala jeho dívka z Holandska,“ čteme ve svazku StB. Oto Klempíř podle zápisu estébákům popsal, že když čtyři holandské punkerky navštívily Prahu, Petr Forman měl s jednou z nich intimní poměr a dostal od ní už tři dopisy, které mu přeložil do češtiny. V posledním stojí, že jestli se Formanovi podaří emigrovat, bude mít její plnou podporu.

Estébáci si poznamenali, že podle Klempíře je útěk Formana z komunistického Československa pravděpodobný: „Pramen uvedl, že má (Petr Forman) silné sklony k emigraci, neboť často negativně hovoří o politice KSČ.“

Začátkem května 1984 seděl Oto Klempíř s Petrem Formanem v restauraci U radnice. Z dokumentů vyplývá, že hned druhý den Státní bezpečnosti oznámil, o čem si povídali: „Forman si velice stěžoval na svůj způsob žití v ČSSR,“ píše se ve svazku StB. Klempíř estébákům sděluje, že se Forman musí neustále schovávat před Bezpečností a nevěří ani svým rodičům, „neboť ti by ho po příchodu domů ihned předali Veřejné bezpečnosti“. Přespává prý raději u známých. Estébák si napsal do svazku poznámku vycházející z udání Ota Klempíře: „(Forman) Pramenu sdělil, že v průběhu příštího týdne, nejpozději do čtrnácti dnů emigruje do NSR.“

„Četl jsem to,“ říká k citovaným pasážím ze svého svazku Petr Forman. Vysvětluje, že si udání vyhledal, když se Oto Klempíř v roce 2019 ke spolupráci s StB přiznal. „Říkal jsem si: no tak to byl ale hajzl,“ ulevuje si Forman po telefonu a dodává: „Ale ono se to v té naší partě tenkrát říkalo, že je policajt.“

Ve svém svazku si Petr Forman přečetl také udání od dalších tří lidí (označeni jako Dolf, Marcela a Sova). Říkali o něm, že nepracuje, živí se krádežemi a je narkoman. „Udělali ze mě těžkého feťáka,“ komentuje to dnes Petr Forman. „Neříkám, že jsem byl nějaký svatoušek, drogy jsem chtěl zkusit a taky je zkusil. Ale nikdy jsem jim nepropadl. Trafiku jsem udělal jen jednou. Pak už jsem to s těmi kluky dělat nechtěl,“ přiznává Forman. Nediví se ovšem, že o krádežích věděli udavači StB: „Ti kluci potom chodili po diskotékách a křičeli: dochází nám prachy, jdeme udělat trafiku!“

Petr Forman se příslušníkům Státní bezpečnosti sám během dvou výslechů v roce 1984 k trestným činům přiznal. Soudruzi od StB proto mladičkého pankáče předali oddělení Veřejné bezpečnosti Prahy 6. Za příživnictví a rozkrádání socialistického majetku strávil osm měsíců ve vězení. Když ho propustili, pracoval ve sběrných surovinách a po revoluci začal podnikat se starožitnostmi.

Oto Klempíř se podle dochovaných dokumentů se Státní bezpečností poprvé potkal 2. února 1984 – byl vyzván, aby se dostavil k výslechu. Jak na něj StB přišla a proč vlastně ho vyslýchala, není z dokumentů zřejmé. Tajná policie si na jedenadvacetiletého Klempíře založila takzvaný signální svazek s krycím jménem „Ota“. Cílem tohoto typu svazku bylo potvrdit, nebo vyvrátit podezření z trestné činnosti.

Signální svazek „Ota“ estébáci zničili poté, co Klempíř podepsal 30. května 1984 závazek tajné spolupráce a přijal krycí jméno „Olda“. Jak už bylo řečeno výše: v září 1985 pak jeho spolupráce s StB skončila.

Spisy odhalují, že Oto Klempíř udával ještě předtím, než se stal tajným spolupracovníkem. Paměť národa z tohoto období dohledala zmíněná dvě udání ve svazku Petra Formana. Z archivních dokumentů ovšem vyčteme, že udání muselo být o dost více. Klempíř se s estébáky ještě předtím, než podepsal spolupráci, sešel dvanáctkrát a z jeho informací zpracovali sedmnáct agenturních záznamů. V den, kdy podepsal spolupráci, dostal první odměnu 500 korun za svoji předchozí činnost.

Estébáci si pochvalovali, že se s nimi Oto Klempíř schází každý týden. Jeho řídící důstojník Zdeněk Málek si hned na začátku spolupráce zapsal, jak se jim hodí, že udání píše vlastní rukou, aby ho případně mohli vydírat: „Navrhuji využít jeho iniciativu v psaní vlastnoručních zpráv, a získat tak dostatek kompromitujícího materiálu.“

Z dotčených spisů se ukazuje, že svou činností pro StB Oto Klempíř významně ovlivnil život studenta Jakuba Košíka a jeho spolužáka z pedagogické fakulty Martina Semráda. Dvaadvacetiletý Jakub Košík tlaku StB podlehl a začal s ní také spolupracovat. Naopak Martin Semrád po krátkém zaváhání spolupráci s StB odmítl, a i kvůli tomu byl vyloučen z pedagogické fakulty, jak jsme popsali v článku Příběh muže, kterého vyhodili ze školy kvůli udávání Oto Klempíře.

Klempíř byl Košíkův kamarád. Důvěřovali si, nějaký čas u něj nynější člen kabinetu Andreje Babiše i bydlel. Na konci října 1984 Klempíř StB nahlásil, že Jakub Košík chystá „v místě svého trvalého bydliště oslavu narozenin, na kterých by se měl sejít větší počet vyznavačů hnutí punk“, a přislíbil, že na uvedenou oslavu přinese větší množství marihuany. Estébák Zdeněk Málek si poznamenal, že jde o prvotní poznatek k Jakubu Košíkovi, ale vzhledem k serióznosti pramene ho považuje za pravdivý.

Dokumenty popisují, že zhruba o měsíc později přinesl Klempíř estébákům další zprávu o Košíkovi: „Opětovně zorganizoval marihuanový víkend na chatě Ivany Skálové v obci Skalka.“ Krátce nato StB založila Košíkovi svazek prověřované osoby s krycím jménem „Koš“ s cílem prověřit „podíl Košíka na propagaci a distribuci omamných látek“. O Ivaně Skálové bude ještě řeč.

Ze spisů vyplývá, že Oto Klempíř zásoboval estébáky konkrétními informacemi pravidelně. Prozradil, že byl pozván na další marihuanový večírek, který bude zase na chatě ve Skalce. Pochlubil se, že zjistil, kde Jakub Košík marihuanu ukrývá. Uvedl adresu bytu a přesné místo úkrytu v obývacím pokoji za dvířky od komína. Nahlásil, že u Jakuba Košíka našel v květináčích a misce v kuchyni asi sedm centimetrů vysoké rostliny marihuany. Z toho usoudil, že Košík si část marihuanové úrody pěstuje sám.

Z dokumentů je zřejmé, že Oto Klempíř estébáky poprvé upozornil i na Martina Semráda, Košíkova spolužáka z pedagogické fakulty: udal, že je „hlavním dodavatelem marihuany pro Jakuba Košíka“.

Martina Semráda i Jakuba Košíka StB typicky vydírala: buď s ní budou spolupracovat, nebo budou mít problém. Martin Semrád se s estébáky jednou sešel, ale na druhé schůzce oznámil, že s nimi spolupracovat nebude. Naopak Jakub Košík se stal na podzim 1985 tajným spolupracovníkem s krycím jménem „Kim“. Svazek byl však na konci 80. let zničen. Zatímco Jakub Košík mohl pedagogickou fakultu dostudovat, byl vyloučen jen podmíněně, Martin Semrád byl z fakulty na podzim 1985 vyhozen.

Na konci svazku StB najdeme i dvě udání na Martina Semráda od Jakuba Košíka. Referoval, že Martin Semrád opouští fakultu, ale: „Je mu to jedno, on si své najde, ale rozhodně nehodlá měnit svůj životní styl a názory.“ Estébákům Košík také sdělil, že studenti na fakultě podepisují petici, aby byl Martin Semrád do školy znovu přijat.

Zhruba rok od chvíle, kdy Oto Klempíř začal donášet, dostal strach z prozrazení. Soudruhům si na jaře 1985 postěžoval, že Košík se snaží zjistit osobu, která ho práskla. „Postupně slovně napadá všechny, kteří se zúčastnili jeho marihuanových večerů,“ popsal Klempíř estébákům důvod obav. Dodal, že byl kvůli tomu dvakrát napaden ve vinárně U tří zlatých lvů.

Tady si Jakub Košík přivydělával brigádou jako číšník. Klempíř se domníval, že právě on na něj poslal své kamarády. Kdo konkrétně ho napadl, Klempíř nevěděl, útočníky znal jen od vidění.

Jméno toho, kdo ho tehdy napadl, si Oto Klempíř dnes může přečíst ve svém svazku uloženém v Archivu bezpečnostních složek. Estébákům ho prozradil právě Jakub Košík, byl to prý Martin Schneider. Ze svazku se dovídáme: „Syn hlasatele českého vysílání Rádia Svobodná Evropa prohlašoval ve vinárně U tří zlatých lvů, že byl dva roky vězněn za politické přesvědčení a práci svého otce. V průběhu diskuse se pokusil zcela otevřeně, za asistence dalšího hosta vinárny, napadnout nožem Otu Klempíře. Úmysl použít nože nedokončil pro značnou opilost a odpor Klempíře.“

Proč ke konfliktu došlo? A měl s ním Jakub Košík skutečně něco společného? To se ze svazků StB nedozvíme.

Od jara 1985 si estébáci všímali, že Klempířova aktivita klesá. V létě si poznamenali, že trpí depresemi, že má výčitky svědomí, obavy z vyzrazení: „Nejraději by se přestal s orgány Ministerstva vnitra stýkat,“ píše se ve svazku StB.

„Samozřejmě jsem hledal, jak z toho ven,“ řekl Oto Klempíř v již zmíněném rozhovoru pro Reflex v roce 2019, během nějž poprvé veřejně přiznal svou spolupráci s StB. „Tenkrát mi z toho pomohla – nebudu ji jmenovat – jedna kamarádka. Byla stejně stará jako já. Byla dcerou vysokého stranického vládního funkcionáře. Začali jsme spolu chodit… Přišel jsem za těmi soudruhy a říkám – hoši, já končím. Fakt jsem si zahrál s ohněm. Obrátil jsem to do protigardu, řekl jsem, že si budu stěžovat u ní i u něj. Oni sklapli a byl konec.“ Vztah s touto dívkou ho prý zachránil.

Gymnazistku Ivanu Skálovou, která ho podle jeho slov zachránila, Oto Klempíř podle dokumentů také udal. Když hlásil StB, že Jakub Košík opětovně organizuje marihuanový víkend, uvedl, že se odehrál na chatě Ivany Skálové v obci Skalka. Jak už bylo uvedeno výše.

Později hlásil, že před Štědrým dnem bude ve Skalce další marihuanový večírek, kam je pozván. A když si StB začala k výslechu zvát dívky, které se mejdanu na chatě ve Skalce zúčastnily, příslušníci tajné policie si s odkazem na informace Klempíře zapsali: „Dle názoru pramene je Ivana Skálová velice vystrašena, neboť by jí rodiče zatrhli chatu a neměla by takovou volnost. Rovněž se bojí trestního postihu za kouření marihuany.“

Paměť národa zjistila, že Ivana Skálová byla vnučkou tehdejšího předsedy české vlády a místopředsedy federální vlády Josefa Korčáka. Chata ve Skalce, kde se konaly Klempířem udávané marihuanové mejdany, patřila právě jemu.

Reportéři ČT nalezli jednu ze spolužaček Ivany Skálové z gymnázia v Michli Lucii Špeldovou, která na chatu také jezdila. Kvůli udání Ota Klempíře ji na začátku roku 1985 estébáci vyslýchali.

„Byl to úplně normální večírek na chatě,“ říká dnes Lucie Špeldová. „Dali jsme si nějaký alkohol. Vím, že tam byly i nějaké drogy. Někdo si je dal, ale já jsem si je nikdy nedávala.“ Předvolání k výslechu prý vyděsilo víc její matku než ji: „Byly jsme takové děti. Ani jsem se tenkrát moc nebála. Nevěděla jsem, co to obnáší.“

Doteď měla za to, že za udáním stál přímo soudruh a místopředseda vlády Korčák: „Myslela jsem si, že se rozčílil, protože jsme tam po sobě nechali binec,“ říká Lucie Špeldová. To, že mejdan udal současný ministr kultury Klempíř, ji překvapuje: „Nechápu, proč to udělal… Ale je mi to vlastně jedno. Je to jeho problém. Mě se to v životě nijak nedotklo.“

Ukončení spolupráce v září 1985 předcházel dopis Ota Klempíře: „Trpím silnými stresy a depresemi z toho, že bych se měl stýkat s lidmi, kteří jsou mnohdy mými dobrými známými, za účelem jejich pozdější aktivizace u vašich složek,“ doslovně citujeme z dopisu. Text pokračuje: „V současné době se nacházím ve stavu hluboké krize, a nejsem proto schopen styku s vašimi důstojníky, byť i v té nejmírnější formě.“

Estébáci usoudili, že bude výhodnější Klempířovi vyhovět. Do dokumentů si zapsali vysvětlení, že vzhledem k jeho psychickému stavu roste nebezpečí, že spolupráci vyzradí před svojí dívkou, ošetřujícím lékařem a v zájmovém prostředí.

Paměť národa Otu Klempíře několikrát oslovila s prosbou o rozhovor. Na zaslané SMS reagoval pouze jednou a velmi stručně, jak je uvedeno v úvodu textu.

Moderátoři Michal Jagelka a Aleš Cibulka se při nedávném setkání s ministrem Otou Klempířem ptali také na udání Martina Semráda. Chtěli vědět, jestli ho napadlo, že by ho teď kontaktoval, že by se mu omluvil. „Pan ministr řekl, že k tomu nemá žádný důvod, že vůbec neví, kdo to je, že toho člověka nezná,“ popsali novinářům po schůzce. „A když jsme se ho ptali, jestli v klidu spí, když tomuhle člověku změnil život, řekl velmi odhodlaně, že je mu to úplně jedno, že se ho to vlastně netýká.“