Článek
Plastové obrubníky, které slouží k rozšíření ostrůvků nebo zúžení komunikace, naráží v praxi na limity. Ačkoli by měly zvýšit bezpečnost chodců a řidičů, například v ulici Ostrovského Na Knížecí podle expertů ochrannou roli neplní.
Červeno-bílé „lego“ je zde od roku 2021. Použití plastových obrubníků musí splňovat normu pro silniční záchytný systém, který tlumí náraz vozidla. V této situaci by ale naopak auto při nájezdu ochranný prvek odsunulo.
„Ostrůvek není vysypán kačírkem nebo jiným vhodným materiálem. Celek tak nemůže fungovat jako ochranný ostrůvek, protože vozidlo při najetí do ‚lego‘ obruby tuto obrubu odsune. Smyslem ostrůvku je vytvoření pevné zvýšené plochy,“ vysvětluje Tomáš Padělek z dopravní fakulty Českého vysokého učení technického v Praze, že výplň je podmínkou správné instalace.
Podle Technické správy komunikací (TSK) se však tato opatření používají běžně a absence náplně není technologickou chybou. „V nově zrekonstruovaných úsecích slouží jako efektivní bezpečnostní prvek pro zvýšení bezpečnosti provozu a fyzické oddělení dopravy,“ vysvětluje tisková mluvčí Barbora Lišková. Stejný prvek silničáři nainstalovali i v nové části Prosecké ulice u metra Letňany.
Provizorní, nebo stále řešení?
Pražský Institut plánování a rozvoje (IPR) i dopravní expert považují plastové dílce za dočasné rychlé řešení, TSK ale obruby na komunikacích ponechává i v řádech deseti let.
„Plastové obrubníky slouží k dočasným úpravám a počítá se s jejich nahrazením trvalým řešením. Ve většině případů se jedná o časovou etapu, kdy je plánován rozsáhlejší projekt a dočasná úprava má pouze rychle zlepšit danou situaci,“ říká vedoucí IPR Kristina Ullmanová.
Přestavbou projde v budoucnosti i celý prostor Na Knížecí. Podle mluvčí TSK však není jisté, zda dojde k výměně plastu za kamenné trvalé díly. „Lego obrubníky se na vozovce používají k dočasnému, ale i trvalému vymezení jízdních pruhů, ostrůvků MHD, zklidňování dopravy nebo ochraně cyklopruhů,“ popisuje Lišková, že jde o standardní funkční řešení.
Co kazí veřejný prostor?
Pražské ulice jsou plné drobných závad, kolem kterých denně chodíme, ale už je ani nevnímáme. Jsou to maličkosti – jenže právě z nich se skládá město. A tak se nabízí otázka: To nikomu nevadí?
Redakce Seznam Zpráv se v novém seriálu věnuje nedodělkům a nevzhledným věcem, které kazí veřejný prostor v Praze. Tipy na ně můžete posílat na e-mail: rozalie.hnevkovska@sz.cz.
Nejenže se ve veřejném prostoru nejedná o nejvzhlednější řešení, dlouhodobým užíváním se krátí i životnost plastu. „Vzhledem k materiálu obruby může být za mokra kluzký a použití na nástupních hranách zastávek MHD tak není vhodné,“ dodává Padělek, že obdobné nedostatky však může vykazovat i kamenný obrubník. Odborník poukazuje také na to, že odpovědností TSK je, aby úprava nebyla porušená nebo nebezpečná.
Určitá opotřebovanost plastových dílců je patrná na stanici Malostranská na Praze 1, kde dočasné obruby rozšiřují tramvajový ostrůvek. I tady dojde v budoucnu k celkové revitalizaci Klárova. Studie vznikla již v roce 2017, TSK od té doby zadala vypracování projektu pro povolení záměru. „V tomto volebním období však projekt nezískal prioritu pro financování, nicméně také nebyl definitivně zastaven nebo zrušen. Forma úpravy tramvajového ostrůvku tak byla zvolena jako dočasná,“ říká Ullmanová.
Bílé plastové moduly tak na místě leží necelých deset let. „Nutno si přiznat, že ‚dočasnost‘ v české realitě bohužel mnohdy znamená dlouhodobý pojem,“ podotýká Padělek.
Výhodou provizorních dílců je podle expertů rychlost výstavby. K realizaci obrubníků totiž nejsou zapotřebí složité stavební zásahy. Obruba se pouze položí na stávající plochy. Povolení vydává silniční správní úřad, schválit jej musí ministerstvo dopravy a vyjadřuje se i policie.
„Rozdíl oproti trvalé úpravě je zejména v procesu projednání. Při použití trvalého řešení s kamennou obrubou se jedná formálně o stavbu, která musí projít procesem povolení záměru. Je třeba vypracovat projekt, předložit jej ke stanoviskům a vyjádření dotčeným orgánům státní správy a samosprávy a potom zažádat o povolení záměru na stavebním úřadu,“ vysvětluje Kristina Ullmanová, že jde podle ní o časově náročný a komplikovaný proces.
