Velmoc značek čekají změny. Česko zjednodušuje dopravní značení

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Co kilometr dálnice, to 21 značek. Česko je známé svou vysokou hustotou dopravních značek. Ze statistik, které před pěti lety vytvořila brněnská společnost TopGis, vyplývá, že na celkových 1267 kilometrů dálnic připadá 26 702 značek. Ne nadarmo se proto Česku říká „velmoc dopravních značek“.

Řidiči by se tak nyní měli mít na pozoru. V následujících týdnech a měsících plánuje Ministerstvo dopravy postupně nasazovat nové nebo upravené dopravní značky, a to díky nové vyhlášce, která platí od července. „Konkrétně se začne na místních a krajských komunikacích, poté se značení rozšíří postupně do celého silničního systému dle plánu správců komunikací,“ uvádí mluvčí Ministerstva dopravy Alena Mühl.

Novinky se budou týkat především „náhradních tras“ na dálnicích, slepých ulic nebo jednosměrek s povoleným protisměrným provozem cyklistů. „Naším cílem je zjednodušit a zpřehlednit dopravní prostředí, chceme také zefektivnit dopravní řízení při mimořádných událostech v dopravě, tedy minimalizovat možný chaos a zrychlit reakce. Revize vychází z dlouhodobých zkušeností u nás i v zahraničí,“ říká Alena Mühl.

Inspiraci ze zahraničí si tak Ministerstvo dopravy ve spolupráci s policií bralo například z Německa. Řeč je o náhradních trasách na dálnicích, které řidiči pomohou najít alternativní cestu při uzavírkách. Nově se tak na dálnicích v Česku objeví doplňkové zelené značky s písmenem „N“ a číslem konkrétní náhradní trasy, kterou bude možné využít při uzavírce dálnice. „Novinka v označování ‚náhradních tras‘ pro dálnice umožní řídit objížďky preventivně, a předejít tak dopravním kolapsům,“ věří inovativnímu značení Alena Mühl.

Po vzoru Německa by se také zredukovaly směrové značky ukazující cestu při odbočování. Ministerstvo dopravy je plánuje nově umisťovat až po křižovatkách. Důvodem je zlepšit přehlednost, která by především na krátkých úsecích pomohla řidičům zorientovat se lépe v provozu před křižovatkou.

„Diskutuje se o návrhu, který nám až při vyjíždění z kruhového objezdu nebo křižovatky řekne, že odbočka na Pelhřimov je až za 12 kilometrů,“ přidává příklad mluvčí Ústředního automotoklubu České republiky (ÚAMK) Igor Sirota.

Zjednodušení dopravního značení má přinést větší bezpečnost a přehlednost cyklistům. Ti díky odstranění některých značek sníží riziko střetu s pevnou překážkou. Úpravy se dotknou i slepých a jednosměrných ulic – cyklistům například umožní jízdu v protisměru.

„Tyto změny mají za cíl zvýšit bezpečnost a přehlednost pro všechny účastníky silničního provozu, včetně cyklistů. Dalším benefitem je úspora, kdy se ušetří za dodatkové tabulky,“ uvádí ministr dopravy Martin Kupka.

Dalším bodem úpravy je pak značení pro nízkoemisní zóny. Nově vznikne kontrola emisních vozidel bez nutnosti zobrazení emisní plakety. Jde o reakci na novelu zákona o ochraně ovzduší, která nově nahrazuje nalepovací papírové emisní plakety elektronickým systémem.

Přehlcený český systém dopravního značení vychází z Vídeňské úmluvy o dopravních značkách a signálech z roku 1968. Cílem této mezinárodní smlouvy je sjednotit dopravní značení a zjednodušit cestování mezi zeměmi. Přesto se dopravní systém mezi státy výrazně liší.

Českou oblibou jsou dodatkové tabulky, které mají řidiči upřesnit konkrétní sdělení značky. Přesto se v nich mnoho řidičů ztrácí a dodatkové značky jdou jednoduše přehlédnout. Rozdíl lze zpozorovat například při vjezdu do Rakouska či Německa, kde je počet dodatkových tabulek zredukován na minimum. „Markantně se pak dopravní systém také liší ve srovnání s Francií, která se řídí pravidlem ,dej přednost v jízdě‘. To znamená, že tam prakticky žádnou takovou značku skoro nepotkáte a automatické pravidlo u nich je přednost zprava,“ popisuje zahraniční rozdíly Sirota.

Vídeňská úmluva stanovuje nejen základní grafiku pro jednotlivé značky, ale také zdůrazňuje jejich vzdálenost a umístění. Podle dopravního experta Vratislava Fillera to je také důvodem, proč je Česko přehlcené dopravními značkami. „U nás se takovéhle implicitní věci, jako je například zákaz parkování pět metrů před přechodem, často nedodržují. Pak je značek v terénu tolik, že zdůrazňují i to, co by mělo platit samo od sebe,“ říká Filler.

Igor Sirota dodává, že člověk je schopen vnímat nejvýše tři značky. Další přehlédne. „Při povolené padesátikilometrové jízdě ve městě je řidič schopen zareagovat na maximálně tři značky. To znamená, že si je přečte, uloží do paměti a ví, že má dát třeba přednost v jízdě. Další značku, která ale například ukazuje, že při odbočce doprava se jede na Pelhřimov nebo že je tam objížďka, už v zásadě většina motoristů není schopna vůbec fyziologicky pojmout. Jede tedy naslepo, a proto se stává, že odbočí někam a zjistí, že je to tam rozkopané,“ vysvětluje Sirota. Dodává, že v některých úsecích se množství značek na jednom místě může vyšplhat až na osm.