Rozjíždí se sousedské hlídání se státní podporou: Funguje 28 skupinek

Do konce září v Česku vzniklo 24 sousedských dětských skupin a Úřad práce eviduje dalších 50 žádostí o založení.

„Nejvíce z nich otevřeli provozovatelé v Jihomoravském kraji, dále také ve Středočeském kraji a ve Zlínském kraji. Postupně vznikají sousedské dětské skupiny i v dalších krajích, objevují se jak ve velkých městech, tak v menších obcích,“ říká pro Seznam Zprávy mluvčí Úřadu práce Kateřina Pavlíková.

Data z evidence poskytovatelů dětských skupin pak ukazují, že celkově je v říjnu aktivních 28 sousedských dětských skupin.

Jde o novou doplňkovou službu péče o děti, kdy se v domácím prostředí mohou lidé starat až o čtyři děti, a to už od věku šesti měsíců. Pečující mají přitom nárok na finanční podporu od státu za každý den a dítě podobně jako dětské skupiny, kde je 12 až 24 dětí. Provozovatelé takto dostanou 262 korun a k tomu i mohou žádat platbu od rodičů, její strop opět určuje stát a aktuálně je maximum 318 korun za den.

Myšlenku sousedských dětských skupin začala v Česku prosazovat například místopředsedkyně Pirátů Olga Richterová. Podle ní se každá nová služba rozjíždí postupně.

„Sousedské dětské skupiny jsou doplňková nabídka ke školkám a větším dětským skupinám. Věřím, že si najdou své místo v českém systému péče, tak jako si ho našly v Německu či Rakousku,“ říká k náběhu.

Zuzany Freitas Lopesová, bývalá pirátská náměstkyně Ministerstva práce a sociálních věcí, která se podílela mimo jiné na uzákonění sousedských dětských skupin, souhlasí s tím, že se postupný rozjezd dal očekávat.

„Je to závislé na školním roku,“ dodává Freitas Lopesová k aktuálním datům a faktu, že Úřad práce eviduje pět desítek žádostí.

Podle ní je logické, že v květnu, kdy zákon ukotvující dětské skupinky vstoupil v platnost, většina potencionálních rodičů, zájemců, měla nějakou formu péče zajištěnou a další problém začnou řešit právě ze začátkem školního roku.

Oslovené provozovatelky dětských skupin popisují, že sousedské hlídání se v jejich očích osvědčuje. Vyzdvihují, že je vhodnější pro nejmenší děti.

„Jsou tady jenom čtyři, jsou to maličké děti, co mají rok a půl, a domácí prostředí jim dělá dobře. Není to školské zařízení. Odloučení je pro ně daleko příjemnější, jsou v domácím prostředí,“ hlásí Nikol Urbánková, která provozuje sousedskou skupinku ve Zlíně. Podle evidence jde o úplně první skupinku, která dostala v Česku povolení.

„Člověk se jim dokáže individuálně věnovat a odplenkování a socializace probíhá na jedničku,“ dodává.

Během příprav na rozjezd sousedských dětských skupin vznikla i metodika, co upravit a zabezpečit v bytech:

Podobné zkušenosti má i Martina Kovalčíková, která provozuje sousedskou dětskou skupinu také od června, a to v Provodově ve Zlínském kraji.

„Pro menší děti, třeba 18měsíční, je sousedská skupina skvělá, lépe to menší děti zvládají v menším kolektivu. Je to taková návštěva u tety, když to tak řeknu,“ popisuje a budoucnost sousedské skupiny vnímá právě v péči o nejmenší.

„Moje zkušenost je taková, že ne každý dvouleťák prospívá v klasické dětské skupině. Je to dost specifická věková kategorie,“ říká Kovalčíková. V Provodově totiž společně se starostou připravují i zahájení provozu takzvaně obecní dětské skupiny.

Zuzana Freitas Lopesová zmiňuje, že sousedské dětské skupiny mají sloužit jako flexibilní víceúčelový doplněk. „Důvodů, proč jsme to chtěli zavést, bylo víc. Jednak je to možnost pro odlehlejší regiony, kde je kapacitně problém otevřít školku nebo i dětskou skupinu, i těch 12 dětí může být příliš vysoký limit,“ dodává.

Redakce Seznam Zpráv mluvila celkově se čtyřmi provozovatelkami sousedských skupin. Držitelka čerstvého oprávnění k provozu skupinky Hana Adamová z Jemnice popisuje, že zájem registruje zejména od dětí z okolních obcí. A to i přesto, že ve městě funguje i mateřská školka a klasická dětská skupina.

„Funguje to, máme docela dost dětí,“ říká po prvních dnech provozu.

Michaela Pavlicová, která provozuje sousedskou dětskou skupinu od června v Rožnově pod Radhoštěm, mluví o tom, že musí službu ještě propagovat na sociálních sítích. „Snažím se na sociální sítě dávat propagační příspěvky, ať lidi nalákám. Uvidím, zatím jsem sama na rodičovské, tak úplně netlačím, že bych na to byla finančně vázaná,“ líčí.

Pravidelně k ní do skupinky chodí zatím dvě děti, a má tak stále volné kapacity. Vysvětluje, že výhoda její služby je, že rodiče platí jen za to, co děti „odchodí“.

A zároveň zmiňuje, že přestože státní podpora a platby od rodičů zní na papíře lákavě, ve skutečnosti jde o přivýdělek, který se spíše vyplatí jen, pokud jsou lidé na rodičovské.

„Kdybych neměla sama rodičák, tak by se mi to nevyplatilo, to bych musela mít jistotu, že naplním každý den, a to nemám,“ říká k finanční rozvaze.

Nikol Urbánková se například rozhodla nevybírat od rodičů vůbec žádnou částku. „Nevím, jak by se to finančně vyplatilo, kdyby se to zdanilo,“ říká a souhlasí, že sousedská skupinka je zajímavý přivýdělek, dokud pobírá rodičovský příspěvek, a nemusí tak platit sociální a zdravotní.

„Ale co bude až rodičovská skončí, to netuším, nevím, jestli se mi to vyplatí,“ dodává.