Sami do USA připluli na voru, teď to svým krajanům upírají

Při pohledu do historie vztahů mezi Spojenými státy a Kubou je to nepředstavitelná věc.

Na komunistický ostrov, kterému půl století vládl Fidel Castro, v poutech přijíždějí američtí Kubánci. V Miami přitom po desetiletí nacházeli otevřenou náruč a stávali se součástí prosperující (protirevoluční) komunity, takzvané Malé Havany.

Proimigrantský sentiment ale vymizel. Někdejší uprchlíci včetně politických vězňů dávají najevo, že by se současný ostrovní Kubánec neměl do amerického exilu vůbec vydávat.

„Generační empatie je pryč,“ komentuje pro Seznam Zprávy současnou atmosféru ve městě profesor Eduardo Gamarra. Na Floridské mezinárodní univerzitě už desítky let přednáší politologii se zaměřením na Latinskou Ameriku.

Kubánskou stejně jako například venezuelskou diasporu, která se v posledních letech rozrostla v důsledku ekonomického kolapsu pod nadvládou socialistického vůdce Nicoláse Madura, zná jako svoje boty.

Ostatně vedle akademické dráhy je s oblastí spojen i v osobním životě. Jeho žena pochází právě z Venezuely. Je to ale radikální změna dynamiky v kubánské komunitě, která ho v poslední době překvapuje i šokuje.

Co se děje v kubánské komunitě v Miami, která historicky vítala každého uprchlíka z Kuby jako hrdinu, jako dalšího Kubánce, jenž vyvázl ze spárů diktatury Fidela a Raúla Castrových?

Už o tom dlouhou dobu přemýšlím, jsem tomu navíc dennodenně svědkem. Došel jsem k závěru, že to, co se děje, by se dalo popsat jako konec generačního soucitu.

Tato emoce byla tady v Miami po desetiletí velmi silná. Navíc se to promítalo v literatuře a sociálních studiích autorů, kteří o Kubě píší. Existovala tu takzvaná teorie enklávy, tedy že starší generace exulantů vítala a také zaměstnávala nově příchozí. Takříkajíc jim usnadňovala život v cizí zemi, integrovala do komunity své příbuzné, přátele i neznámé lidi.

Toto začleňování a přijímání do komunity miamských Kubánců mírně poškodil snad jen exodus Mariel v roce 1980.

Protože tehdy Fidel Castro z Kuby nechal vyexpedovat i lidi z vězení a psychiatrických léčeben?

Ano, marielitos (účastníci exodu Mariel, pozn. red.) s sebou v následujících letech nesli velké stigma. Bylo to právě kvůli tomu, že v davu 125 tisíc lidí byli i odsouzení zločinci. Ti ale představovali jen zhruba dvě tři procenta z celkového exodu Výtahu Mariel.

V letech 1980 a 1981 jsem pracoval jako sociální pracovník ve Fort Chaffee (tréninkové středisko pro imigranty v západním Arkansasu, pozn. red.) a mimo jiné tam s nově příchozími dělal rozhovory. Udělal jsem jich za zhruba rok a půl na 4000, takže si myslím, že marielitos znám docela dobře. A dá se říci, že současný kubánský exil v Miami tvoří právě oni a jejich potomci.

Chci ale zdůraznit, že i politické vedení v okresu Miami-Dade přistěhovalcům pomáhalo s tím, aby se rychle zapojili do zdejšího života a exil jim ulehčili.

Co se tedy stalo? Proč najednou ten odpor vůči imigrantům právě v této diaspoře?

Začalo to zhruba kolem roku 2016, kdy se generační empatie začala drolit, a to způsobem, který jen málokdo očekával. Protiimigrační postoj začali zastávat politici jako (současný ministr zahraničí) Marco Rubio a Carlos Curbelo, který byl v té době v Kongresu za Miami. Předložili legislativu, která měla ukončit politiku suché a mokré nohy (zákon, který Kubánci po dosažení pevniny umožnil v USA exil, pokud byl ale dotyčný chycen na moři, úřady ho vrátily na Kubu, pozn. red.).

Velmi aktivní byl právě Rubio. Média ho často citovala, zvala do televizí. Začal říkat věty typu: Proč k nám tito lidé přijíždějí? Přijíždějí si sem jen pro sociální a zdravotní benefity a pak zase jedou domů. Nejsou to ve skutečnosti žádní političtí uprchlíci.

Tvrdil, že tito Kubánci si do USA pouze dojedou pro zelenou kartu (povolení k trvalému pobytu, pozn. red.) a pak se vracejí na Kubu. Proto podle Rubia měly USA politiku suché a mokré nohy ukončit. Byl to nakonec Barack Obama, kdo ji zrušil a prokázal vlastně Rubiovi a spol. laskavost. Stalo se to předtím, než „předal“ Bílý dům Donaldu Trumpovi.

Na ulici ale zřejmě tento nový přístup k imigraci zapouštěl kořeny, že?

Odpovím jedním, podle mého výstižným příkladem. Před časem jsem se tady na univerzitě zapojil do televizní debaty, kde mluvila jedna Kubánka, majitelka restaurace v Las Vegas. Její rodiče i ona sama byli marielitos.

Tato žena jistě dosáhla úspěchu, to jí nelze upřít, měla každopádně možnost své štěstí zkusit v USA. Během debaty přitom začala své krajany, kteří stejně jako ona utekli z Kuby přes moře, označovat za nelegály. Sama sebe za zákonného přistěhovalce. Musel jsem ji opravit a říci, že všichni, co tehdy přijeli z Marielu, byli nelegální imigranti včetně jí samotné.

Stoupenci hnutí MAGA tvrdí, že jde a šlo i o bezpečnost. Že není možné do země vpouštět masy lidí…

To je v kostce argument Marca Rubia, který říkal: „Podívejte, tato masová imigrační vlna vedla k tomu, že do země přišla spousta špatných lidí.“

V podstatě tvrdí, že zejména ti, kteří přišli přes hranice s takzvaným povolením k dočasnému pobytu na základě humanitárních důvodů, dostali ve skutečnosti od demokrata Joea Bidena jakousi plošnou amnestii. Biden tak podle nich zaplavil zemi zločinností.

To je samozřejmě nesmysl, protože všichni, kteří se sem dostali se statusem dočasného pobytu, museli projít demografickými profily, podstoupit lékařské testy, poskytnout biometrické údaje a tak dále. Takže argumentovat tím, že nevíme, kdo jsou, je lež.

Ještě zpět ke kubánské diaspoře. Slýcháváte od miamských Kubánců názor, že to jejich generace měla na Castrově ostrově daleko těžší? Že takříkajíc trpěli v té, pokud se to tak dá vůbec říci, opravdové diktatuře? Kubu jsem letos na jaře navštívil a ostrov je stále tvrdým místem k životu. Lidé tam mají hlad, jsou bez léků, hrozí jim politické perzekuce, mnozí stále končí na dlouhá léta ve vězení…

No, víte… Zmíníte například 11. červenec 2021 (Havanu tehdy zasáhly velké protikomunistické protesty, na 2500 lidí skončilo ve vězení, část z nich tam stále je, pozn. red.). Zdejší Kubánci uznají, že to byl protest za svobodu a demokracii, přesto dodají, že by ostrovní Kubánci neměli do Miami přijíždět.

Padá přitom celá řada zvláštních argumentů. Část z těchto potenciálních přistěhovalců jsou prý komunisté, jiní v Miami mají pocit, že si současný ostrovní Kubánec prostě nezaslouží být v USA, protože si nepočkal na to, až na ně přijde řada.

Mnozí tvrdí, že podmínky na současné Kubě nejsou ani zdaleka tak hrozné jako kdysi. Souhlasím ale s vámi, Kuba se stále nachází v obrovské ekonomické krizi a politické represe v žádném případě neustávají, naopak!

Zdá se ale, že tyto argumenty nemají váhu. Nově příchozí Kubánci jsou tady v Miami zatýkáni (imigračními agenty) ICE a končí před imigračními soudci. Ti jsou případy doslova zavaleni, řada z těchto soudců navíc byla jmenována Donaldem Trumpem. Azyl danému uprchlíkovi často zamítnou.

Jsme tak svědky zvyšujícího se počtu deportací. V tomto soukolí přitom uváznou i lidé za to, že se dopustili pouhého přestupku. Úřady je odsud deportují letecky, a to v poutech na rukou a řetězech na nohou.

Rozhovor byl zkrácen a redakčně zredigován.