Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Způsoby, jakými lze v podniku využívat kamerové systémy, jsou přesně popsané a striktně vymezené. Praxe je ale taková, že řada firem je na pracovištích používá v rozporu se zákonem. „Mezi nejčastější chyby patří nedostatečné odůvodnění potřeby kamer, neinformování zaměstnanců nebo příliš dlouhé uchovávání záznamů,“ říká advokát Miroslav Papoušek z advokátní kanceláře Valíček & Valíčková.
Jakkoliv má zaměstnavatel nezadatelné právo své zaměstnance kontrolovat, sledovat na kamerách například to, kdy přicházejí do práce nebo co si chystají v kuchyňce, je nezákonné. Zákon říká, že kamerové systémy na pracovištích mohou sloužit výhradně k ochraně majetku a zdraví nebo k zajištění bezpečnosti.
„Ke kontrole docházky, pracovní kázně či výkonu zaměstnanců by měl zaměstnavatel zvolit jiná, méně invazivní řešení, jako jsou čipové karty anebo prostě dozor vedoucího,“ říká Miroslav Papoušek.
Nenechte se zaskočit legislativními změnami.
Pro každého podnikatele je důležité průběžně sledovat legislativní změny a informovat se o jejich dopadu na vlastní podnikání. Je-li třeba provést v souvislosti se změnami legislativy jakékoliv kroky, vždy je dobré se na ně včas připravit. Proto připravují Seznam Zprávy ve spolupráci s advokátními kancelářemi a s právníky předních poradenských společností Právní poradnu pro podnikatele.
Sledujte důležité změny
Základním předpokladem pro legální použití kamer je hlavně transparentnost. Každý prostor, který je snímán, musí být jasně označen a osoby, které se v něm pohybují, o tom musí být informovány.
Instalace kamer je přípustná v první řadě v provozech, kde se pracuje s drahým zařízením, nebezpečnými technologiemi nebo v prostorech se zvýšeným bezpečnostním rizikem. Typickými příklady jsou banky, šperkařské dílny, ale také jaderné elektrárny nebo třeba chemické závody. V běžných provozech pak musí být zavedení kamer přesvědčivě odůvodněno. Takový zdůvodněním mohou být například opakované krádeže, ale pouhá prevence není podle advokáta dostatečným argumentem pro použití kamer.
Z důvodu ochrany soukromí zákon výslovně zakazuje umísťovat kamery například v šatnách, na toaletách, v odpočinkových místnostech nebo v kuchyňkách.
Zákon pamatuje i na problém pořizování zvukového záznamu, který může být pořízen jen výjimečně, a to navíc se souhlasem všech dotčených osob.
Kamery na pracovišti - v čem zaměstnavatelé nejčastěji chybují
- neodůvodněné používání kamer
- neinformování zaměstnanců o pořizování kamerového záznamu
- příliš dlouhé uchovávání záznamů
Na dodržování pravidel při využívání kamerových systémů dohlíží Úřad pro ochranu osobních údajů, inspektoráty práce a výjimečně i Policie ČR. Kontroluje se zejména splnění informační povinnosti vůči zaměstnancům, účel použití kamer a také dodržování pravidel pro zpracování osobních údajů.
Záznamy z kamer jsou v každém případě osobními údaji a jejich správa proto podléhá přísným pravidlům, aby nedošlo k jejich zneužití. „Přístup k záznamům smí mít jen určené osoby. A také je důležité vědět, že záznamy by měly být uchovávány jen krátkodobě, většinou nejdéle tři až pět dní. Dlouhodobé ukládání záznamů bez silného důvodu je nepřípustné,“ upozorňuje Miroslav Papoušek.
Za porušování zákona hrozí i milionové pokuty. Do výše jednoho milionu korun trestají inspektoráty práce, výrazně vyšší sankce ale uděluje Úřad pro ochranu osobních údajů. Draze mohou nakonec přijít i civilní žaloby na ochranu osobnosti od zaměstnanců.
A důležitá poznámka úplně nakonec: Kamerové záznamy, které byly použity v rozporu se zákonem, nelze použít u soudu, například proti nepoctivému zaměstnanci, jako důkazní materiál.
