Článek
Argument zní jednoduše: velká města mají peněz příliš, zatímco kraje a menší obce mají méně. Většinu příjmů obcí a krajů tvoří podíl na vybraných daních. Svou část města inkasují v průběhu roku a její výše je stanovena zákonem, částky se určují hlavně podle velikosti obcí. Letos by mělo jít o zhruba 400 miliard korun.
Už letos vznikl konkrétní poslanecký návrh na změnu financování krajů. Stojí za ním lidovecký poslanec Marek Výborný. Počítá mimo jiné s vyšším celkovým podílem krajů na sdílených daních - z dnešních 10,23 na 10,97 procenta - a hlavně s novým způsobem rozdělování peněz mezi jednotlivé kraje.
Místo historicky daných procent by se více zohledňoval počet obyvatel, délka silnic, rozloha kraje, počet obcí, žáci a studenti nebo nemocniční péče. Vláda k návrhu v dubnu vydala nesouhlasné stanovisko. Příští týden ho ministři projednají.
Současně se ozývají i města jako Liberec nebo Olomouc, která upozorňují na výrazný rozdíl jejich příjmů oproti čtyřem největším městům. Zvýhodnění těch největších vyplývá ze zvláštních koeficientů v rozpočtovém určení daní a část samospráv ho považuje za nespravedlivé.
„Je potřeba si říci, že Praha postupně kumuluje takové zůstatky na svých účtech, že už je není schopná utrácet,“ říká Radka Vladyková, výkonná ředitelka Svazu měst a obcí ČR. Bylo by tak podle ní správné, aby se část peněz od těch největších měst přesunula k menším městům a obcím.
Praha má na svých účtech necelých 200 miliard korun. Není to ale přiměřená rezerva pro případ mimořádných událostí, například povodní? Podle Vladykové by se o tom mělo diskutovat, připouští zároveň, že v případě minulých krizí, jako byl přiliv válečných uprchlíků z Ukrajiny nebo covid, lidem v první vlně pomáhaly města a obce a až následně se zapojoval stát.
Podle některých návrhů by Praha mohla přijít o 25 miliard korun ročně. Kam by tyto peníze měly jít? Podle Vladykové by se uvolněné prostředky měly rozdělit mezi 27 českých statutárních měst.
„Primátoři regionálních center dlouhodobě upozorňují na to, že i oni musí držet své filharmonie, své příměstské dopravy, divadla, kulturní zařízení, tvoří malá regionální centra, a na to potřebují víc peněz, protože tu službu pro občany dělají stejnou a stejně dobře jako v těch větších městech,“ popisuje Vladyková.
Klíč, podle kterého by se daňové příjmy měly rozdělovat, by podle šéfky svazu měst a obcí neměl přísně přebírat některý ze zahraničních modelů. Například v Rakousku obec finančně profituje z daňových odvodů firem, které na jejím území působí. Negativní důsledky, například z provozu továrny, ale nesou i obce v okolí, které ale již žádné dodatečné příjmy nečerpají. Vladyková proto podporuje utváření svazků sousedních obcí, které by pak mohly část daňových odvodů získávat společně.
Potřebu změn připouští i vláda. „Nikdy jsme neskrývali, že se to otevřít musí. Je nezbytné to udělat, u velkých měst končí obrovské množství peněz - čtyři velká města toho mají opravdu až hodně a zbytek málo,“ myslí si ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO).
Je tedy současné rozdělení peněz mezi stát, kraje a obce skutečně férové? Kolik navíc velká města potřebují na dopravu, infrastrukturu a služby pro lidi, kteří v nich pracují, ale nebydlí? Jsou stovky miliard korun na účtech samospráv důkazem, že mají peněz dost, nebo jde o rezervy na velké investice? A pokud se má rozpočtové určení daní měnit, stačí vzít část peněz největším městům, nebo potřebujeme mnohem hlubší reformu celého systému?
Vladyková je v nadcházejících volbách kandidátkou na starostku v Jesenici.
