Článek
Česko má celkem 6258 obcí. V Evropě jde o unikát, máme totiž nejvíce obcí na počet obyvatel. Podle dřívějších dat zaniklé Národní rozpočtové rady vlády (NERV) máme nejmenší průměrnou velikost obce podle počtu obyvatel, konkrétně 1700. Ve třech čtvrtinách našich obcí navíc žije méně než tisíc obyvatel.
Co to znamená? V tuzemsku působí velký počet samospráv, jejichž provoz však vychází daňové poplatníky draho. Podle dat Národní rozpočtové rady z roku 2024 zaplatili v roce 2023 za provoz obecních a krajských úřadů zhruba 185 miliard korun. Platí přitom, že s rostoucím počtem obyvatel v obci náklady klesají. Podle NERV by stát ušetřil zhruba deset miliard korun, pokud by stanovil minimální počet obyvatel obce na jeden tisíc a obce, které by hranici nesplnily, spojil do větších celků.
Na roztříštěnost obcí a nedostatečnou spolupráci mezi nimi doplácí podle některých expertů především školství. V Česku, kde mateřské a základní školy zřizují obce, je totiž pouze zhruba 3000 zřizovatelů. Zbylé obce nemají vůbec žádnou školu.
Malá obec školu nepostaví
„V době výrazného demografického poklesu počtu dětí to znamená, že pokud obce nebudou koordinovat kapacity školek a škol v rámci širšího území, může se stát, že budou zařízení zanikat nekoordinovaně. Jednotlivé obce totiž často nemají přehled o tom, kolik dětí se v okolí narodilo nebo odkud budou děti dojíždět,“ míní analytik společnosti PAQ Research Jakub Stuchlík.
Proč je v Česku tolik obcí?
- Stávající velikostní struktura obcí v Česku, kdy má 76 procent obcí méně než tisíc obyvatel, je výsledkem historického vývoje.
- Za první republiky existovalo na dnešním území České republiky přibližně 12 tisíc obcí.
- V 70. a 80. letech probíhala v socialistickém Československu shora řízená územní reforma, při které vznikaly tzv. střediskové obce. Tehdy se však nejednalo o obce v současném smyslu, nýbrž o pouhé územní jednotky státu, které neměly samosprávu v dnešním slova smyslu.
- Na počátku 90. let se mnoho obcí, které byly přičleněny ke střediskovým obcím, opět osamostatnilo.
- Od té doby se počet obcí příliš nemění. V současnost je v Česku 6254 měst a obcí. Od roku 2003 musí mít nově vzniklá obec nejméně tisíc obyvatel.
Zdroj: Ministerstvo vnitra České republiky
Naopak v okolí Prahy nebo Brna, kam se lidé stále stěhují z jiných míst, obce nestíhají reagovat na rostoucí poptávku. Ta přitom nevzniká jen v jejich vlastní obci, ale i v těch okolních. Pro malou obec je však finančně prakticky nemožné postavit novou školku, i když získá dotaci od ministerstva školství.
Roztříštěnost obcí se v důsledku nedostatku kapacit projevuje také v kvalitě výuky. Dále na to doplácejí také sociální služby jako instituce pečující o seniory či opatrovníci.
Podle zástupce komunikace Svazu měst a obcí ČR Alexandry Kockové však velký počet obcí není podstatou problému. Stát ale od obcí stále více očekává, aniž by jim poskytoval odpovídající finance a odborné kapacity.
„To dopadá především na menší samosprávy. Řešením proto není rušení obcí, ale vytváření podmínek pro jejich efektivní spolupráci. Zároveň je důležité připomenout, že malé obce plní nezastupitelnou roli například v krizovém řízení. Starostové a starostky své obyvatele velmi dobře znají, vědí, kdo může v mimořádných situacích potřebovat pomoc, a dokážou složkám integrovaného záchranného systému významně pomoci při zajištění individuálního přístupu,“ míní Kocková. Starostové jsou podle ní významní také pro rozvoj komunitního života a dobrovolnictví.
Obyvatelé slučování nevěří
Jedna z možností, jak snížit počet obcí, je jejich slučování. K poslednímu spojení obcí v Česku došlo v roce 2002 na Rakovnicku. Tehdy se sloučila malá obec Hostokryje, která má dnes zhruba 130 obyvatel, se sousedními Senomaty, kde před připojením Hostokryjí žilo asi 900 lidí.
Od té doby k žádnému sloučení nedošlo, protože se tomu řada starostů brání. Podle Stuchlíka se totiž obávají ztráty identity a také ztráty možnosti účinně řídit své investice.
Se střediskovou soustavou obcí mají podle Hany Malé z odboru komunikace ministerstva vnitra obce historicky špatnou zkušenost. V mnoha případech totiž vedení střediskových obcí nebralo zřetel na názory obyvatelstva přičleněných obcí.
„Bohužel se často stávalo, že jádrová (středisková) obec byla proti ostatním obcím zvýhodněna. Obecné důvody českých starostů, resp. občanů malých obcí, jsou totožné, jako byly důvody ve všech zemích EU, kde územní reformy probíhaly. Dají se zobecnit jako strach o to, že jejich obec se ve velké, nově zřízené obci, ztratí,“ uvedla. Se slučováním obcí mají zkušenosti například Německo, některé spolkové země Rakouska, Řecko, Kypr nebo Švédsko.
Smysluplnou velikostí obce je podle Stuchlíka úroveň obce s rozšířenou působností, tedy město či obec, které vykonávají státní správu i pro okolní obce. Takových je v Česku celkem 205. „To už je území, se kterým se dá smysluplně pracovat. Objevují se tam úspory z rozsahu a zároveň začíná dávat mnohem větší smysl plánování například kapacit mateřských škol nebo dalších veřejných služeb,“ popsal.
Soustředit veškerou agendu malých obcí na úroveň obce s rozšířenou působností však podle analytika není to nejlepší řešení. U některých samosprávných činností totiž pak obci chybí demokratická legitimita.
„Když například svěříte centrální obci řízení celého vzdělávacího systému, bude plánovat školy pro celý mikroregion. Jenže občané menších obcí, kde ty školy také mohou být, nemají žádný vliv na složení zastupitelstva této centrální obce. Nemohou tedy ovlivnit rozhodování ani politiky, kteří o těchto věcech rozhodují,“ popsal Stuchlík.
Obce s rozšířenou působností podle místních obyvatel neuplatňují své kompetence všude stejně. „Někde se skutečně dobře starají i o obyvatele okolních obcí, jinde to jednoduše nedělají. A chybí mechanismus, kterým by obyvatelé těchto menších obcí mohli svou nespokojenost promítnout do rozhodování,“ dodává Stuchlík.
Spolupráce je lepší než slučování
Budoucnost vidí spíš v takzvaném společenstvu obcí. Tento směr podporuje také ministerstvo vnitra. „Jeho princip spočívá v tom, že obce nepředávají své kompetence centrální obci, ale společně zajišťují výkon jednotlivých agend. To jim konečně umožní tyto agendy skutečně vykonávat. Pokud má obec 500 obyvatel, je prakticky nemožné, aby sama efektivně řídila například oblast vzdělávání. Totéž platí pro územní plánování nebo řadu dalších, mnohem běžnějších a méně vizionářských oblastí než třeba bytovou politiku. Přesto jsou podle zákona v gesci obcí,“ míní.
Pokud by tyto činnosti obce vykonávaly společně, mohly by si dovolit vytvořit odborné týmy – například se specialisty na řízení školství – a ty by bylo možné financovat právě díky úsporám z rozsahu. Tím by se zachoval samosprávný princip a obyvatelé by stále měli vliv na veřejné služby ve svých obcích.
Společenstva obcí, která v Česku fungují od roku 2024, jsou inspirovaná francouzským modelem spolupráce obcí. Obce zůstávají samostatné, ale sdílejí některé agendy, na které by samy nestačily. Jde například o spolupráci v sociálních službách, administrativě, odpadovém hospodářství a podobně.
Jedním z fungujících společenství je například Mikroregion Šternbersko. Původně vznikl jako dobrovolný svazek obcí, v roce 2025 se přeměnil na společenství obcí. Součástí je nyní 22 obcí.
Ty spolu v rámci společenství spolupracovaly například na výstavbě cyklostezky. „Jsou to projekty za několik desítek, neřkuli sto milionů korun. Mikroregion byl přímo žadatelem, nositelem a stavebníkem. Čerpal dotace z IROP (Integrovaný regionální operační program, pozn. red.) a pro členské obce stezku zajistil. Pokud by to obce chtěly budovat každá zvlášť, bylo by to administrativně náročné,“ říká starosta obce Štarnov na Olomoucku a předseda mikroregionu Pavel Roubínek.
I tak společenství naráží na jistá úskalí. Spolupráce je totiž územně limitovaná - může vzniknout jen v rámci správního obvodu obce s rozšířenou působností. Dodnes utvořilo společenství asi 18 procent obcí, které se sdružily v 57 útvarech.
Společenství obcí dnes většinou vznikají transformací spolupráce, která už v daném území funguje desítky let. Obcím tato spolupráce umožňuje mít sdílené úředníky, což je podle Stuchlíka sice užitečné, ale zatím to nepřináší takové výhody oproti jiným nesystémovým formám spolupráce mezi obcemi.
Možnosti spolupráce v rámci společenství obcí nyní limituje to, že jsou omezené jen na úroveň regionu obce s rozšířenou působností. Nemohou se tedy různě překrývat, obec může být jen v jednom společenství a existuje také minimální počet obcí pro vznik společenství. Což je výhoda především pro stát, nikoliv pro obce, kterým to komplikuje založení společenství.
Fungování společenství obcí v Česku podle analytika není sjednocené. Obce spolupracují na odpadovém hospodářství, jinde na školství. Stát by měl definovat minimální agendy, které by společenství měla zajišťovat, a také jim poskytnout patřičné financování. K tomu by mohla pomoci část prostředků z rozpočtového určení daní.
