Článek
Penzijní společnosti varují, že je existenčně ohrozí navrhovaný strop poplatků 0,5 procenta ročně. Podle místopředsedy představenstva Amundi Česká republika Roberta Kubína ale není maximální výše pro trh existenční hrozbou.
Nejpravděpodobnějším důsledkem reformy ministryně financí Aleny Schillerové (ANO) podle něj bude to, že se penzijní společnosti začnou slučovat a na trhu jich zůstane méně.
Lobbing bank
Amundi penzijní fondy přímo neprodává, reforma se jí ale nepřímo dotkne. Francouzská skupina spravuje portfolio penzijní společnosti Komerční banky. „Našimi klienty jsou penzijní společnosti a vidíme, že na trhu zaznívají obavy, že poplatek ve výši 50 bazických bodů je příliš nízký a může správce poškodit,“ popisuje Kubín reakci konkurence na návrh ministryně Schillerové.
Sám ale návrh tak dramaticky nevidí a považuje ho za prospěšný pro běžné klienty bank, kteří si spoří na stáří. „Já bych to neviděl tak ostře jako oni. Pokud nižší poplatky produkt zatraktivní a přivedou do něj více lidí i více peněz, může to ve výsledku prospět klientům i samotným penzijním společnostem,“ říká s tím, že například u pasivních ETF fondů se dnešní náklady pohybují kolem 0,2 procenta ročně, tedy hluboko pod navrhovaným stropem.
Problém podle něj není v samotné výši poplatku, ale v tom, že se do limitu nákladů 0,5 procenta musí vejít i distribuce. „V těch 50 bazických bodech musí být všechny náklady, i distribuční, a může se stát, že pro některé společnosti už to nebude profitabilní produkt. Takže pravděpodobně na trhu bude nějaká konsolidace, aby se zvětšila aktiva a vznikly úspory z rozsahu,“ popisuje Kubín.
Jinými slovy, ty penzijní společnosti, které mají vysoké náklady na poradce a prodejce penzijních produktů, přestanou být ziskové a budou se muset sloučit s konkurencí. „Čím nižší jsou poplatky, tím je to pro klienta lepší. Ale může to výrazně narušit současný model. Odpovědí pravděpodobně bude koncentrace do menšího počtu penzijních společností, znamená to, že některé penzijní společnosti budou chtít koupit jiné,“ říká.
Zejména malí hráči by mohli mít problém, že se jejich marže sníží nebo úplně zmizí. A nižší marže se dá kompenzovat jen tím, že fond spravuje větší objem peněz rozprostřený na méně administrativy.
Reforma je nedůsledná
Za nejslabší místo připravované reformy přitom Kubín považuje fakt, že spoření zůstává dobrovolné. „Já bych udělal vstup do penzijních fondů obligatorní. Pokud to nebude obligatorní, že prostě každý má povinnost na důchod spořit, tak to bude vždycky polovičaté,“ říká.
Povinná účast s možností se z ní vyvázat (takzvaný opt-out) je podle něj i cestou, jak reagovat na kritiku penzijních společností kvůli nízkým poplatkům, protože větší objem klientů by podle Kubína dorovnal nižší marže. Debata o povinném zapojení se během přípravy reformy sice objevila, ale nakonec neprosadila.
Ministerstvo financí pod vedením Aleny Schillerové představilo reformu třetího penzijního pilíře začátkem června. Účinná by měla být od ledna 2027, pokud ji schválí Sněmovna. Klíčové jsou čtyři změny.
Nejvýbušnějším bodem je právě strop poplatků. Dnes si dynamické fondy strhávají v průměru kolem dvou procent ročně: jedno procento za správu plus patnáctiprocentní podíl z výnosu. Nově má pro všechny typy fondů kromě alternativních platit jednotný strop 0,5 procenta ročně bez výkonnostní odměny.
Milion v penzi navíc
Druhou změnou je zavedení takzvané strategie životního cyklu jako výchozí volby. Mladší klienti budou automaticky směřováni do akciových investic, s blížícím se důchodem se portfolio postupně přesune do konzervativnějších dluhopisů. Podobný model dnes používá třeba Švédsko, Nizozemsko nebo Slovensko. Odpadnout by měl i investiční dotazník, který dnes řadu lidí zbytečně brzy nasměroval do příliš konzervativního spoření.
Třetí změnou jsou úlevy pro mladé lidi, protože lidem do 30 let se má zdvojnásobit státní příspěvek na 40 procent z měsíčního vkladu, děti mohou spořit už od vkladu sto korun. Čtvrtou změnou je postupné zavírání starých, takzvaných transformovaných fondů, do kterých se od roku 2013 nedá nově vstoupit a které dnes drží úspory zhruba 1,7 milionu lidí za 340 miliard korun – tyto fondy dlouhodobě vydělávají v průměru jen něco přes procento ročně, tedy méně než inflace.
Podle propočtů ministerstva by kombinace nižších poplatků, delšího spoření a strategie životního cyklu mohla běžnému střadateli zvýšit naspořenou částku při odchodu do důchodu až o více než milion korun oproti dnešnímu nastavení.
Asociace penzijních společností ČR ústy prezidenta Radka Moce namítá, že navrhovaný strop nepokryje ani polovinu průměrných nákladů, které podle asociace za posledních deset let dosahovaly 0,82 procenta ročně, a že snížení nejvíc zasáhne menší hráče.
V mezinárodním srovnání by se český strop dostal na úroveň nových slovenských indexových fondů ve druhém pilíři a byl by nižší než maďarský (kolem 0,7 procenta) nebo lotyšský (kolem 0,77 procenta) standard. Nedostižným benchmarkem zůstává švédský státní fond AP7 s náklady kolem 0,07 procenta ročně, kterých dosahuje díky obřímu objemu spravovaných peněz a téměř výhradně pasivnímu investování.
