Banky přicházejí o byznys. Firmy v Česku objevily cestu k levnějším penězům

Úvěry jsou krví, která udržuje ekonomiku při životě. A v Česku vznikl nesmírně zajímavý fenomén, který ukrajuje podstatnou část úvěrového byznysu bankám. Úvěry totiž do české ekonomiky začaly poskytovat mateřské společnosti tuzemských firem, a vytvořily fakticky paralelní finanční systém.

Objem vnitropodnikových úvěrů od zahraničních mateřských společností dosáhl podle dat České národní banky ke konci loňského roku historického rekordu 1,43 bilionu korun. Za deset let se tak prakticky zdvojnásobil. Jak velký je to trend, ukazuje srovnání s bankami. Tuzemským firmám banky rozpůjčovaly (k červnu 2025) celkem 1,48 bilionu korun. Vnitropodnikové úvěry se tak již téměř vyrovnaly tradičnímu bankovnímu financování firem.

V české ekonomice přitom platí, že podstatnou část firem ovládají zahraniční vlastníci: tyto firmy tvoří přibližně 42 procent hrubé přidané hodnoty. V průmyslu je v zahraničním vlastnictví dokonce více než polovina firem (téměř 59 procent).

Zajímavý je i vývoj struktury těchto půjček. Zatímco v roce 2015 dominovalo financování v korunách (viz graf níže), postupně se poměr obrátil ve prospěch zahraničních měn, zejména eura. V roce 2024 už půjčky v eurech činily 623 miliard korun z celkových 1,43 bilionu, zatímco korunové financování dosáhlo 710 miliard. Tento posun odráží jak rostoucí internacionalizaci českých firem, tak snahu o zajištění proti kurzovým rizikům.

Rostoucí podíl eura ve financování českých firem však má i širší makroekonomické důsledky. Postupná euroizace ekonomiky prostřednictvím vnitropodnikových úvěrů snižuje účinnost české měnové politiky. Když významná část firemního financování probíhá v eurech, změny úrokových sazeb České národní banky mají na tyto firmy menší vliv, což oslabuje tradiční transmisní mechanismy měnové politiky.

Půjčky od matek jsou pro firmy výhodnější z řady důvodů. „Pokud je potřeba, tak využíváme primárně financování od naší mateřské společnosti. Tento přístup nám umožňuje získat dobré podmínky, flexibilitu, rychlé schvalování a lepší sladění financování se strategickými cíli naší skupiny. Bankovní financování zvažujeme výjimečně a vždy podle konkrétního typu investice a jejího rozsahu,“ říká pro SZ Byznys například finanční ředitelka Saint-Gobain pro východní Evropu Markéta Kopecká.

Francouzská firma Saint-Gobain má v Česku přes desítku závodů, v nichž vyrábí hlavně stavební materiály, například izolace či skla pro automobilový průmysl.

Podobně to vidí například německý výrobce myček a sušiček Miele, který má velké výrobní závody v Uničově. „Naše společnost nečerpá žádný úvěr ani od bank, ani od žádné spřízněné firmy. Pokud bychom ale financování potřebovali, zvolili bychom vnitrokoncernové. Hlavní výhodu vnitrokoncernového úvěru vidím ve větší svobodě takového vztahu, protože se spřízněnou společností se snáze domluvíte v případě potřeby změnit parametry, než s bankou,“ říká Zdeněk Utěšený, finanční ředitel Miele Technika.

Podle něho je to jako v rodině. Pokud mají rodiče dost prostředků a jsou ochotní je půjčit, tak si mladí půjčí raději od nich. Bez obav, že jim při předčasném splacení maminka naúčtuje penále, nebo jim zesplatní celou půjčku v případě, že se dostanou do prodlení.

Za růstem vnitropodnikových úvěrů mohou zároveň být i problémy německé ekonomiky. Němci patří k největším zahraničním investorům v Česku. „Investice v západní Evropě z různých důvodů několik let stagnují, některé společnosti tedy budou sedět na slušné hromadě prostředků. Z různých důvodů, jako například mzdové náklady a situace na trhu práce, vidí lepší budoucnost svých provozů ve východní části Evropy a investují tam,“ říká hlavní ekonom ING David Havrlant.

Vnitropodnikové financování tak nemusí být pouze otázkou administrativní výhodnosti, ale odráží i hlubší strukturální změny v evropské ekonomice a přesun ekonomické aktivity na východ.

Pro banky to může do budoucna představovat velký problém. Ztrácejí významnou část klientů, především velké korporátní skupiny, které tradičně patří mezi nejlukrativnější. Banky se tak musejí více orientovat na menší a střední podniky či domácnosti.

Trend úvěrů od matek současně odráží i nedostatky tradičního bankovního systému. Přísná regulace, složité schvalovací procesy a obsáhlá administrativa či zajištění činí z bankovního úvěru pro mnohé firmy překážku. „Dá se říct, že v současné době se korporátní financování nachází v bodě, kde tradiční modely postupně ustupují flexibilnějším a strategicky orientovaným řešením,“ říká advokátka Kateřina Müllerová z kanceláře Arrows, která se problematikou dlouhodobě zabývá.

Banky kromě toho podléhají přísným kontrolám při ověřování původu peněz či seznamům sankcionovaných osob, a jsou velmi neochotné půjčovat začínajícím firmám a startupům.

„Tradiční bankovní úvěr s jeho náročnou administrativou, tvrdými podmínkami a požadavky na prokazování bonity a s požadavkem zajištění (zástava nemovitosti, zásob, pohledávek), se pro mnohé společnosti stal překážkou namísto podpory. Z toho důvodu je možné, že tento systém financování bude opravdu srovnatelný s bankovním systémem a časem možná dokonce bankovní systém předčí,“ dodává Müllerová.

V Česku tak v posledních letech vnikl de facto paralelní bankovní systém, který funguje podle jiných pravidel než tradiční bankovnictví. Je rychlejší, flexibilnější a často i levnější. Pro firmy představuje výhodnou alternativu k bankovnímu financování, pro banky však znamená ztrátu lukrativních klientů, která se v budoucnu může ještě prohlubovat.