Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů zajímavé názory z diskuze u článku o tom, jakou startovací pozici mají mladí Češi z generace Z. Kromě současné vysoké inflace mají například problém bez pomoci rodičů dosáhnout na vlastní bydlení.
„Bydlení nebylo dostupné téměř nikdy. Před rokem 1989 spousta mladých bydlela společně s rodiči i po svatbě a s dětmi. Po roce 1989 se dá pořídit vlastní bydlení nebo pronájem snadno, ale levné to nikdy nebylo. Prostě je potřeba mít dobrou práci a nechtít bydlet hned,“ reaguje například Pavel Kubišta.
Přečtěte si původní článek
Sylva Šporková: Žádná bytová nouze tu není, máme o milion bytů víc než v roce 1989. Ale pokud jsou mladí sobci, co nechtějí děti a manželství, a každý druhý chce žít singl, tak si na to holt také musí umět vydělat.
Radek Vích: Ubývá střední třída, zvětšuje se rozdíl mezi bohatými a chudými, a pak část na bydlení nedosáhne, kdežto jiná část si koupí třeba další byt, jako uložení peněz/investici, a dál bohatne na úkor těch chudých, co jim to pronajímá… Problém to bude pro stát, až penze nebude stačit na nájem a důstojné stáří.
- Veronika Pavlíčková (reaguje): Ne, problém je v tom, že si pronajímatel může napálit libovolný nájem, protože mu ho stát příspěvkem na bydlení doplatí. Byť tedy nejsem příznivce regulace nájemného, tak tady by to „regulované“ nájemné mělo smysl. Další, co zdražuje ceny bydlení, je krátkodobý pronájem skrze „sdílené bydlení“.
Petr Voneš: Mladí se musí zajímat více o politiku. Nesmyslně předražené bydlení v ČR je důsledkem nedostatku konkurence a kartely mezi developery. Staví záměrně pomalu nebo nedávají na trh vše, aby vznikal neustále umělý nedostatek a cena šla trvale nahoru. Tohle není konkurenční prostředí. Vše ostatní s povolováním staveb a podobně jsou jen výmluvy.
V Polsku jsou byty o třetinu levnější. Co je horší, že nájmy jsou na úrovni Německa, ovšem se zdejší ani ne poloviční kupní silou. Pak je problémem samozřejmě rakovina měst v podobě celoročních Airbnb pronájmů, jenže v tom jede plno politiků. Stará generace politiků připravila mladým nesmyslně drahé bydlení, ti se jim odmění tím, že nebudou mít děti a nebude jim kdo vydělávat na důchody. To je fér. Všechno si tu děláme jen sami.
Mladí lidé chtějí žít, nepromarní celý život jen vyděláváním na záměrně předražený krcálek. Ti chytřejší z ČR odejdou na Západ, kde jsou životní náklady vůči mzdám niižší. Chceme to? Asi ano…
Lubomír Němec: Stačí pracovat. Pořád čteme články o tom, jak si mladí vybírají práci, jak chtějí mít dostatek volného času a tak různě. A to máme ty konce. Kdo není líný a maká, tak na tom tak špatně nebude. Vlastní bydlení? Také bych neměl, kdybych to řešil na klíč. My prostě se ženou tři roky makali po večerech a po nocích. A to jsme už měli malé dítě. A tak bych mohl pokračovat.
Johana Kovarova: Stále sílí trend single bydlení. Čím dál víc lidí chce bydlet samo ve vlastním bytě. Takže za chvíli budete potřebovat celkem nejméně 11 milionů bytů.
Daniel Petrovič: No a zeptejte se svých rodičů, jak se dostali k majetku. Možná je rozdíl mezi těmi, kteří mají, a těmi, kteří nemají, v tom, jak se snažili. Když si o víkendu najdete druhou práci, za pár let budete mít základ na hypotéku. Anebo můžete každý víkend probendit a kňourat, jak je ten svět nefér… Zatímco vaši vrstevníci na své budoucnosti usilovně pracují, ale to nevidíte, protože tyhle dvě skupiny spolu obvykle vůbec nekamarádí, nemají si moc co říct.
- Aleš Pokorný (reaguje): To je přesně podstata problému, spoustu lidí by dnes chtělo dosáhnout na bydlení a u toho mít work life balance (což je často jen takové krycí jméno pro lenost), jezdit každý rok 2× na dovolenou, mít nový iPhone a žít si pohodlně, tak to ale nefunguje. Ta předešlá generace, která měla to podle nich levné bydlení, žila úplně jinak.
Alena Sívková: Pokud se pamatuji, tak dříve byt také nikomu nespadl do klína a čekalo se roky. Mladé rodiny žily s rodiči v jednom bytě, než se dočkaly svého. Pokud člověk nedostal byt od závodu, kam se musel upsat na mnoho let, tak bylo vše podmíněno manželstvím. Rozhodně má na byty vliv i to, jak je vše špatně nastaveno. Mám na mysli to, že dříve se dal byt 3+1 vyměnit za dvě garsonky s doplatkem. Dnes to nejde, protože ta garsonka stojí pomalu víc než ten byt. Takže staří lidé zbytečně žijí ve velkých bytech, ačkoli by třeba ani nechtěli. (redakčně kráceno)
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Miloš Beran: Samozřejmě je to složitá situace, a vždycky byla. Kdysi to nebylo také jednoduché a mnoho mladých rodin bydlelo s rodiči v jednom bytě (a přispívaly jim), ale vidím také rozdíl jinde. Tehdy mnoho mladých šlo do učení a pracovali již od 15–16 let (a naučili se vydělávat peníze, šetřit a pracovat), školy si někdo dodělával večerně po práci nebo dálkově, a to také bylo časově náročné. Dnes v honbě za kariérou a volnočasovými aktivitami se nechává značná část studentů vydržovat od rodičů, využívají mama hotely až do pozdního věku po 35 letech, jezdí po světě a žijí přítomností. A pak slyším nářky, že potřebují na běžný život alespoň 50 tisíc na osobu, děti jsou drahé a čas na ně je až po 40 letech a na bydlení si zatím nenašetřili ani korunu. Chyba je i v nás starších, protože jsme chtěli, aby se měli lépe, a moc jsme jim tu cestu umetali, aby měli co nejméně problémů.
Tereza Bartaková: Bohužel je to celosvětový problém. Obávám se ale více zbrklých opatření těch, které jsme si zvolili… Ani v 90. letech nebyla šance na vlastní bydlení. Trh s nájemním bydlením pokřivili expati a hypotéky nebyly vůbec. Holt jsme žili s rodiči, s kamarády… To jen pro kontext, že situace je těžká, ale není třeba mladým zase umetat cestičku. Tlak na byty v Praze bude bohužel do té doby, co turisté budou bydlet v našich bytech, dovolíme investovat do bytů jako do komodity, lidé z venkova budou zůstávat po škole v Praze, místo aby se vrátili domů rozvíjet svůj region, lidé budou single a každý bude žít sám… Přitom covid ukázal, že je možné pracovat na dálku, venkovu by pomohlo, kdyby se tam mladí vraceli a zabydleli jej. Internet je dnes všude, dojezdová vzdálenost je výborná…
Jan Hrnčíř: Bytů i domů je v ČR dost a vymíráme. Jsme národem chatařů a chalupářů, což je světová rarita. Takže trend je přesun rodičů na chalupu a mladí zůstávají v bytě. Hlavní průšvih státu je nerovnoměrný rozvoj regionů, proto se migruje do pěti největších měst a venkov nám vymírá. Zemědělská krajina zdevastovaná, sucho, 90 % studní kontaminovaných, přetížených pár turistických destinací. Tohle jde za státem. Stejně jako nedostatečná kapacita MŠ a ZŠ.
Lukáš Brandejs: Aniž bych chtěl být cynikem - demografie to neúprosně vyřeší, cca 850 000 domů a bytů v ČR je vlastněno lidmi 70+. Část spadne do dědictví a mladí půjdou bydlet tam (a stáhnou se tak z trhu), část půjde na trh rovnou - obojí zmírní tlak na ceny. A ano, vím, že mnoho mladých asi nebude chtít domek na vesnici, ale vždy se někdo najde, komu to budou moci prodat, a mít tak základ na vlastní bydlení ve městě. Ještě cca 10 horších let, pak tento problém zmizí.
Jan Šula: A proč by všichni měli dosáhnout na vlastní bydlení? Nájem bytu je normální způsob bydlení. Prostě všichni nemají stejný výkon, stejné vzdělání, stejné schopnosti a stejnou motivaci vydělávat velké peníze. Chápu, že se to zapáleným rovnostářům nehodí do krámu, ale je to tak.
Jaromír Vašíček: Ano, sehnat své bydlení je problematické, ale kdy nebylo. Za minulého režimu si lidé stavěli byty svépomocí - vzali si výpůjčku na 30 let a pak spláceli. Finančně byly jiné relace, ale tomu odpovídaly i tehdejší platy. Pracovalo se většinou od 6 do 14:30 hodin, pak alou na stavbu a cca od 15:00 do 19:00 práce na výstavbě bytu. A tak minimálně dva roky včetně sobot a nedělí. Nic ve zlém, ale ukažte mi dnes někoho, kdo by to byl ochoten absolvovat.
Vratislav Staněk: Stačí citelně zvednout daň z nemovitostí na vlastníky například od třetí vlastněné nemovitosti. A dále zavést o dost vyšší daň z příjmu lidem pronajímajícím více jak jednu nemovitost. Rázem by ubylo nemovitosti v držení bohatších vlastníků a spekulantů. V Kanadě zavedli před cca pěti lety daň z nemovitostí 10 % ročně, pokud tam nemají dlouhodobě nájemníky. Také se to začalo hýbat a bohatí vlastníci začali byty a domy pouštět na trh.
Marie Kovaná: V Německu žije většina lidí v nájemním bydlení, a žijí. A vzhledem k tomu, že náš stát štědře dotuje bydlení skrze příspěvky všem sociálním případům, nebojím se, že se lidé ocitnou bez střechy nad hlavou. Chce to změnu myšlení, nic jiného.
