Článek
Státy evropské sedmadvacítky si od začátku příštího roku slíbily, že už nebudou odebírat žádný ruský plyn – a to ani ve zkapalněné podobě (LNG). Zároveň však v první polovině roku 2026 dovezly některé evropské země z Ruska dosud vůbec největší objem zkapalněného zemního plynu.
Hlavními odběrateli byly Francie, Belgie a Španělsko, které dohromady přivezly 9,2 milionu tun LNG. V praxi to znamená, že Evropané vykoupili téměř kompletní produkci sibiřského terminálu Jamal LNG, odkud se ruský plyn nakládá na tankery. Celkem za šest měsíců zákazníci z tohoto terminálu odvezli 9,89 milionu tun LNG.
Přestože závod Jamal LNG provozuje ruská soukromá společnost Novatek, terminál byl vybudován za podpory francouzské společnosti Total Energies, která v něm nadále drží 20procentní podíl. Zároveň zde má uzavřený dlouhodobý kontrakt na odběr plynu.
Není však sama. „Podobné kontrakty mají také další evropské společnosti. SEFE, která vznikla zestátněním dcery Gazpromu pro obchodování na evropském trhu Gazprom Marketing & Trading v roce 2022, a španělská Naturgy. Tyto společnosti nadále odebírají LNG z terminálu Jamal právě na základě dlouhodobých kontraktů,“ popisuje Michal Kocůrek, projektový ředitel poradenské společnosti EGU.
Za letošním růstem dovozu ruského LNG do Evropy stojí plánovaný unijní zákaz jeho veškerého odběru. Evropské předpisy již nyní zamezují nákupu ruského plynu na základě krátkodobých kontraktů, od ledna platí totéž i pro dlouhodobé smlouvy.
Navíc se ruské LNG nesmí v evropských přístavech ani překládat. „V dřívějších letech by bylo pouze přeloženo na jiný typ tankeru a putovalo do Asie. Vzhledem k ekonomické výhodnosti dodávek z dlouhodobých kontraktů se zmíněné společnosti zatím nechtějí odběru ruského plynu vzdát, dokud nebude přímo zakázán, tedy do 31. prosince 2026,“ říká Kocůrek.
Dlouhodobé kontrakty na odběr pro Francii a Belgii příští rok skončí. „Aktivním importérem tedy zůstává Španělsko, které by sice rádo v importu pokračovalo, ale zjevně se podřídí uvaleným sankcím,“ říká odborník na plynárenství Vratislav Ludvík.
LNG terminály v Evropě.
Nyní tvořilo ruské LNG zhruba 4 % spotřeby plynu v EU. Od příštího roku logicky klesne. „Znamená to, že Rusko svým počínáním z let 2021 a 2022 ztratilo téměř 90 % evropského exportu a příští rok klesne na slabé procento. Není přitom v dohledné době pravděpodobné, že by byl import z Ruska jakkoliv obnoven,“ popisuje Ludvík.
Rusko tím ztratí zákazníka, který byl před útokem na Ukrajinu jeho klíčovým odběratelem. Od roku 2022 však jeho pozice na evropském trhu postupně a výrazně slábla.
Nyní bude muset Rusko hledat cesty, jak plyn prodat jinde, což nebude snadné. „Vzhledem ke komplikované dopravě LNG z arktické oblasti do Asie a současně platným sankcím na obchod s tímto LNG, není pravděpodobné, že se mu podaří zobchodovat stejně velké množství jako nyní,“ upozorňuje Kocůrek a dodává, že výpadek příjmů z prodeje suroviny po ztrátě Evropy bude dál přetrvávat.
Malé množství ruského plynu odebíralo také Maďarsko a Slovensko, ale tyto dodávky slábnou kvůli uzavření plynovodní trasy přes Ukrajinu. „Faktem je, že jediným evropským státem s masivním importem ruského zemního plynu zůstane Turecko,“ dodává Ludvík.
Evropa buduje další terminály
Pro Evropu zákaz ruského LNG neznamená, že by jeho dosavadním odběratelům chyběl. Také terminálů nezbytných pro import LNG má kontinent dostatek. Po ruské agresi na Ukrajině odstartoval jejich výrazný rozmach, i když některé země je ve skutečnosti začaly budovat už dřív.
„Kapacita terminálů (těch velkých je třicet) představuje zdroj importu ve výši přibližně sto miliard metrů krychlových ročně, což je téměř třetina unijní spotřeby,“ popisuje Ludvík.
Evropská spotřeba plynu přitom v průběhu let klesala. Z cca 500 miliard kubíků se snížila o třetinu. „Ve vztahu k výši bývalého importu potrubního plynu z Ruska je tak LNG nahrazeno přibližně z osmdesáti procent, vzhledem k poklesu evropské spotřeby plynu však lze hovořit o plné náhradě,“ říká Ludvík.
LNG tvoří celkem 45 procent importu plynu do Evropy. Nejvíce plynu evropské státy stále odebírají potrubní cestou, a to především z Norska. Menší objemy přitečou také z Nizozemska, Alžírska a Ázerbájdžánu.
Stále se však budují nové terminály, především v severozápadní Evropě – v Německu, Nizozemí a Polsku. Rozšířit svou LNG kapacitu chce také Řecko.
„Nové terminály většinou neslouží pro pokrytí čistě poptávky v zemích, kde jsou instalovány, ale cílí na zajištění dodávek plynu pro širší evropské regiony. Například rozšíření očekávané kapacity polského terminálu v Gdaňsku by mělo umožnit zásobování také Slovenska a Ukrajiny,“ popisuje Kocůrek.
O rozšíření kapacity se uvažuje také v nizozemském Eemshavenu, kde má do příštího roku třetinu kapacity pronajatou i Česko. Po rozšíření by mohly tuto trasu využívat i další evropské státy. Podobně bude fungovat také rozestavěný terminál v německém Stade, který si Česko prostřednictvím skupiny ČEZ už rovněž pronajalo.
K efektivnímu využití terminálů i jinými státy je však nutné, aby byly s daným místem propojeny plynovody. „Česká republika má výhodu tranzitního potrubního systému, kde po ruském plynu zůstává dostatečná provozní kapacita pro výkon služby dálkové evropské přepravy plynu,“ popisuje Ludvík. Plynovody nyní propojují Česko s Německem a Slovenskem.
Evropa terminály bude využívat i do budoucna, protože poptávka po plynu bude stoupat. Podle Kocůrka bude význam dovozu LNG narůstat, až Norsko a další státy začnou snižovat těžbu. Naopak Ázerbájdžán chce nová ložiska otevírat a plyn z nich vyvážet do zahraničí – opět včetně Česka.
