Článek
Prezident Donald Trump už během své politické kariéry na americkou centrální banku Fed útočil mnohokrát. V srpnu 2025 však udělal něco, co nemá v historii Fedu precedens. Pokusil se „s okamžitou platností“ odvolat guvernérku Lisu Cookovou. Takto za posledních 74 let žádný americký prezident nepostupoval.
„Pokud se prezidentu Trumpovi podaří odvolat Lisu Cookovou, bude to znamenat konec nezávislosti centrální banky,“ varuje profesor Peter Conti-Brown z Wharton School při Pensylvánské univerzitě, který se zabývá dějinami Fedu. Pokud by Trump uspěl, americká centrální banka by se podle něj začala podobat spíše institucím ze zemí jako Turecko, Venezuela nebo Zimbabwe, kde centrální banku ovládá vláda.
Trump přitom neútočí jen na samotného předsedu Fedu Jaye Powella, kterého postupně nazval „hlupákem“, „naprostým kreténem“ či „tvrdohlavým debilem“. Trumpova vláda pracuje systematicky na zničení celého konceptu nezávislého centrálního bankovnictví. Trump chce, na rozdíl od předchozích prezidentů, centrální banku politicky ovládnout.
Ohnout Fed
Na Fed tlačilo v minulosti víc prezidentů. Nejznámější byl Richard Nixon, s nímž předseda Fedu Arthur Burns každý svůj krok předem „konzultoval“.
Centrální banka však má být nezávislá, aby pomocí krátkodobých úrokových sazeb udržovala ekonomiku dlouhodobě stabilní. Jedině tak může hospodářství růst. Když Trump chce nastavovat měnovou politiku ze stranických důvodů, může se to projevit v dlouhodobých důsledcích, zejména vyšší inflaci.
Například výzkum americké Yale Budget Lab ukazuje konkrétní dopady politického ovládnutí centrální banky. V nejhorších případech by politicky ovládaný Fed vedl k o dva procentní body vyšší cenové hladině než při nezávislém Fedu. Pokud by se navíc inflační očekávání utrhla ze řetězu jako po pandemii covidu a začátku invaze na Ukrajinu, mohla by inflace růst ještě o procentní bod rychleji.
„Není zase tak neobvyklé, že prezident chce nižší úrokové sazby. Bezprecedentní však je, že (Trump) nechce nižší sazby proto, aby stimuloval ekonomiku, ale chce hlavně snížit náklady na dluhovou službu. To je problematické, protože když měnovou politiku využíváme, abychom ulevili rozpočtu, je to přímá cesta k vyšší inflaci,“ uvedl pro deník Financial Times bývalý místopředseda Fedu Don Kohn, který nyní působí v think-tanku Brookings Institution.
Lisa Cooková je první černošská žena v radě guvernérů Fedu. Trump se ji pokouší odvolat na základě chyb v hypotečních dokumentech před jejím nástupem do Fedu. Conti-Brown to označuje za ukázkovou definici zneužití státní moci. „Trumpova vláda nevychází z trestného činu, který následně vyšetřuje, aby identifikovala obžalovaného. Udělali pravý opak, protože začali obžalovaným, a pak hledali trestný čin,“ říká historik v podcastu The Economic Show.
Pokud by se Trumpovi podařilo Cookovou odvolat, nebránilo by mu nic, aby odvolával další. Všechny, kteří nesouhlasí se snižováním sazeb o 300 bazických bodů, jak si Trump přeje. Tedy ze současných 4,25 až k jednomu procentu.
Jak překonat bariéry
Fed má několik strukturálních bariér proti politickému tlaku. Federální výbor pro otevřený trh (FOMC), který rozhoduje o měnové politice USA, má sedm guvernérů z Washingtonu a prezidenty 12 regionálních poboček Fed, z nichž pět hlasuje o měnové politice. Prezidenti regionálních Fedů jsou jmenováni místními radami složenými z finančníků a podnikatelů a mohou být odvoláni pouze většinou guvernérů.
Bývalý hlavní ekonom senátního výboru pro bankovnictví Aaron Klein i další komentátoři upozorňují na právní kličku v architektuře Fedu, na základě níž by mohl Trump získat ve Fedu výrazný vliv. Příležitost bude mít za necelých šest měsíců.
Každých pět let totiž musí být jmenování všech 12 prezidentů regionálních bank Fedu potvrzeno radou guvernérů ve Washingtonu. Historicky se jednalo o formalitu, protože všichni regionální prezidenti byli vždy potvrzeni. To však Trumpa podle Kleina nezajímá.
Pokud by Trump uspěl s odvoláním Cookové a nahradil ji svým loajalistou, výsledná rada by mohla odmítnout jmenovat všech 12 regionálních prezidentů. Jejich místa by pak mohla být obsazena prezidentovými lidmi. „Trump už nedávno řekl, že ‚velmi brzy budeme mít většinu‘ v radě guvernérů Fedu,“ upozorňuje Klein v komentáři pro deník New York Times.
Historie Fedu plná konfliktů
- Richard Nixon a Arthur Burns (začátek 70. let): Nixon tlačil na předsedu Fedu Arthura Burnse, aby držel uvolněnou měnovou politiku během jeho kampaně za znovuzvolení. Burns ustoupil a ignoroval narůstající inflační tlaky. Když v roce 1973 udeřila ropná krize, vyústilo to ve stagflaci 70. let.
- George H. W. Bush: Jediný prezident, který kdy vyzval Fed ke snížení sazeb přímo ve zprávě o stavu Unie. Greenspanovy vyšší sazby pravděpodobně přispěly k Bushově porážce v roce 1992.
- Franklin Roosevelt: Měl úplnou kontrolu nad Fedem díky úzké spolupráci s předsedou Marrinerem Ecclesem, ale ani tehdy nedošlo k tak systematické kampani proti legitimnosti nezávislého centrálního bankovnictví.
Kontrolou centrální banky by se tak Fed nebezpečně přiblížil státům, v nichž autoritářští politici převzali kontrolu nad centrálními bankami. V Turecku v srpnu inflace po covidu rostla v roce 2023 o více než 50 procent, v Orbánově Maďarsku stoupala dvojciferně a ekonomika se ocitla v recesi.
Nejmocnější instituce v americké ekonomice by se tak mohla stát prodlouženou rukou současného prezidenta. A z této situace by se těžko hledala cesta zpět.
„Demokraté by Trumpův model zřejmě také převzali a začali odvolávat centrální bankéře. Návrat k současné situaci by znamenal poškozenou makroekonomiku, mimořádnou inflaci a škody, které by musely napravovat budoucí generace,“ dodal Conti-Brown.
Česká cesta
V akademických kruzích už začala diskuze, jak z toho ven. Profesor historie na Kolumbijské univerzitě Adam Tooze přišel s kontroverzním návrhem. Tvrdí, že nemá smysl bránit současný status quo, ale navrhuje využít Trumpův útok jako příležitost k radikální reformě Fedu.
Historik navrhuje systém pravidelných přezkumů Fedu, které by prováděl americký Kongres, a to včetně přehodnocování mandátu centrální banky či způsobu investování obrovské bilance Fedu. „Rozhodnutí Fedu mají vliv na alokaci bilionů dolarů aktiv,“ zdůrazňuje. Podle něj by takové demokratické kontroly mohly vyvážit současnou závislost Fedu na finančních trzích spíše než na demokratických institucích.
Debata o řízení obrovských bilancí centrálních bank není jen americkou záležitostí. Česká národní banka drží aktiva v hodnotě zhruba 3,5 bilionu korun, což je zhruba dvojnásobek českého státního rozpočtu. I v Česku tak třímají technokraté z ČNB obrovskou moc a je jen otázkou času, než to zjistí čeští politici.
