Článek
Dolar má před sebou další velké oslabení a je s podivem, že měna již teď není výrazně, výrazně slabší. Postoj investorů mi svou bohorovností připomíná první měsíce po zvolení Trumpa za prezidenta, kdy jim nepřišlo zvláštní očekávat uvedení do ekonomického ráje od někoho, jehož syntaktická a lexikologická výbava je na úrovni osmileté dítěte.
Po měsících naplněných celním chaosem, nelegálními deportacemi, útoky na právní firmy a univerzity, ponižováním partnerů či hrozbami invazí - tedy po měsících, kdy prakticky každý den přinesl něco, co by ještě před pár lety byl skandál desetiletí, je možná pochopitelné, že poslední kroky Trumpa se zdají být „jen“ dalšími na jeho cestě za mstou, ale není tomu tak. Jsou to kroky, které mají potenciál definitivně zlomit beztak nalomené pilíře podepírající dolar.
Počátkem srpna vyhodil Trump šéfku amerického statistického úřadu práce („Bureau of Labor Statistics“) za to, že se mu nelíbila čísla o nových pracovních místech. Ponechme stranou, že Trumpovo chápání ekonomie nebude úplně excelentní, když na jedné straně volá po mnohem nižších sazbách a na druhé straně se mstí za čísla, která by nižší sazby odůvodňovala.
Stejně neřešme, že se vzhledem k faktu, že se počet žádostí o podporu v nezaměstnanosti nezměnil, zdá, že nižší tvorba pracovních míst v posledních měsících je odezvou na chaos ve clech, který vyvolal právě Trump. Co však ignorovat nelze, je to, že přístup, v němž zastřelíte posla špatných zpráv a nahradíte jej nohsledem, který vám nedobrou zprávu nikdy nesdělí, nakonec povede k podobně zhoubnému informačnímu nedostatku, v jakém žili komunističtí plánovači. S tím rozdílem, že se tento nedostatek bude týkat investorů. Bez důvěryhodných informací o klíčovém trhu je každé rozhodování horší, až nakonec bude nemožné.
Poslední kapkou do poháru trpělivost trhů s Trumpem by měl být 25. srpen. Americký prezident se totiž rozhodl zbavit se Lisy Cookové, členky Řady guvernérů Fedu, jejíž mandát má končit až v roce 2038, a to pod záminkou údajného lhaní při žádosti o hypotéku. Tím se dosavadní tlak na Fed, během něhož častoval Trump prezidenta Fedu nadávkami jako „idiot“, „hlupák“ apod., překlopil ze sice nevybíravého, ale stále „jen“ verbálního tlaku na nezávislost centrální banky, v útok skutečný. Jakkoliv to totiž dopadne, nezávislost Fedu, a tím i zbytek důvěry v dolar, dostaly další silnou ránu: ze stanovování ceny peněz se oficiálně stalo politikum.
Lisa Cooková se bude bránit a případ velmi pravděpodobně skončí u Nejvyššího soudu. Tam, jak ukazuje nedávný podobný případ (Trump vs. Wilcox), v němž Nejvyšší soud poměrem šest ku třem předběžně zamítl rozhodnutí nižšího soudu zakazující prezidentovi zbavit se bez důvodu dvou žalobkyň (Gwynne Wilcoxové, členky Národní rady pro pracovní vztahy, a Cathy Harrisové, členky MSPB), není vůbec nepravděpodobné, že neuspěje.
Ve zmiňovaném rozhodnutí sice Nejvyšší soud sám uznal, že Fed je něco jiného a že důvod pro odvolání člena Rady guvernérů je potřeba, vzhledem k tomu, jak dokázal ve věci Trump vs. Wilcox ohnout devadesát let starý precedent, jenž prezidentovi odvolávání bez důvodu zakazoval, si však lehce umím představit, že i ve věci Cookové vyjde Trumpovi vstříc.
Stane-li se tak a Cooková se bude muset poroučet, v sedmičlenné Radě budou mít Trumpovi přívrženci většinu. Místo 8. srpna odstoupivší Adriany Kuglerové a (potenciálně) Lisy Cookové nastoupí nejspíš nějaká dvojice ze (slovy komentátorů Financial Times) „tragikomicky dlouhého seznamu průměrných kandidátů“. Tato dvojice tak společně s Christopherem Wallerem a Michelle Bowmanovou, jež na posledním zasedání hlasovala pro snížení sazeb (poprvé od r. 1993 tak dva guvernéři hlasovali jinak než prezident Fedu), bude tvořit čtyřčlennou majoritu v Radě. To sice nestačí na snížení sazeb na procento, po kterém volá Trump (hlasování o sazbách se účastní nejenom členové Rady guvernérů, ale i pět z dvanácti prezidentů regionálních rezervních bank), ale na teoretické snížení platů ekonomů připravujících prognózy a odmítajících vidět svět Trumpovou optikou ano…
Ještě důležitější než to, že Fed personálně vykostí zevnitř, je, že Rada guvernérů schvaluje nominace prezidentů regionálních bank, jejichž funkční období končí v únoru 2026. Představit si tedy situaci, kdy ke schválení jestřábího prezidenta regionálního Fedu „Trumpovou“ Radou guvernérů nedojde, není těžké. A není ani těžké představit si, že než riskovat neobsazení pošlou regionální banky ke schválení do New Yorku podruhé již více holubičího kandidáta.
A i když Cooková nakonec vyhraje, její peripetie nemohou nemít dopad, byť i jen podvědomý, na zbytek Rady i na šéfy regionálních rezervních bank. Kdo bude chtít jít do otevřeného konfliktu s neustále agresivnější vládou?
Dopad je jasný: měnová politika bude v dalších letech uvolněnější, než by být měla a než jaká by byla, kdyby si měnovou politiku neuzurpoval někdo, kdo jí ani za mák nerozumí. Bohužel nelze spoléhat ani na korekční vliv dluhopisových trhů: Fed v područí Trumpa bude dělat všechno pro to, aby Trumpovu vládu dluhopisový trh růstem výnosů jen tak netrestal. Navíc, kvantitativní uvolnění je jen jiné označení pro pokles sazeb, po němž Trump tolik touží.
Ekonomická realita však nakonec vždy převládne. Prohlubující se deficit vlády zákona a rychle upadající nezávislost měnové politiky na pozadí masivních deficitů běžného účtu i veřejných financí přinese nakonec jediné: návrat vysoké inflace a výrazné oslabení dolaru.
