Článek
Čínský statistický úřad minulý týden oznámil, že hrubý domácí produkt ve druhém čtvrtletí meziročně vzrostl o 4,3 procenta. To je nejnižší přírůstek od doby, kdy Čína v 90. letech začala HDP oficiálně vykazovat (s výjimkou období covidových restrikcí). Číslo zaostává za centrálně plánovaným cílem vlády, který byl na letošní rok stanoven na 4,5 až 5 procent.
Za slabou ekonomiku mohou dva dlouhodobé problémy: samotní Číňané jsou velmi spořiví a zároveň klesají i investice, které hospodářství táhly v minulých dekádách. Maloobchodní tržby v červnu vzrostly meziročně jen o jedno procento a investice do fixních aktiv (nových továren, kanceláří, silnic, strojů,…) za první pololetí klesly o 5,7 procenta. K tomu splaskává nemovitostní boom, kdy se investice do nemovitostí za stejné období propadly o 18 procent.
Hlavním motorem růstu tak zůstává průmyslová výroba, která rostla slušným tempem 5,3 procenta a export v červnu vyskočil meziročně o 27 procent.
Celní válka Čínu posílila
Čína totiž na slabou domácí poptávku reaguje tím, že své zboží ještě agresivněji tlačí do zahraničí – a netýká se to zdaleka jen vývozu aut, byť právě automobilový průmysl je nejviditelnějším symbolem tohoto trendu. A vývoz se jí daří.
„Je pro mě nepříjemné přiznat, že čínský exportní sektor vyšel z loňského celního sporu s USA posílen. Vývoz do USA se téměř vrátil na úroveň z konce roku 2024, takže nic nenasvědčuje tomu, že by americká cla měla nějaký znatelný dopad. Navíc masivně vzrostl i vývoz do všech ostatních zemí. Čína svými výrobky doslova zaplavuje svět,“ uvedl Robin Brooks z Brookings Institution, který dříve působil v Goldman Sachs.
Zajímavé přitom je, že čínský export neroste jen na bohaté trhy Evropy, ale nejvíc do rozvíjejících se ekonomik typu Thajska nebo Malajsie. Malajsie proto od začátku července zavedla přísné dovozní limity na elektromobily. Dovážené automobily musí mít celní hodnotu alespoň 200 tisíc ringgitů (zhruba 49 tisíc dolarů) a výkon motoru minimálně 180 kilowattů. Opatření fakticky vyřazuje z trhu levné modely čínských výrobců jako BYD.
Za nárůstem objemu čínského exportu je především další agresivní snižování cen. Když Trump loni zavedl americká cla (tzv. IEEPA tarify) a čínští výrobci přišli o možnost prodávat zboží na americkém trhu se ziskem, museli tito exportéři hledat nové odbytiště jinde ve světě. Nicméně aby prodali objemy, které dříve mířily do Spojených států, museli ceny snížit.
Situace se ale otočila letos v únoru, kdy americký Nejvyšší soud rozhodl, že zmíněná cla zavedená na základě zákona IEEPA byla nezákonná. Tím zmizel tlak, který nutil čínské firmy odklánět export mimo USA za podseknuté ceny, a mohly ceny znovu navýšit na předchozí úrovně. Čína tak podle Brookse znovu získala cenotvornou moc a v současnosti obchodní válku vyhrává na obou frontách zároveň, tj. v objemu i v ceně vyváženého zboží.
Nízké důchody
Problém Číny se však neomezuje na aktuální obchodní válku s Washingtonem. Podle ekonoma Liou Š'-ťina, bývalého poradce čínské vlády, čínská ekonomika trpí nerovnováhou mezi vysokou nabídkou zboží, které vyrábí, a slabou poptávkou vlastního obyvatelstva, které není ochotné si zboží kupovat. Uznává to i centrální vláda, která se periodicky snaží domácí spotřebu povzbudit.
Všechny vyspělé ekonomiky totiž rostou ve velké míře především kvůli spotřebě obyvatelstva. Podíl spotřeby na čínském HDP je však dlouhodobě zhruba o dvacet procentních bodů nižší než světový průměr. Dokud rostly investice do nemovitostí a infrastruktury, tento deficit byl skrytý. Po roce 2022, kdy realitní trh prudce zpomalil, je ale slabá spotřeba problém.
Za tím vším stojí čínská míra úspor, protože Číňané patří k nejspořivějším národům světa. Míra tamních úspor v posledním desetiletí přesahovala 50 procent HDP a dnes se pohybuje kolem 42 procent, zatímco celosvětový průměr činí přibližně jen čtvrtinu HDP.
Důležité je přitom to, kdo spoří. Podle Liou Š'-ťina jde především o firmy a bohaté domácnosti (v roce 2022 tvořily firemní úspory 22,5 procenta HDP), což je mezinárodně nezvykle vysoké číslo dané mimo jiné tím, že čínské firmy vyplácejí na dividendách jen zlomek toho, co je běžné jinde ve světě.
Co se týče domácností, tak podle dat China Merchants Bank drží naprostou většinu peněz v bankách malá skupina nejbohatších klientů. Čína má tedy velký problém v distribuci bohatství, nikoli jen v tom, že by prostě byla chudší.
Hospodářský model Číny založený na státních investicích a ziscích z exportu fungoval dobře v době, kdy Čína procházela obdobím nedostatku a investice měly kam růst. Tento prostor se ale postupně vyčerpal. Nejvíc je to vidět na nemovitostech, jichž je nadbytek a nemá v nich kdo bydlet.
Dalším faktorem je nastavení penzijního systému, kdy schéma důchodového pojištění pro městské a venkovské obyvatele pokrývá 550 milionů lidí (z 95 procent jde o obyvatele venkova), ale jejich důchody jsou natolik nízké, že omezují spotřebu nejen jich samotných, ale nepřímo i jejich dětí, které musí rodiče finančně podporovat.
Reforma a dluh
Ekonomové se shodují, že reforma ekonomiky by měla přimět obyvatele víc utrácet. Například podle uvedeného Liou Š'-ťina by Čína v horizontu zhruba tří let měla snížit celkovou míru úspor pod 40 procent HDP a firemní míru úspor pod 20 procent tak, aby HDP rostlo i na základě spotřeby obyvatel.
Hlavním nástrojem má být zvýšení výplat dividend státních i soukromých podniků a převod části akcií státních podniků (v řádu zhruba 20 bilionů jüanů, tj. 63 bilionů korun) do systému sociálního zabezpečení, čímž by se z dosud nevyplácených zisků staly reálné penzijní příjmy.
Druhým pilířem je daňová reforma směřující k tomu, aby se snížila nerovnost ve společnosti. Jinými slovy, bohatší vrstvy by měly platit vyšší daně z příjmů i z majetku. Někteří ekonomové také navrhují, aby se makroekonomické stimulační balíčky přesměrovaly z investic do infrastruktury na budování sociálního systému pro nízkopříjmové a středněpříjmové skupiny.
Bez penzijního systému, který by Číňany zajistil na stáří, se žádná spotřební společnost v Číně nerozvine. Otázkou však zůstává, zda se tímto směrem vedení čínské komunistické strany skutečně vydá. Čínské vedení podle informací z posledních dní míří spíš k tradičnímu nástroji, tedy k dalšímu vydávání státních dluhopisů, které mají financovat další infrastrukturní investice.
Znamená to mimo jiné, že se prohlubuje vnitřní čínský dluh, a v budoucnu uvidíme i v centrálně řízené čínské ekonomice krize, které dobře známe ze západních ekonomik. Do té doby si však ale budeme užívat levného čínského zboží.
