Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Smrt blízkého člověka je nelehká životní událost. Pro pozůstalé bývá náročné také období, kdy se řeší dědické řízení. Redakce SZ Byznys proto připravila souhrnný článek o tom, jak se dědí, jak probíhá dědické řízení a kdo je dědic, nebo také o tom, jak je dědictví možné odmítnout.
Dědit je možné třemi způsoby:
1. Dědická smlouva – Má nejvyšší právní sílu a stojí na vrcholu hierarchie. Pokud byla uzavřena, dědictví se řídí primárně podle ní.
2. Závěť – Uplatní se v případě, že neexistuje dědická smlouva. Vyjadřuje vůli zůstavitele ohledně rozdělení majetku.
3. Dědění ze zákona – Nastává tehdy, pokud zůstavitel nezanechal ani závěť, ani dědickou smlouvu.
Dědické tituly lze mezi sebou vzájemně kombinovat. Část majetku může být například rozdělena na základě dědické smlouvy, zatímco zbývající část připadne dědicům podle zákona. Dědic tak může nabýt dědictví z více titulů současně.
Dědické řízení
Dědické řízení zahajuje okresní soud podle trvalého pobytu zemřelého, a to automaticky, bez nutnosti, aby se dědicové aktivně hlásili. Soud následně určí notáře, který řízení vede a kontaktuje pozůstalé. Dědicové si notáře nemohou vybrat.
Přibližně měsíc po úmrtí se koná první schůzka s notářem, na které se prověřuje veškerý majetek zemřelého a okruh dědiců. Notář se ptá na manžela či manželku, děti, rodiče, další rodinné příslušníky nebo osoby, které se zesnulým žily. Také zkoumá, jestli zesnulý nezanechal závěť nebo listinu o vydědění. Ověřuje správnost dodaného okruhu dědiců v centrální evidenci obyvatel a pomocí výpisu z katastru nemovitostí zjišťuje veškerý nemovitý majetek zemřelého. Zároveň se obrací na banky a pojišťovny, aby prověřil zůstatky na existujících účtech. Výsledný seznam veškerého majetku se pak označuje jako soupis pozůstalosti.
Jakmile notář získá kompletní přehled o dědicích, majetku a pohledávkách, nařídí konečné jednání. Dědicové obdrží předvolání, a pokud je k dispozici závěť, přednese se na jednání její obsah. Notář dědice seznámí s majetkem i dluhy, které na ně přecházejí, a poučí je o možnosti dědictví přijmout, či odmítnout. Poté vyzve dědice k podpisu dohody o vypořádání dědictví a dluhů. Pokud se všichni dohodnou, notář vydá usnesení o schválení dohody. V případě neshody rozhodne o rozdělení podle dědických tříd. Odměnu notáře hradí dědici. V případě, že je dědictví předlužené, může ji zaplatit stát.
Kolik stojí dědické řízení
Odměna notáře se počítá procentuálně z hodnoty dědictví:
- 2,0 % z prvních 500 000 Kč
- 0,9 % z částky mezi 500 000 Kč a 1 000 000 Kč
- 0,5 % z částky mezi 1 000 000 Kč a 3 000 000 Kč
- 0,1 % z částky do 30 000 000 Kč
- 0,05 % z částky do 100 000 000 Kč
Nad 100 000 000 Kč se částka do výpočtu nezapočítává. Minimální odměna činí 2000 Kč.
Jak se dělí dědictví?
1. Děti, manžel, manželka:
- Dědí rovným dílem.
- Pokud některé z dětí nemůže dědictví převzít, připadá jeho podíl jeho potomkům.
- Manžel/manželka nemůže dědit v této skupině sám – pravidlo platí pouze v případě, že zemřelý měl děti.
- Pokud bylo manželství bezdětné, aplikuje se pravidlo podle bodu 2.
2. Manžel, rodiče a osoby žijící se zemřelým ve společné domácnosti alespoň jeden rok před smrtí:
Jak na neshody mezi dědici
Pokud se dědicové nemohou dohodnout nebo nesouhlasí s rozdělením, přichází na řadu znalecké posudky od notářem zvoleného znalce. Ten provede odhad nemovitostí a hodnotnějších věcí.
Kdo je neopominutelný dědic a vydědění
Samotná závěť má přednost před dědickým zákonem, který definuje jednotlivé dědické skupiny. V případě, že závěť nerozděluje veškerou pozůstalost, aplikuje se na zbytek dědický zákon. Existují ale neopominutelní dědicové, kteří dědí, i pokud nejsou v závěti zmíněni.
Za neopominutelného dědice se považují děti zůstavitele (osoba, jejíž majetek, práva a závazky přecházejí po smrti na dědice). Pokud nemohou dědit děti, pak jsou za neopominutelného dědice považováni jejich potomci, tedy zůstavitelovi vnuci, pravnuci. Těmto dědicům náleží povinný díl z pozůstalosti.
Co spadá pod pozůstalost
Pozůstalost zahrnuje veškerý majetek zůstavitele k okamžiku jeho úmrtí. Výjimku tvoří práva a povinnosti, které jsou neoddělitelně spjaté s jeho osobou. To neplatí v případě, že byly uznány jako dluh nebo uplatněny před orgánem veřejné moci, například nároky na náhradu újmy za vytrpěnou bolest či ztížení společenského uplatnění, pokud byly uplatněny u soudu ve formě peněžité kompenzace.
Co je to jmění
Jmění zůstavitele zahrnuje jak aktiva, tak pasiva. A to včetně například pohledávek, jejichž základ vznikl za života, ale samy vzniknou až po smrti (například daňové přeplatky, či nedoplatky). Peněžitá práva zaměstnavatele zanikají úmrtím zaměstnance. Výjimku tvoří práva, o nichž bylo pravomocně rozhodnuto, nebo ta, která zaměstnanec před smrtí písemně uznal. To platí i pro nároky na náhradu škody způsobené úmyslně.
Odmítnutí dědictví
Ze zákona platí, že nelze někoho do přijetí dědictví nutit. Dědic tak může dědictví odmítnout, zříci se jej nebo se ho vzdát. Během života zůstavitele se dědic může dědického práva zříci předem, a to smlouvou se zůstavitelem. Pokud se nedohodnou jinak, platí toto zřeknutí i na dědicovy děti.
Po smrti může dědic dědictví odmítnout, a to výslovným prohlášením vůči soudu. Učinit je tak možné do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho právu odmítnout dědictví a o následcích odmítnutí. Pokud dědic bydlí v zahraničí, prodlužuje se lhůta na měsíce tři. Pokud má ale dědic vážné důvody, může soud tuto lhůtu prodloužit.
Co je to odúmrť
Odúmrť nastává, když zůstavitel nemá žádné dědice ani na základě zákona, dědické smlouvy či závěti, nebo když všichni dědictví odmítnou. V takovém případě připadá majetek státu, který je podle občanského zákoníku považován za dědice poslední instance. Stát s takto nabytým majetkem může dále nakládat podle svého uvážení, například jej prodat nebo využít pro veřejné účely.
Pokud dědic odmítne dědictví s podmínkou, s výhradou nebo pouze zčásti, je odmítnutí neplatné. Odmítnutí dědictví rovněž není platné, pokud dědic svým jednáním již projevil úmysl dědictví přijmout. Nepominutelný dědic však může dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu. Dědic určený dědickou smlouvou může dědictví odmítnout pouze tehdy, pokud to smlouva výslovně nezakazuje.
Po smrti zůstavitele může dědic, který neodmítl dědictví, postoupit svůj podíl jinému dědici. Toto vzdání se dědictví musí být učiněno před soudem v rámci dědického řízení.
Když se dědí dluhy
Předmětem dědického řízení z pozůstalosti není pouze majetek. Počítají se do něj také všechny případné dluhy, které za sebou zesnulý zanechal. Za ty dědicové odpovídají i nad hodnotu nabytého dědictví.
Tomu lze předejít výhradou soupisu pozůstalosti, která omezuje odpovědnost dědice pouze do výše zděděného majetku. Výhradu je nutné uplatnit před soudem, ústně nebo písemně, a to do jednoho měsíce od oznámení soudu o tomto právu. Pokud lhůta uplyne nebo dědic prohlásí, že ji neuplatňuje, nelze rozhodnutí změnit a dědic odpovídá za dluhy zůstavitele v plném rozsahu.
