Stovkám tisíc Čechů hrozí velké zdražení elektřiny a plynu

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Čeští politici řeší, co s nástroji na snížení spotřebitelských cen elektřiny a plynu, které vláda schvalovala koncem loňského roku. Jsou naplánovány do konce roku letošního. Ale pokud budou od ledna 2024 zcela zrušeny, hrozí odběratelům růst cen. A to i přesto, že na burzách ceny od loňského krizového podzimu výrazně klesly.

Kdyby však byla opatření na ochranu zákazníků zachována i do příštího roku, těžko se vládě podaří stabilizovat veřejné finance, jak se o to snaží. Právě krizová regulace cen energií se letos výrazně promítá do rekordního rozpočtového schodku státu, který v květnu činil už 271 miliard korun.

Letošní pomoc spotřebitelům energií ze státní kasy výrazně 100 miliard korun. Pokračovat s ní do dalšího roku je nereálné. Ukončení pomoci je však politicky mimořádně ošidné.

Evropská komise v květnu vydala zprávu, v níž konstatuje, že se ekonomické vyhlídky Unie zlepšují, byť „na pozadí přetrvávajících problémů“. A že energetická krize je na ústupu.

„Nižší ceny energií, zmírňující se omezení dodávek a silný trh práce podpořily v prvním čtvrtletí roku 2023 mírný růst a rozptýlily obavy z recese,“ konstatuje zpráva. Inflace klesá, evropská ekonomika letos mírně povyroste, míra nezaměstnanosti se udrží kolem šesti procent. Komise ale v dokumentu zároveň důrazně vyzývá členské státy k rozpočtové kázni a snížení výdajů. A výslovně doporučuje skončit s energetickými krizovými opatřeními.

Upozorňuje také na to, že Česká republika patří do skupiny 14 států, jež neplní rozpočtová kritéria Unie právě kvůli vysokému rozpočtovému schodku. Jen malou útěchou je, že v klubu schodkových hazardérů jsme spolu s velkými evropskými hráči, jako je Německo, Francie, Polsko či Španělsko.

„Všechny členské státy by měly ukončit platná opatření na podporu energetiky do konce roku 2023. Pokud by si opětovné zvýšení cen energie vyžádalo zavedení podpůrných opatření, měla by být zaměřena na ochranu zranitelných domácností a podniků, měla by být finančně dostupná a měla by zachovávat pobídky k úsporám energie,“ píše se dále v materiálu.

Jinými slovy: konec s plošnou pomocí spotřebitelům energií. Když úlevy, tak jen těm, kdo jsou ohroženi energetickou chudobou. Vyšší ceny nakonec motivují spotřebitele k žádoucím úsporným opatřením.

V Česku se hraje především o zachování cenových stropů na elektřinu a plyn. Ve hře je dále poplatek na obnovitelné zdroje, od něhož jsou spotřebitelé od loňského října osvobozeni. A konečně jde o regulované poplatky za služby spojené s dodávkou energií, které vláda na letošní rok zmrazila.

Podle zástupce vrchního ředitele Ministerstva průmyslu a obchodu Reného Neděly v Česku o dalším osudu krizových opatření rozhodnuto není. „Probíhá o tom diskuze,“ říká. Nanejvýš pravděpodobné je ale podle něj ukončení cenových stropů. „Při aktuální velkoobchodní ceně plynu pod 30 eur za megawatthodinu moc důvodů k jejich prodloužení nevidíme,“ vysvětluje.

S koncem stropů počítá i energetický trh. „Budeme si nad tím muset sednout s představiteli odpovědných resortů. Z pohledu dodávky komodity nemá smysl v nastaveném cenovém stropu pokračovat. Ale budeme muset vyřešit skupinu zákazníků, kteří pak budou mít od začátku příštího roku ceny vyšší, než je dnešní cenový strop,“ prohlásil v rozhovoru pro SZ Byznys marketingový ředitel Centropol Energy Jiří Matoušek.

Loni v létě Centropol - podobně jako jeho konkurenti - nakupoval pro své zákazníky elektřinu pro letošní rok za víc než 220 eur na megawatthodinu, víc než třikrát dráž než v červnu 2021. Letošní zákaznická cena silové elektřiny (promítají se do ní nutné náklady obchodníka a marže) tak u Centropolu loni vycházela na téměř devět tisíc korun. Jen pro srovnání: Před krizí před pouhými dvěma lety Centropol klientům účtoval zhruba 1600 korun. Klienty před téměř šestinásobným zdražením komodity ochránil právě cenový strop, který vláda stanovila na 5000 korun bez daně.

Ceny se teď opravdu vyvíjejí příznivě. Dnes Centropol nakupuje elektřinu na příští rok za něco přes 130 eur. Je to výrazně méně než loni, ale skoro dvojnásobek předkrizové ceny z léta 2021.

Podobný výkyv jsme v posledních měsících mohli vidět i u plynu. Proto i na něj letos platí cenový strop ve výši 2,5 tisíce korun (bez daně) za odebranou MWh. A burzovní ceny plynu jsou teď na hladině stejné jako před válkou na Ukrajině.

Cenové stropy v Česku začaly platit v lednu 2023. Jen toto opatření přijde letos státní kasu na asi 100 miliard korun, protože stát obchodníkům kompenzuje ztrátu, hrozící z levnějšího prodeje loni draze nakoupené elektřiny.

S tím, jak krize polevuje, začali obchodníci už v zimě, brzy po začátku platnosti cenových stropů, přicházet s nabídkami produktů pod vládou nařízeným limitem. Zdá se, že opatření se přežilo. „Z pohledu dodávky komodity určitě nedává smysl pokračovat v nastaveném cenovém stropu,“ říká Jiří Matoušek. Jenomže tu je háček.

Řada lidí má z loňska s dodavateli uzavřené kontrakty s vysokou krizovou cenou. Často kolem 10, ale třeba i 15 tisíc korun za megawatthodinu elektřiny. Letos tyto extrémní platby ořezává zastropování. Jenomže když se stropy zruší, extrémní ceny na běžících smlouvách se vrátí.

Někteří klienti mají možnost se tomu vyhnout. Mají-li nefixované smlouvy, mohou je vypovědět, obvykle s tříměsíční výpovědní lhůtou. Pak je tu ale další skupina ohrožených klientů, kteří loni uzavřeli kontrakty s fixací, někdy až na dva roky. Zůstávají tak zamčení v pasti krizových cen, které na ně po zrušení cenových stropů hrozí dopadnout v plné výši.

U různých obchodníků se počty takto ohrožených klientů liší. Pražská energetika je téměř nemá, loni víceleté fixované produkty nenabízela. ČEZ Prodej je podle mluvčího Ladislava Kříže prodával jen zákazníkům, kteří to vysloveně žádali. „Nad stropem jsou zafixovány jednotky procent našich klientů,“ říká Kříž. Podobně jde o zlomek zákazníků u skupiny E.ON či u Pražské plynárenské.

Zato společnost innogy už má klientů s cenou nasmlouvanou nad cenovými stropy kolem 10 procent, Centropol asi 7,5 procenta. „Celkem napříč všemi dodavateli se to může týkat až půl milionu odběrných míst, hlavně v elektřině. Plynu se to bude týkat v minimálním množství,“ odhaduje Jiří Matoušek.

Vláda nemá přesné informace o tom, kolika spotřebitelům s koncem cenových stropů brutální zdražení hrozí. „Neexistuje žádná taková databáze, ale podle našich odhadů se to může týkat pěti až deseti procent spotřebitelů,“ říká René Neděla. Každopádně jsou návratem krizové drahoty ohroženy statisíce spotřebitelů.

Problém návratu vysokých krizových cen se týká jen příštího roku, během něj by postupně měly loňské nevýhodné fixace končit. Pokud vláda nenahradí cenové stropy od ledna jinou formou pomoci klientům, zůstane na obchodnících, jak se k problému postaví.

Firmy, které loni prodávaly větší objem fixovaných smluv, pro tyto zákazníky také v té době ve větším nakupovaly energie. Mají tak nasmlouvané významné objemy elektřiny či plynu za loňské krizové ceny. Pokud by ji měli prodávat levněji bez státní kompenzace, utrpí ztrátu. Ale když od ledna začnou účtovat krizové ceny, ocitnou se pod palbou kritiky. „Vy novináři budete popisovat extrémní případy domácností, které drahá elektřina ničí,“ prorokuje Matoušek. Půjde ovšem taky o politický problém.

Některé firmy se zřejmě už dnes chystají, že na dodržení smluv s vysokou cenou nemusí trvat. „Momentálně připravujeme interně návrh řešení, které těmto zákazníkům chceme v horizontu několika týdnů nabídnout,“ říká mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.

„Pokud zastropování cen opravdu skončí, a pokud to situace dovolí, je možné, že tyto klienty oslovíme s novou nabídkou, jejíž podmínky se budou odvíjet od aktuální situace na trhu s energiemi,“ připouští i jeho kolega z E.ON Roman Šperňák.

Jinak to ale vidí manažeři dodavatelských firem, které mají významnější podíl kontraktů s vysokou fixací. Třeba Centropol lobbuje za to, aby obchodníkům i v příštím roce pomohl vyrovnat hrozící ztrátu stát. „Řešení může spočívat v tom, že se dál nechá v platnosti cenový strop. Nebo může stát pomoci obchodníkům nějakou jednorázovou, třeba ani ne stoprocentní kompenzací za nakoupenou drahou elektřinu,“ říká Jiří Matoušek.

Dá se čekat, že cenové stropy skutečně padnou a vláda nebude se slibem kompenzací pro obchodníky spěchat, počká si, zda si s problémem neporadí trh. Výsledkem pak bude tvrdé zostření konkurenčního boje mezi dodavateli. Ti s menším podílem ohrožených zákazníků nesou menší obchodní i reputační riziko. Ti s větším objemem draze nakoupené elektřiny budou v nevýhodě. Pokud nechají drahé krizové kontrakty v chodu, hrozí jim kromě poškození pověsti úprk klientů, jimž smlouvy skončí nebo kteří se jich budou snažit zbavit třeba i za cenu sankcí.

„Na trhu je široká škála produktů, zákazníci by se měli zajímat o to, jaký typ kontraktu mají, kolik by měli bez cenového stropu platit, a zda se mohou ze smlouvy vyvázat,“ radí René Neděla z MPO.

Pro zákazníky s krizovou fixací, která se přelije do příštího roku, je ovšem každá rada drahá: Snažte se o dohodu na změně se svým dodavatelem. Nebo se modlete, že vám nakonec pomůže vláda.

Kromě cenových stropů hrozí klientům další riziko v podobě zdražení poplatků za služby spojené s dodávkou energií.

Tyto poplatky pro každý rok určuje formou cenového rozhodnutí Energetický regulační úřad (ERÚ). Distribuční společnosti a státní firma ČEPS jimi kryjí náklady na rozvoj a údržbu elektrických sítí, na stabilizaci elektrizační soustavy, na skladování plynu či ztráty v distribuci. ERÚ hlídá, jestli si firmy neúčtují neoprávněné náklady a dávají si proplatit v ceně energií opravdu jen to, co je služby stojí, plus přiměřený zisk.

Letos měly tyto platby stoupnout až o 36 miliard korun. „Reálně to nakonec bylo méně,“ říká mluvčí ERÚ Michal Kebort. Podle odhadů půjde zhruba o 22 miliard korun, většinou pro elektroenergetiku. Vláda ale poplatky na letošní rok pro zákazníky zmrazila a náklady energetickým firmám hradí ze státního rozpočtu.

I v tomto případě se při nedobré kondici státní kasy dá těžko čekat, že úhrady poplatků státem budou pokračovat, spíš se vrátí zpátky na zákazníky. V jaké výši, není jasné. Některé odhady mluví pro příští rok o růstu až o 80 procent proti předloňsku u domácností. A až o dvojnásobek u spotřebitelů na hladině vysokého napětí, což jsou hlavně velké firmy.

Pak je tu poplatek na podporu obnovitelných zdrojů, který vláda od loňského října spotřebitelům zcela odpustila. Poplatek jde především na podporu solárních elektráren, hlavně těch z dob solárního boomu v letech 2009 až 2010. Celková dotace v předchozích letech činila i víc než 40 miliard korun ročně, s růstem cen elektřiny se ale snižuje. Zákon z roku 2005 provozovatelům zelených elektráren garantuje tuto dotaci na 20 let, většině tedy do roku 2030.

O celkové náklady na dotaci se tradičně dělili spotřebitelé se státní kasou. Spotřebitelský poplatek byl už před lety zastropován na úrovni 495 korun na MWh elektřiny (s daní 600 korun). Letos měly takto domácnosti, úřady a firmy poslat obnovitelným zdrojům 18 miliard korun. Zátěž převzal do konce letošního roku stát.

Před měsícem slíbil ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS), že poplatek na obnovitelné zdroje se spotřebitelům do faktur nevrátí ani napřesrok. Podle jeho slov stát přestane dotaci zcela vyplácet. „Arbitráží se nebojíme,“ prohlásil optimisticky strážce státní kasy.

Po měsíci tomu ale v energetice nikdo nevěří. „Ke skončení dotace by se musel změnit zákon, to ale nikdo nechystá,“ říká zdroj informovaný o vládních legislativních aktivitách.

Dokonce ani Ministerstvo průmyslu dnes definitivní zrušení dotace nepotvrzuje. „O poplatku na obnovitelné zdroje zatím rozhodnuto není, teď ale probíhají diskuze hlavně nad regulovanými platbami za služby,“ říká René Neděla.

„Nevěřím, že se poplatek nevrátí zpátky na spotřebitele, neumím si představit, jak by to vláda chtěla udělat,“ krčí rameny Jiří Matoušek z Centropolu.

Manažer spočetl, jak by se vyvíjely ceny energií, pokud by regulované poplatky pro zákazníky stouply proti době před zmrazením o 20 procent a zároveň by se do faktur vrátil poplatek na podporu obnovitelných zdrojů. Výsledky nejsou povzbudivé. Jak ukazují tabulky v tomto článku, zákazníci by proti letošku ušetřili jen symbolicky.

Pokud se ale do regulované složky spotřebitelské ceny plně promítne celý reálný růst nákladů na distribuční služby za dva roky, bude její zdražení vyšší než 20procentní. Zákazníci by tak nejen že neušetřili, naopak jim může především elektřina i výrazně podražit. A to jen v případě, že se situace na energetických burzách neobrátí k horšímu, což se rozhodně nedá vyloučit.