Čtu pomaleji, ale do práce chodím. Buffettův poslední slavný dopis akcionářům

Po více než šesti desetiletích, kdy jeho slova četly miliony investorů po celém světě, se Warren Buffett, jeden z nejúspěšnějších a nejuznávanějších investorů všech dob, rozhodl odejít z veřejné scény. Ve svém dopisu, vydaném 10. listopadu, 95letý šéf Berkshire Hathaway oznámil, už nebude psát své tradiční výroční zprávy ani každý rok vystupovat na valné hromadě.

„Odmlčím se,“ píše Buffett na rozloučenou. „Už nebudu psát každoroční dopisy akcionářům. Místo toho se každý rok ozvu jen krátkým vzkazem ke Dni díkůvzdání.“

Je to symbolická tečka za érou, která formovala investiční myšlení celých generací. Buffettovy dopisy akcionářům se staly učebnicí kapitalismu, lidskosti a selského rozumu v byznysu. Tentokrát se loučí s nostalgií a humorem sobě vlastním.

Jeho osmistránkový dopis má dvojí tón. Hned v úvodu stojí strohé oznámení: Buffett převedl 1800 akcií třídy A na 2,7 milionu akcií třídy B a daroval je čtyřem rodinným nadacím. Na papíře to vypadá jako obyčejné sdělení, ale v číslech je to ohromující gesto. Jediná akcie Berkshire třídy A má dnes hodnotu kolem 746 tisíc dolarů, a celý převedený balík tak v přepočtu odpovídá zhruba 27 miliardám korun.

Jenže po pár suchých větách o převodech akcií se dopis postupně láme. Mění se v osobní zpověď – v rozjímání muže, který prožil takřka celý svůj život v rytmu trhů, ale nikdy neztratil obyčejný lidský pohled na svět. Buffett v něm bilancuje, vzpomíná, děkuje a s typickým humorem se ohlíží za životní cestou.

„Měl jsem neskutečné štěstí,“ píše Buffett. „Narodil jsem se jako zdravý, bílý muž v roce 1930 ve Spojených státech. Paní Štěstěna ke mně byla mimořádně štědrá. Ale Otec Čas je neúprosný.“ Přesto zůstává aktivní, jak dále uvádí.

„Cítím se dobře. Pohybuji se pomalu a čtu pomaleji,“ píše. „Ale do kanceláře pořád chodím pět dní v týdnu a pracuji s báječnými lidmi. Občas mě napadne dobrý nápad, nebo se mi na stůl dostane nabídka, kterou bychom jinak neviděli. Nápadů je kvůli velikosti Berkshire méně než dřív, ale rozhodně ne nula.“

Teď však prý cítí, že nastal čas přenechat vedení těm, kteří ponesou Berkshire dál. „Greg Abel se na konci roku stane šéfem. Je čestný, schopný a bude výborným lídrem,“ napsal. A hned připomíná, že základní filozofie firmy se nezmění. „Berkshire bude vždy řízena tak, aby byla přínosem pro Spojené státy, nikoli žadatelem o pomoc.“

Greg Abel je kanadský manažer a dlouholetý šéf energetické divize Berkshire Hathaway. Od konce letošního roku převezme vedení celého konglomerátu.

Velká část dopisu se nese v duchu vzpomínek. Buffett se vrací do svého rodného města, které považuje za srdce svého života i úspěchu. „Narodil jsem se v Omaze, bydlím tu od roku 1958 a moje kancelář je pár minut od domu. Nikdy jsem nemusel jít za štěstím jinam,“ píše.

Vybavuje si i dětství i svou první operaci – odstranění slepého střeva v roce 1938. „Dostal jsem od tety Edie sadu na otisky prstů a snímal jsem jeptišky, které se o mě staraly. Tehdy jsem si myslel, že se přijde podívat J. Edgar Hoover,“ vzpomíná s typickým humorem.

Hoover byl tehdy obávaný a slavný ředitel americké FBI, který ve třicátých letech symbolizoval nekompromisní boj se zločinem.

V další části se Buffett s typickou lehkostí dotýká i vlastního stáří. „Moje genetika nebyla nijak výjimečná, dosavadní rekord v rodině byl 92 let, než jsem ho překonal,“ píše. „Ale měl jsem skvělé, obětavé lékaře z Omahy. Minimálně třikrát mi zachránili život, vždy lékaři z okolí mého domova.“ Humorně však dodává, že s některými zvyky už musel přestat.

„Už jsem však přestal brát otisky prstů zdravotním sestrám – v 95 letech projde spousta zvláštností, ale všechno má své meze.“

Buffett v dopise zmiňuje i dnes už zesnulého Charliego Mungera, svého celoživotního parťáka a přítele. Oba vyrůstali v Omaze a v mládí dokonce pracovali ve stejném obchodě Buffettova dědečka.

„Charlie vyrůstal jeden blok od mého dnešního domu,“ píše Buffett. „V roce 1940 pracoval v dědečkově obchodě za dva dolary na den. Já tam nastoupil o rok později, ale nikdy jsme se nepotkali. Až v roce 1959, kdy jemu bylo 35 a mně 28.“

„V Omaze je asi něco magického. Tolik skvělých lidí, kteří byli s Berkshire spojeni, odtud pochází,“ dodává s nadhledem.

Ve svých pětadevadesáti se Buffett zamýšlí nad tím, jak spravedlivě rozdělit zbytek svého jmění. Jeho tři děti – Howard, Susie a Peter – stojí v čele vlastních nadací, do nichž jejich otec už léta převádí velké části svého majetku. „Teď je čas zrychlit,“ píše. „Moje děti mají 72, 70 a 67 let – chci, aby měly dost času dělat věci po svém, dokud o tom mohou rozhodovat samy.“

Buffett otevřeně přiznává, že si ponechá část akcií Berkshire, dokud si akcionáři nevybudují důvěru v Grega Abela, „takovou, jakou měli v Charliem a mně“. Nejde mu ale jen o peníze a vedení firmy. Buffett v dopise znovu ukazuje, že jeho přístup k bohatství zůstává prostý a pevně zakořeněný v obyčejné lidskosti.

„Řekl jsem svým dětem, že nemusejí být dokonalé. Stačí, když se jim při rozdělování peněz z jejich nadací podaří uspět o něco lépe než vládám nebo běžné filantropii,“ píše s typickou přímočarostí.

V závěru dopisu se Buffett opět obrací k tématům, která provázejí všechny jeho dopisy – víře v Ameriku, v rozum a v poctivou práci. Připomíná, že cena akcií Berkshire se v minulosti třikrát propadla o polovinu, ale vždy se znovu vzchopila. „Amerika se vždy dokáže postavit na nohy, a s ní i akcie Berkshire,“ píše v závěru.

Upozorňuje ještě na jedno citlivé téma, o kterém se v korporacích často mlčí, tedy na okamžik, kdy dříve skvělý šéf začne ztrácet úsudek či energii, třeba vlivem stáří. „Charlie a já jsme to párkrát viděli a upřímně, ne vždy jsme zasáhli tak brzy, jak jsme měli,“ píše Buffett. „Správní rada musí být bdělá a mít odvahu ozvat se.“

K dnešní byznysové kultuře má Buffett vyhraněný komentář. Povinné zveřejňování poměru mezi platy šéfů a běžných zaměstnanců mělo původně přinést umírněnost, podle něj však přineslo pravý opak - více závisti, soutěživosti a výroční zprávy nafouklé „ze dvaceti na sto a více stran“.

Berkshire podle Buffetta zůstane výjimkou – firmou řízenou s rozvahou, poctivostí a vědomím odpovědnosti vůči akcionářům.

A pak přichází typický Buffettovský dovětek – krátký, prostý, zato moudrý. „Vyberte si hrdiny, kteří vás inspirují,“ píše. Vzápětí přidává příběh švédského vynálezce Alfreda Nobela, objevitele dynamitu a zakladatele Nobelovy ceny, který si kdysi omylem přečetl vlastní nekrolog – noviny si ho totiž spletly s jeho zesnulým bratrem.

„Když viděl, že ho svět vnímá jako obchodníka se smrtí, rozhodl se změnit to, co po něm zůstane,“ připomíná Buffett. Na tu myšlenku pak navazuje svými slovy, která se možná zařadí mezi jeho nejslavnější citáty.

„Rozhodněte se, co byste chtěli, aby stálo ve vašem nekrologu – a pak žijte tak, aby to byla pravda. Řiďte se zlatým pravidlem. Buďte laskaví. Ano, i k těm, kteří vás štvou.“