Článek
Hormuzský průliv se začíná znovu otevírat a některé členské státy OPECu hlasitě volají po zvýšení těžby ropy, aby dohnaly ztracený čas a tržby. A to znovu rozněcuje dlouholeté spory o těžební kvóty, které již v dubnu vedly Spojené arabské emiráty, jednoho z nejvýznamnějších členů OPECu, k odchodu ze skupiny.
OPEC tak stojí před zásadní volbou: udržet skupinu pohromadě a poslat ceny ropy ke dnu, nebo zvýšit zisky a riskovat rozpad téměř 70 let starého kartelu? Jak situace dopadne, není zřejmé.
O co vlastně jde?
Zatímco zbytek světa se letos na jaře snažil sehnat jakoukoli ropu, Blízký východ jí měl na rozdávání. Byl tu ale problém: země OPEC měly potíže s dodávkami ropy zákazníkům. Íránské uzavření Hormuzského průlivu a následná americká blokáda úžiny totiž zablokovaly pětinu světových dodávek ropy. Několik členů OPEC – konkrétně Írán, Irák a Kuvajt – tak nemělo jinou možnost než zastavit těžbu ropy a čekat.
Nyní, když se provoz v průlivu opět rozbíhá, začalo soupeření o těžební kvóty. Irák, druhý největší producent ropy v rámci tohoto bloku, je údajně dalším v pořadí. Irácký ministr pro ropu sdělil agentuře Bloomberg, že Irák bude muset rozhodnout, zda v OPECu zůstane, pokud se těžební cíle výrazně nezvýší.
Irácká těžba totiž byla válkou zasažena nejvíce; v dubnu a květnu klesla o 75 % na něco málo přes 1 milion barelů denně – z více než 4,5 milionu barelů denně v lednu a únoru. Irák chce po skončení války povolení k těžbě rekordních 5 milionů barelů denně, přičemž dlouhodobým cílem je zvýšit těžbu na 7 milionů barelů denně.
„Jaká je motivace? Potřebují hotovost!“ řekl Jay Hatfield, generální ředitel a zakladatel společnosti Infrastructure Capital Advisors zabývající se správou aktiv.
Skupina OPEC+
Organizace zemí vyvážejících ropu, s anglickou zkratkou OPEC, vznikla v září 1960 v Bagdádu, sídlo má však ve Vídni. Rakousko ale není jejím členem. V současnosti do OPEC patří 13 zemí – Alžírsko, Angola, Rovníková Guinea, Gabon, Írán, Irák, Kuvajt, Libye, Nigérie, Kongo, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Venezuela. Tyto země v roce 2018 těžily přes 40 procent ropy a vlastnily přes 80 procent známých ložisek ropy.
Rozšířená skupina OPEC+ vznikla v roce 2016 a kromě dosavadních členů OPEC zahrnuje i další země – Rusko, Ázerbájdžán, Bahrajn, Brunej, Kazachstán, Malajsii, Mexiko, Omán, Jižní Súdán a Súdán.
Saúdský rébus
Rozhodujícím faktorem bude Saúdská Arábie, která je zdaleka největším členem OPEC a má nad touto organizací největší vliv. Na rozdíl od Iráku a Kuvajtu Saudové nepotřebují produkci příliš zvyšovat. Země dokázala svůj ropný průmysl z větší části udržet nad vodou tím, že obcházela úžinu pomocí ropovodů, které dopravovaly ropu do přístavu v Yanbu na druhé straně země.
To Saudům umožnilo vyvážet ropu přes Rudé moře – což ale není možnost pro Irák a Kuvajt, jejichž jediné námořní přístavy leží v Perském zálivu. Zatímco produkce Iráku a Kuvajtu během války prudce poklesla, produkce Saúdské Arábie klesla o méně než 40 %.
Saúdská Arábie tedy nemá stejnou motivaci začít čerpat ropu jako o život. Právě naopak, pokud by se produkce výrazně zvýšila dříve, než se zotaví celosvětová poptávka, mohlo by to zničit zisky z ropy v době, kdy se Blízký východ potýká s nedostatkem jiných obchodních příležitostí.
„V této situaci se zdá kontraproduktivní zaplavit trh a tlačit ceny dolů,“ uvedl pro CNN Dan Pickering, zakladatel a investiční ředitel společnosti Pickering Energy Partners.
Proto OPEC jasně deklaroval, že bude při zvyšování dodávek postupovat „uvážlivě“ a zároveň bude vést dialog se svými členskými státy. Tento víkend se skupina OPEC+, do níž patří Rusko a některé další státy mimo OPEC, dohodla na zvýšení denní produkce pouze o 188 000 barelů, což je již páté takové postupné zvýšení produkce od března.
Rovnice cen
Pokud by OPEC otevřel kohoutky na maximum – což je složitá operace bez záruky úspěchu –, možná by pro veškerou ropu neměla odbyt. Poptávka během války prudce poklesla, když ceny vystřelily nahoru a palivo bylo nedostatkové. Poptávka se dosud nezotavila a možná se už nikdy nevrátí na úroveň před válkou, zejména v Číně a Evropě, kde na jaře propukla vlna elektrifikace.
„Trh čelí riziku dočasného přebytku, protože uvězněná ropa se konečně vrací do systému, který se již měsíce učí fungovat bez ní,“ poznamenala Natasha Kaneva, vedoucí globální komoditní strategie v JPMorgan.
Teoreticky by se kupci měli najít, globální nouzové a komerční zásoby ropy se propadly – zejména ve Spojených státech a Číně –, protože světové zásoby ropy od začátku války v březnu klesly o neuvěřitelných 1,4 miliardy barelů. Tyto zásoby bude třeba doplnit. To se však pravděpodobně stane spíše v roce 2027 než v roce 2026, protože obě vlády sledují, jakým směrem se budou ceny ropy ubírat, poznamenala podle CNN Kaneva.
Pokud by produkce OPEC prudce vzrostla, konkurovala by podle společnosti Kpler přibližně 90 milionům dalších barelů ropy, které začínají opouštět úžinu. A pokud by o ni nikdo neměl zájem, ceny ropy by mohly prudce klesnout. Příští rok je ve hře cena ropy 60 dolarů za barel, uvedl Kieran Tompkins, vedoucí ekonom pro klima a komodity ve společnosti Capital Economics. V roce 2028 by cena ropy mohla klesnout na 50 dolarů za barel.
To by byla dobrá zpráva pro spotřebitele, ale špatná zpráva pro některé z největších producentů z kartelu.
Kdo bude vítěz?
OPEC se tak začíná pomalu rozpadat a má proto obrovskou motivaci udržet skupinu pohromadě. Spolupráce mu může pomoci orientovat se na rychle se měnícím trhu v čím dál nepřátelštějším regionu světa a konkurovat Spojeným státům, které se staly silným soupeřem.
Kartel však již v minulosti dokázal vypořádat s tlaky jednotlivých členů. „Irák již několikrát v minulosti nastínil cíle zvýšit těžební kapacitu, avšak bez většího úspěchu,“ připomenul Tompkins. „Přesto to však posiluje dojem, že soudržnost a omezení v rámci OPECu se rozpadají.“
Mimořádné uzavření průlivu by tentokrát mohlo situaci změnit a mohlo by to donutit Saúdskou Arábii k akci. Pokud k tomu dojde, Saúdové mají stále možnost mít všechno: Saúdská Arábie by mohla souhlasit se zvýšením produkčních limitů na tak vysokou úroveň a vytěžit tolik ropy, že by to stlačilo ceny ropy do rozmezí 40 dolarů – což je úroveň, kterou by vydrželi snášet jen bohatí Saúdové.
„Saúdský korunní princ Mohammed bin Salman by mohl říct: ‚Pokud na mě budete příliš tlačit, možná také zvýšíme produkci,‘“ uvedl Vikas Dwivedi, globální stratég pro ropu a plyn ve společnosti Macquarie Group. „‚Uvidíme se všichni na dně a uvidíme, jak se všichni cítí.‘“
Dwivedi tento scénář nepovažuje za nejpravděpodobnější, ale ani ho nevylučuje. „Byla by to hořká ironie, kdybychom se z největšího šoku na straně nabídky v historii dostali k historickému přebytku nabídky,“ řekl.
