Kázal vodu, pil víno. Experti vysvětlují, proč šéf Astronomeru musel skončit

Generální ředitel americké technologické firmy Astronomer Andy Byron v sobotu rezignoval ze své funkce. Ve firmě skončil poté, co ho minulý týden na koncertě skupiny Coldplay ve Foxborough v Massachusetts zachytila kamera v objetí s vedoucí personálního oddělení firmy Kristin Cabotovou.

„Jak již bylo uvedeno, společnost Astronomer je oddaná hodnotám a firemní kultuře, které nás provázejí od našeho založení. Od našich lídrů očekáváme, že budou nastavovat standardy v chování i odpovědnosti – a tento standard nedávno nebyl naplněn,“ uvedla firma na sociální síti X. Byron se zatím ke kauze nevyjádřil.

Podle experta Martina Kalety z Human Capital má firma nárok požadovat, aby se její pracovníci a představitelé chovali morálně. „On je ženatý, ona vdaná, a jestliže mám v hodnotách firmy morálku, anebo nějakou hodnotu, která souvisí s morálním kodexem, tak by to jednoznačně nepodporovalo tuto firemní hodnotu. A nemůžete chtít po lidech, aby byli ve firmě morální, zatímco se provalí, že vy se chováte v soukromí jinak. To je prostě špatně,“ tvrdí.

Vztahy na pracovištích jsou podle Kalety v českém pracovním prostředí běžné. „Často dochází v českých firmách mezi kolegy k navázání vztahů, dokonce i sňatkům. Považuji to za jejich soukromou věc, která je v pořádku, ale pokud je to na úrovni podřízený-nadřízený, nemělo by to být akceptovatelné,“ myslí si.

Podle advokáta Pavla Kiršnera z advokátní kanceláře Ciprýn, Kiršner a partneři jsou například v Česku pravidla pro osoby, které vykonávají volenou funkci, přísnější.

„Zákoník práce přesně vymezuje důvody, pro které může zaměstnavatel dát výpověď (§ 52), a osobní vztah mezi zaměstnanci mezi ně nespadá. Jiná situace by však mohla nastat u zaměstnance ve volené funkci (například člen představenstva), jehož vztah ke společnosti se řídí zákonem o obchodních korporacích a není chráněn ve stejné míře jako zaměstnanec v pracovním poměru. Vedle toho je namístě upozornit, že existují odlišnosti v zahraničí, kde je úprava výpovědi dané zaměstnavatelem volnější,“ sdělil advokát pro SZ Byznys.

Milostný vztah mezi pracovníky by v Česku podle Kiršnera podle pracovního práva neměl automaticky vést k propuštění. „Pokud vztah nezasahuje do pracovního výkonu, nevede ke střetu zájmů ani neporušuje interní předpisy společnosti, nemá zaměstnavatel oporu pro výpověď. I v takovém případě by ale musel zaměstnavatel prokázat, že došlo k porušení konkrétní povinnosti. Pokud žádná pravidla porušena nejsou, výpověď by byla neoprávněná,“ popisuje advokát.

Existují ovšem i výjimky. „Od toho je však nutné odlišit situace, kdy je ukončována spolupráce s někým, kdo je členem statutárního orgánu společnosti například z důvodů, že jeho chování nedopovídá etickému kodexu společnosti. Takový vztah se samostatnou smlouvou, která může dávat firmě právo ukončit vztah z takových důvodů, bez ohledu na zákoník práce,“ míní.

„Společnost by měla mít jasně nastavená pravidla, jak v takových situacích postupovat, a zároveň dbát na to, aby nezasahovala nepřiměřeně do soukromí zaměstnanců. Pokud by vztah mohl narušit fungování pracovního prostředí – například v případě nadřízeného a podřízeného – je vhodné, aby společnost zvážila organizační řešení, jako je přeřazení jednoho z nich na jiné oddělení. Cílem by mělo být zachování objektivity, důvěry uvnitř týmu i dobré atmosféry na pracovišti. Reakce zaměstnavatele by měla být přiměřená, nestranná a důstojná,“ dodává Kiršner.

„Ten zcela nejzásadnější argument, proč by tento člověk měl být propuštěn, je jeho vydíratelnost. Nadřízený, který má vztah se svým podřízeným pracovníkem, se stává jednoduše vydíratelným - protože ač vědomě, nebo podvědomě, má k danému podřízenému blízko, a může tak s ním být manipulováno,“ popisuje Kalet.

Podle něj v takovém vztahu hrozí, že zaměstnanci svým nadřízeným budou manipulovat a nebude s nimi zacházeno rovnocenně vzhledem k ostatním kolegům.

„To je hlavní důvod, proč by daný člověk měl odejít z firmy okamžitě nebo co nejdříve. Protože v tuto chvíli může jeho aféra/vztah ovlivňovat jeho rozhodování ve prospěch nadřízeného a ne v zájmu firmy. A když je to na úrovni ředitele nebo CEO, tak o to víc to platí,“ říká.

Tlak na rezignaci je podle Kaleta namístě i přesto, že jde o soukromou záležitost. „Člověk si řekne - je to jejich věc, dělají to v soukromí, tak přece o nic nejde. Ale stále je to vztah podřízený–nadřízený, takže to není úplně jenom jejich věc. V případě šéfa Astronomeru hraje samozřejmě roli, že je to mediálně vygradované, takže i tlak na firmu to řešit musí být mnohem větší, než kdyby se o tom skoro nikdo nedozvěděl. Takže z pohledu soukromí, ač se zdá, že to je jejich věc, jde stále o veřejně vystupující osobu.“