Článek
V japonské Ósace se Česko na světové výstavě prezentovalo už v roce 1970 a od té doby jej mají Japonci v oblibě. Letos na Expu český pavilon navštívilo už 650 tisíc lidí, především Japonců. Vystavují zde také české firmy, které v zemi uzavírají první kontrakty. Úspěch tuzemské účasti se však ukáže až za několik let.
Generální komisař pro Expo 2025 Ondřej Soška v rozhovoru pro SZ Byznys říká, že úspěch má i české jídlo a především pivo.
Expo 2025 je nyní přesně v polovině. Kolik doposud do českého pavilonu zavítalo lidí?
Návštěvnost bedlivě sledujeme a na konci června jsme oslavili 500tisícího návštěvníka a nyní bychom už měli být někde kolem čísla 650 000, takže mám z vysoké návštěvnosti velkou radost.
Pokud se zájem o pavilon nezmění, myslíte si, že v říjnu, kdy Expo končí, překonáte 1,3 milionu?
Aritmeticky bychom sice měli mít 1,3 milionu, nicméně víme, že návštěvnost ke konci Expa pravidelně roste, takže věřím, že 1,3 milionu nebo třeba 1,5 milionu dosáhneme.
Samozřejmě máme nějaká omezení kapacity pavilonu. Máme vyzkoušené, že když do něj pustíme příliš mnoho lidí, tak jejich komfort klesá. Kdybychom se chtěli soustředit jen na čísla, tak naše teoretická kapacita je někde mezi 2,5 až třemi miliony návštěvníků za Expo. Ale pro nás je důležitější, aby se tady návštěvníci cítili dobře. Chceme, aby lidé odcházeli s tím, že Česko je fajn země, kterou se nejenom vyplatí navštívit, ale se kterou se vyplatí i spolupracovat.
Kdo navštívil český pavilon a jak Japoncům chutná české pivo?
Náš pavilon navštívila celá řada významných hostů. Asi za ten největší úspěch považuji, když nás navštívil japonský předseda vlády Šigeru Išiba, který zde byl ještě před zahájením Expa a dosud jsme jediným mezinárodním pavilonem, který ministerský předseda navštívil. Takže je to pro nás velká čest. Kromě něj tady z japonských návštěvníků byl třeba starosta Ósaky Hidejuki Jokojama.
Dorazil sem i nizozemský král Vilém Alexandr, který poté cestoval do Česka. Navštívil nás také americký velvyslanec George Glass a americký komisař Bill Grason. Máme tady opravdu mnoho mezinárodních hostů a z těch českých už nás navštívili ministři Lipavský, Stanjura, Hladík, Kulhánek a Vlček.
Chodí sem ale i sportovci a další známe osobnosti jako fotbalista Vladimír Šmicer, judista Lukáš Krpálek, klavírní virtuos Ivo Kahánek, zpěvák Mirai Navrátil, Štefan Margita a celá řada dalších.
Co se týče piva, tak česká restaurace tady na pavilonu je největší českou restaurací na světě. Každý den servírujeme 2000 porcí jídla a více než 2500 litrů piva. Já jsem za to strašně rád, protože když jsme vedli diskuze s kolegy z Prazdroje, řekl jsem, že bychom tady chtěli přes 2000 litrů piva, tak mi říkali: To jste se trošku seknul, v Miláně se vytočilo 200 litrů a v Dubaji 230 litrů. To jste se o řád spletl, to ne. Dva tisíce litrů neuděláte, jestli uděláte 650, tak jste borci.
Když srovnáte návštěvnost českého pavilonu, jak si stojí vedle předchozího Expa v Dubaji?
Taková srovnání jsou sice vždy velice lákavá, ale je potřeba si uvědomit, že každá světová výstava je trochu jiná, má jiné publikum a jiné cíle. Teď jsme v Japonsku, kde je třeba na rozdíl od předchozí světové výstavy v Dubaji dramatická většina návštěvníků místních.
Musíme se dívat i na to, jakou máme polohu v rámci výstaviště a tady ji máme špičkovou, vzhledem k tomu, kolik návštěvníci v pavilonu tráví času. Jsou země, které mají průměrnou dobu návštěvy menší než pět minut. U nás návštěvníci tráví více než 20 minut v průměru. Je zase potřeba brát v úvahu i tyto aspekty.
Co je také důležité, oproti Expu v Dubaji je jen třetinová rozloha celého výstaviště. Tehdy mělo přes 430 hektarů, tady jsme na nějakých 155 hektarech. Přitom by měl být počet návštěvníků vyšší než v Dubaji.
Když bylo Expo v Japonsku v roce 1970, bylo pro Česko, respektive Československo, mimořádně úspěšné. Může mít letošní ročník stejný efekt?
Vůbec bych si nedovolil srovnávat se s rokem 1970, protože byla úplně jiná doba. Československá účast probíhala dva roky po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, takže ta atmosféra v naší zemi byla úplně jiná než dnes. A přesto se vlastně tomu týmu podařilo, že se proti tomu trochu uměleckým způsobem vymezili. Tak získali velkou pozornost.
Myslím si, že se tyto dvě události vůbec nedají srovnávat. Samozřejmě v té době nebyly soukromé firmy, které by se tady ukazovaly. Byla to jen taková prezentace naší země a umění. Ale věřím, že cíle – podpořit nejen brand Česka v Japonsku, ale i náš vztah a otevřít dveře i konkrétním firmám k tomu, aby se na ten trh dostaly a aby zde získaly partnery – bude splněn.
A mohl byste zmínit nějaké konkrétní firmy, které už díky Expu uzavřely nějaká partnerství?
Těch je celá řada. Své distributory našlo třeba vinařství Thaya, které se snaží oslovit asijské trhy. Velkou konferenci tady měla i firma Elmarco (která vyrábí nanovlákna, pozn. red.) a nyní mají další nové zakázky nejen z Japonska, ale z celého regionu Asie. Měla tady velmi úspěšnou prezentaci Purposia a Preciosa nebo také Ústav hematologie a krevní transfuze. Nové partnery našel i Bohemia Sekt a celá řada dalších.
Když jste pavilon otevírali, říkal jste, že se vám investice vrátí, a to i přes vícenáklady, které stavba pavilonu přinesla. Pořád to vidíte stejně?
Jsem o tom přesvědčený. Ono je potřeba si uvědomit, že světové výstavy nejsou běžnými kontraktačními výstavami, které zná většina firem. Je to obrovská platforma ekonomické, kulturní a vědecké diplomacie. Účelem je zviditelnit národní značku, posílit stávající politické, ekonomické a i obchodní vztahy a otevřít dveře pro nové a nové příležitosti a partnerství.
Takový projekt není možné vyhodnocovat v krátkém období, ostatně i firmy vyhodnocují účasti na takových akcích po mnoho let. Takže já jsem přesvědčen o tom, že v dlouhodobém hledisku se ta investice mnohonásobně vrátí. Podobně, jako se to stalo třeba během už zmiňované československé účasti na Expu 1970, kde si Japonci zamilovali českou hudbu, pivo, objevili Prahu jako turistickou destinaci a česká a československá ekonomika z toho těžila několik desítek let. Jsem zcela bytostně přesvědčený o tom, že i současná účast se už ve střednědobém, ale zejména v dlouhodobém hledisku mnohonásobně vrátí.
Jak se úspěch Čechů na Expu sleduje?
Není žádná obecně využívaná metodika pro vyhodnocování takové účasti, nicméně my už jsme domluveni s několika partnery, že budeme tu účast na Expu dlouhodobě vyhodnocovat. Chtěl bych před koncem svého mandátu požádat nějakou nezávislou konzultační společnost, která jednou za rok českou účast vyhodnotí a pošle relevantním úřadům.
Za jak dlouho uvidíte, zda mělo Česko na Expu nějaký smysl?
Bylo by dobré, kdybychom třeba za pět let věděli, že to ten dopad mělo. Japonských firem je v Česku zhruba 280, podílejí na českém HDP zhruba pěti procenty, což je tak obrovské číslo, že náklady na českou účast jsou v tom zcela bezvýznamné, ale pro Japonce je extrémně důležitá.
Já jsem se tady bavil s některými zástupci zemí, které váhaly, zda se světových výstav zúčastnit. Japonská strana jim jasně naznačila, že pokud chceme třeba uzavřít nějaké, obchodní dohody, bez účasti na Expu to nepůjde, takže i z tohohle důvodu je potřeba to vnímat ve větším a širším kontextu. Myslím, že si naše ekonomika nemůže dovolit na takové akci nebýt.
Až Expo skončí, máte povinnost pozemek vrátit v původním stavu. Když jste pavilon otevírali, tak jste ještě neměli uzavřenou smlouvu na jeho likvidaci. Už máte zajištěnou nějakou firmu, která tohle zařídí?
Máte pravdu v tom, že podle pravidel Mezinárodního úřadu pro výstavy se nepočítá s tím, že by tady pavilony mohly zůstat, a to jsme od začátku věděli. Nicméně český pavilon budí velkou pozornost. Rozhodli jsme se, že nebudeme postupovat jako většina ostatních zemí, které si ten vlastní pavilon jenom pronajaly, ale evidujeme ho ve vlastním majetku. Proto ho na konci Expa budeme moci prodat a část té nemalé investice vrátit zpět.
Ozvalo se už několik zájemců z Česka i z Japonska. Intenzivně jednáme o možnostech, podmínkách, jejich představách, co by s tím pavilonem chtěli dál dělat. Vzhledem k tomu, že se nám stále ozývají noví a noví partneři, tak ty nabídky důkladně vyhodnocujeme a ještě před skončením Expa rozhodneme, jak s ním naložíme, aby to bylo z toho dlouhodobého pohledu co nejefektivnější. V tuto chvíli si dveře ještě uzavírat nechceme.
