Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
I ve čtvrtém roce války na Ukrajině se české zboží objevuje v Rusku, sankcím navzdory. V zemi, na níž chce být Česko co nejméně závislé a nepodporovat tak její vojenskou invazi, se podle Ukrajinců používají pily, kotle, ale i obráběcí stroje tuzemského původu. Mezi nimi mohou být i výrobky tzv. dvojího užití, které mohou být použity mírově, stejně tak ale k výrobě zbraní.
Několik českých firem se kvůli tomu objevilo na ukrajinském sankčním seznamu, o němž už v červnu hovořil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a o němž informovaly i Seznam Zprávy.
Zboží však nemusí putovat z Česka přímou cestou do nepřátelské země, ale může se do ní dostat „oklikou“ přes různé překupníky. Takové obchody se nelíbí ani ministrovi průmyslu a obchodu Lukáši Vlčkovi (STAN), podle kterého jdou tito podnikatelé proti zájmům České republiky. „Je spíš smutné a trestuhodné, že jsou Češi, kteří jsou ochotní obchodovat s režimem, který nás samotné považuje za nepřátelský stát a vyhrožuje nám válkou,“ říká ministr.
Zcela tyto obchody zastavit podle něj není možné. Je potřeba se ale bavit o změně pravidel, přičemž by těmto podnikům měla být udělena sankce. Cestu vidí i ve zlepšení toku informací a posilování kapacit bezpečnostních služeb.
Jak je možné, že se výrobky dvojího užití, například přesné soustruhy použitelné i ve zbrojním průmyslu, podle Ukrajinců objevují v Rusku?
Jsem opravdu naštvaný, že některé české firmy ví, že jejich výrobky mohou být užity k těmto účelům, a nevadí jim, že je nějakým způsobem prodávají Rusům, kteří nás mají vysoko na seznamu nepřátel. To mi fakt vadí.
Má stát potřebná data k tomu, aby tohle mohl ověřit a aby s tím taky mohl nějak pracovat?
To, že s tím stát pracuje, je úplně standardní. I když v tomto konkrétním případě nemáme od ukrajinské strany žádný oficiální seznam, je naprosto běžné, že určité rezorty, včetně našeho, pracují s dalšími zdroji dat. Nemůžu jít do detailu, ale máme informace i od zpravodajských služeb, které nás samy upozorňují právě na tzv. výrobky dvojího užití. My jako ti, kteří udělují vývozní licence, samozřejmě na takové informace okamžitě reagujeme a v procesu udělování jednotlivých licencí si tyhle věci hlídáme.
Pokud se o nějaké takové firmě, která přeprodává své výrobky do Ruska, dozvíte, tak jí vývozní licenci nedáte? Jak je potom možné, že se jejich produkty do Ruska přesto dostaly?
Jdou přes víc různých prostředníků. To je velmi komplikovaná situace. Zboží takového výrobce, pokud si dá tu práci, putuje ne přes jednoho prostředníka, ale třeba přes tři, čtyři. Rozkrýt takovou síť je opravdu velmi komplikované, ale proto se snažíme velmi do detailu spolupracovat právě i s bezpečnostními složkami státu. Když nás na takovou situaci upozorní, okamžitě na tom pracujeme.
Na tento typ vývozu zboží neplatí žádné sankce. Dá se s tím něco dělat?
Je to samozřejmě otázka zpřísnění určitých represivních nástrojů. Není to jen o tom, že někdo nedostane vývozní licenci, ale pokud je taková situace odhalená nebo se bude opakovat, je tam podle mě i právní rovina a je potřeba se bavit o otázce změny pravidel jako takových. Když jde firma proti zájmu České republiky, tak tam logicky musí nastat i nějaký trest.
Není podle vás trapné, že válka trvá už čtvrtým rokem, Česko se snaží zbavovat závislosti na Rusku, prohlašuje, že pomáhá Ukrajině, a potom se dozvíte, že nějaká česká firma vyváží do Ruska zboží dvojího užití?
Je spíš smutné a trestuhodné, že jsou Češi, kteří jsou ochotní obchodovat s režimem, který nás samotné považuje za nepřátelský stát a vyhrožuje nám válkou. A pak jsou tady prokázané takové teroristické skutky jako třeba Vrbětice. Nemluvě o tom, že vraždí pro své mocenské zájmy nevinné civilisty na Ukrajině. Podnikatelé, které s takovým režimem spolupracují, jdou přímo proti zájmům České republiky.
Chápu, že ruské a běloruské trhy byly pro řadu firem opravdu velmi dominantní a přesměrování produkce je komplikované. Firmy jsou v nelehké situaci, ale od toho jsme tady i my jako Ministerstvo průmyslu a obchodu, kdy v rámci exportní politiky takovým firmám pomáháme hledat nové trhy.
V rámci našich právních možností stále hledáme nové a nové cesty, jak vývozy do Ruska a Běloruska zatrhnout, ale závisí to také na morálních hodnotách samotných obchodníků, že tohle dělají. Pro ně je to bohužel především kšeft.
Co by Česká republika měla udělat proto, aby mohla toky těchto výrobků do Ruska lépe kontrolovat a případně zamezit tomu, aby se tam ty výrobky dostaly?
To je hrozně těžká otázka. Válka trvá už nějakou dobu a vývozci si našli mnohdy velmi sofistikované cesty přes mnoho prostředníků. Ten výrobek mnohdy papírově, někdy i fyzicky „dvakrát obepluje planetu“, a tak je mnohdy velmi komplikované celý řetězec sledovat. Se zpravodajskými službami jsme si mnohokrát ověřili, že je velmi komplikované, mnohdy až nemožné takový řetězec rozkrýt.
Proč třeba právě u strojů dvojího užití není třeba možnost je vypnout na dálku, aby je Rusko nemohlo používat?
Ono to mnohdy není ani technicky možné. Když si představíte řadu mechanických strojů právě typu soustruhů nebo nějakých obráběcích strojů, tak těch, které můžete na dálku vypnout, je relativně málo. Používáte-li třeba někdy i nástroje starší generace, tak to jednoduše nejde.
Není na tento problém nějaké společné evropské řešení?
Ten evropský systém bude velmi podobný jako český. Neustále budete narážet na určité kapacity, hodnoty nebo vůli vývozců. Když to přirovnám k odvětvím, která fungují mnohdy velmi podobně jako třeba obchod se zbraněmi, tak jak je možné, že se neustále ohromné množství zbraní dostává třeba do Afriky nebo do válečných zón? Výrobci nebo vývozci jsou mnohdy ochotni za účelem nemalého zisku podstoupit velké riziko a často jsou i o krok napřed. Ale to neznamená, že by to stát měl jakkoliv vzdávat.
Cesta je podle mě ke zlepšení toku informací a posilování kapacit. Ale zastavit to úplně není možné. Mohu sice apelovat na nějaké morální hodnoty, ale hlavní roli pro tyto firmy hraje zisk jako takový.
Kontrarozvědka BIS ve své výroční zprávě za loňský rok uvedla, že český systém vývozních kontrol se v důsledku nárůstu řešených případů potýkal s nedostatečnými personálními kapacitami a narůstajícími finančními náklady na provádění exportních kontrol. Jak je tohle možné? Proč nebyl na tyto účely navýšen rozpočet?
Sestavování a provozování rozpočtu ministerstev není jednoduchá záležitost. Souhlasím, že ty kapacity, které stát má k dispozici, nejenom na úrovni jednotlivých ministerstev, ale samozřejmě i jinde, by určitě měly být posilovány. Respektive měly by mít takový rozpočet, aby mohly mít dostatek nástrojů, díky nimž by k těmto věcem nedocházelo.
Čím si vysvětlujete, že podle Českého statistického úřadu do některých zemí bývalého Sovětského svazu či do Turecka během trvání války vyskočil vývoz některých výrobků o stovky procent?
Vývozci sankce obchází přes země, které nejsou na sankčním seznamu. Vidíme, že export tam mnohonásobně narostl z roku na rok, a je asi všem jasné, že zboží nakonec končí jinde. Reexportují ho právě třeba do Ruska. Na základě toho se prostě ta pravidla musí upravovat a takovým situacím předcházet.
