Článek
Nedávno společnost Primecell investora Michala Zahradníčka prodala jeden z nejviditelnějších českých biotechnologických patentů posledních let. Jak popsaly Seznam Zprávy, patent a firmy kolem pupečníkové krve odkoupila německá společnost Vita 34.
Ve svém dalším projektu, venture klubu Life bioCEEd (LBC), se nyní Primecell posouvá od záchrany jednoho málem zapomenutého výzkumu k systematickému investování do biotechnologií.
Uplynulý rok společnost hledala kvalitní výzkumné projekty v laboratořích. Oslovil tisíc vědeckých institucí, našel 220 rozpracovaných projektů, z nichž 51 detailně analyzoval. Letos vybral prvních šest potenciálních diamantů, které mohou posunout svět medicíny a zároveň vydělat miliardy korun.
Do těchto projektů, k nimž přibude ještě několik nových, chce společnost investovat až 500 milionů korun.
Mezi projekty je britský výzkum na rychlou AI diagnostiku astmatu, biologická terapie fibrózy z univerzity v Krakově, nová léčba roztroušené sklerózy z univerzity v Gdaňsku a také dva české výzkumy: citlivější krevní test pro diagnostiku mnohočetného myelomu (rakoviny krve) a genová terapie Nethertonova syndromu, vzácného dětského kožního onemocnění.
Poslední projekt pochází z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR a momentálně má nejblíže k tomu, aby nezůstal jen na papíře. Podle Michala Zahradníčka už LBC jedná o možném odprodeji patentu nejmenované americké společnosti, jakmile bude výzkum ve fázi TRL4, tedy v raném stadiu laboratorního ověřování, ještě před preklinickým hodnocením. Odhadl, že se tam může dostat ke konci roku.
„Máme teď šest zlatých vajec. Kdybych jim nevěřil, nedávám do toho peníze. Je pravda, že u projektu kolem Nethertonova syndromu jsem si říkal, že se kupec bude hledat těžko, protože je to vzácné onemocnění, ale už jednáme o možném exitu,“ řekl Zahradníček.
LBC se nesnaží čekat, až z laboratoří vzniknou hotové startupy. Přichází ve fázi, která je pro investici z pohledu farmaceutických firem ještě příliš raná, pro klasické venture fondy jsou zas tyto projekty příliš malé, rizikové a pracné.
„Venture fondy nemají strukturu na to, aby investovaly 200 tisíc eur nebo 100 tisíc eur a řešily, jak mají vypadat výstupy za rok. To se jim nevyplatí. Potřebují investovat deset milionů eur,“ říká.
Snaží se tak obsadit prostor mezi akademickým výzkumem a velkými investory. Tedy místo, kde podle Zahradníčka na evropské biotechnologické scéně dlouhodobě chybí peníze, know-how i obchodní tlak na výsledek. Evropa podle něj zaostává v transferu technologií z akademického prostředí. „V Evropě máme super základní výzkum, vyprodukujeme okolo 35 procent všech světových vědeckých publikací. Problémem je, že Evropa neumí vynálezy a inovace exekuovat a posunout směrem k produktu a trhu. nechybí nám věda a publikace, ale produkty,“ uvádí investor.
První rok fungování LBC ukázal i druhou stranu stejného problému – dostat se k podobným objevům v českém prostředí je složité.
„Věděli jsme, že český trh je malý. Ale nenapadlo nás, že velké instituce se ničím nepochlubí. Třeba Polsko je mnohem flexibilnější,“ řekl a dodal: „Celé ČVUT prodalo asi šest licencí za dva roky, ale britská Cambridge University asi 120 licencí za rok.“ Podle Zahradníčka je obtížné vůbec zjistit, kolik výzkumů probíhá ve veřejných institucích placených z českého státního rozpočtu a čím se zabývají.
V zahraničí je podle Zahradníčka akademické prostředí mnohem víc otevřené ke spolupráci. „Kam přijdeme, tam nás vítají a jásají. A to nepřeháním,“ řekl.
Také proto společnost začala oproti svým původním plánům cílit na západní Evropu, kam zpočátku vůbec nehodlal vstoupit. Po Velké Británii se chystá podepsat investiční podporu výzkumů například ve Švýcarsku.
„Záběr bude teritoriálně mnohem širší. Potvrdila se nám hypotéza, že v Evropě není subjekt, který by jako my investoval do základního výzkumu v jeho nejranější fázi.“
Jako potenciálně zajímavé trhy dnes vidí Skandinávii, Belgii, Holandsko, Itálii, Švýcarsko nebo Británii.
