Zemědělci jídlo nezdražili, říká šéf dvojky českého agrotrhu

„Hrozí tady, že řadě podniků, které mají zhruba dvacet zaměstnanců a 1500 hektarů a jsou to prostě malé firmy, budou jejich sousedi, kteří mají například 150 hektarů nebo jen 100 hektarů, přebírat půdu, protože na ní budou mít až trojnásobnou dotaci,“ nesouhlasí Jan Šimek s rozdělením zemědělských dotací v dalších letech.

Šimek je předsedou představenstva JTZE, zemědělské skupiny, která hospodaří na 32 tisících hektarů v Česku a pěti tisících na Slovensku. Vlastní ji Dušan Palcr z investiční skupiny J&T. Aktuálně se jedná o majetkovém vstupu fondu J&T Arch Investments.

V zemědělství je teprve od roku 2020, ale už hraje nejvyšší ligu. V žebříčku největších agrárníků poskočila po nedávné akvizici konkurenta Spearhead International na druhé místo po Agrofertu.

Strategií Evropské unie i Česka je více podpořit malé zemědělce. Znevýhodněny jsou v nové dotační politice naopak podniky nad 150 hektarů. Poprvé by měli o „nové dotace“ zemědělci žádat už za měsíc. JTZE přijde o méně peněz než jiní zemědělci, protože má nižší závislost na dotacích.

„Nerad bych úplně střílel číslo od boku, ale nebude to ve statisících a na druhé straně to nebudou desítky milionů korun,“ odhadl propad výnosů, způsobený takzvanou redistribucí, tedy zkrácením dotací pro velké podniky.

Přestože jsou to z hlediska tržeb firmy relativně drobné peníze (roční obraty byly kolem 2,5 miliardy Kč), podle Šimka to může znamenat horší přístup k půdě.

V rozhovoru pro SZ Byznys také odmítá, že by zemědělci mohli za drahé potraviny. Dopad nárůstu cen pšenice nebo mléka do cen potravin by podle něj měl být marginální.

A také popisuje, proč se řadě zemědělců nevyplatí živočišná výroba. Chybu podle něj udělali v tom, že dříve podcenili investice. Nemohli si to dovolit a dnes je tento deficit stahuje do ztráty.

Polsko, Maďarsko a Slovensko zavedly zákaz importu ukrajinského obilí. Dotýká se vás to nějak?

Dotýká se nás to pouze nepřímo. Nejsme obchodník s obilím a komoditami, naopak vyrábíme a prodáváme v České republice. Negativně by se nás samozřejmě dotklo, kdyby byl v Evropě přetlak obilí, protože Česko je exportérem pšenice, kterou potřebuje vyvézt do zahraničí, hlavně do Německa, Polska nebo Rakouska.

My jsme rozhodně pro volný trh, ale někdy bojujeme s tím, že v Evropské unii je zakázána celá řada pesticidů, které jsou povolené v jiných státech a potom se těžko konkuruje výrobě z těchto zemí. Buď pesticidy povolme a potom dovážejme ze zahraničí anebo je zakažme, ale nedovážejme.

Jak řekl polský ministr, původní dohoda byla, že pomůžeme ukrajinskou pšenici dostat do zemí, kde je reálně potřebná, jako je Afrika nebo Střední východ. Evropa vždy bude v pšenici soběstačná. Má úrodnější půdu než zbytek světa, o který se musí postarat někdo jiný. Bylo by logické, abychom pomáhali ukrajinskou pšenici dostávat do míst na světě, kde ji nejvíc potřebují.

Do Evropské unie prý míří kvalitativně špatná pšenice, která nevyhovuje normám EU. To určitě nebylo záměrem. Selhávají kontroly, státy, Evropská unie?

Po bitvě je každý generál. Samozřejmě dnes bychom to asi udělali jinak. Například zabezpečili železniční koridory tak, aby vlaky pšenici z Ukrajiny přepravily do polských přístavů, odkud ji nadále exportovaly lodě. Obilí se často dováží bez průkazů a potom se míchá s polskou nebo německou úrodou, a to nepomáhá.

Zemědělci se bojí, že nebudou mít kvůli přetlaku obilí na evropském trhu kam uskladnit svoji úrodu z nové sklizně. Sdílíte tyhle obavy?

Konkrétně nám to nehrozí. My naprostou většinu naší produkce uskladníme v našich vlastních silech, která máme vyprázdněná, ale je pravda, že obrovské množství zemědělců nemá vlastní sklady. Ani my je nemáme na všech farmách. Problém může nastat v momentě, kdy obilí nebude kam z Česka vyvézt.

Zemědělcům se loni rekordně dařilo. Podle průzkumu Zemědělského svazu měli čistý zisk přes 20 miliard, průměrně to bývalo asi 11 miliard korun. Logicky jsou teď terčem útoků a padá na ně podezření, že právě oni zdražují potraviny.

Všechny naše výrobky jsou komodity, ať už je to pšenice, ječmen, kukuřice nebo třeba mléko. Nemáme žádný vliv na jejich cenu, prostě dostaneme cenu, která je na burze v Paříži, obvykle ale trochu nižší. Kdybychom se rozhodli, že ji chceme prodat za víc, nikdo nám to neakceptuje.

Loňský účetní zisk vypadá pěkně, ale je to tím, že když nastala krize na Ukrajině, tak už zemědělci měli nakoupená hnojiva, osiva, chemii i pohonné hmoty za lepší ceny z roku 2021, tudíž se náklady snížily, ale měli naopak vyšší výnosy ze sklizně ve druhé půli roku. Letos se to bohužel otočí. První půlrok budeme vyrábět z mnohem dražších vstupů z loňského roku a ve druhé půli roku budeme prodávat za mnohem nižší ceny než v předchozích letech.

Navíc vliv základních komodit, jako jsou pšenice a mléko, na cenu finálních výrobků je úplně zanedbatelný. Podle Českého statistického úřadu cena chleba vzrostla ze zhruba 30 korun za kilogram na 50 korun. V jednom kilogramu je asi 800 gramů pšenice, a ta zdražila z pěti na necelých sedm korun. Velmi zjednodušeně to znamená, že z nárůstu ceny chleba o 20 korun pšenice může pouze za 1,60 koruny, a to je méně než 10 procent. Vliv ceny pšenice na finální výrobek a jeho cenu je úplně zanedbatelný. Podobné příklady bychom našli u mléka a dalších komodit.

Mohou tedy víc za inflaci vysoké marže obchodu?

K tomu se moc nechci vyjadřovat, protože to nevím. Nevidím cenu mezi zpracovateli a maloobchodem.

Jak se loni finančně dařilo vaší skupině?

Ještě nemáme finální číslo.

Jaké byly obraty a zisky v minulých letech?

Tržby byly dlouhodobě kolem 2,5 miliardy korun, z čehož zhruba 11 procent jsou dotace. Oproti jiným skupinám nebo společnostem máme jednoznačně velmi malý poměr dotací k celkovým tržbám. Je to tím, že jsme si v minulosti vybírali firmy, které nejsou na dotacích závislé, ale naopak se živí z vlastní produkce.

O co ve výrobě se především opíráte?

Samozřejmě hlavně o rostlinnou výrobu, ale velmi rádi máme i živočišnou výrobu, především výrobu mléka, kterému hodně věříme. V tom se lišíme oproti řadě firem, které v minulosti živočišnou výrobu rušily, protože nebyla rentabilní. To bychom nikdy neudělali. Věříme, že by farmy měly mít rostlinnou a živočišnou výrobu.

Z rostlinné výroby bude vždy pro zemědělce hlavní plodinou pšenice, o kterou je zdaleka největší zájem. V Česku je 33 procent výměry pšenice.

Obecně dochází v živočišné výrobě k útlumu, zmenšují se nebo dokonce zavírají chovy. Vy jdete proti proudu?

Ano, na hodně farmách mimo naši skupinu to vidíme. Když není chov mléčného skotu na vysoké úrovni, dotuje ho rostlinná výroba. My máme čtyři mléčné chovy a jeden chov prasat a v podstatě všechny jsou za loňský a předloňský rok v mírném plusu. Dotovat je nemusíme, ale je fakt, že kdybychom se podívali na posledních 10 let, tak by byly roky, kdy jsme to dělat museli. Zejména prasata měla většinu špatných roků za poslední dekádu a musela být dotována. U výroby mléka je to lepší.

Vy jste nebyli ve ztrátě, ale ostatní si stěžují, že je živočišná výroba nerentabilní. Co dělají špatně?

V řadě případů je to o tom, že mají chovy, ale neměli peníze na investice, například rekonstrukce kravínů. Řada podniků si to nemohla z existenčních důvodů dovolit a dnes neprosperují.

A teď je k investicím nutí i nová pravidla welfare zvířat?

Ano. To je i pro nás velké téma. Snažíme se, aby zvířata žila ve výborných podmínkách a měla čisté a kvalitní napáječky, které nezamrzají v zimě, aby tam cirkulovala voda, vzduch. Ve všech chovech máme ventilátory, otevřené stěny, aby se vlhký vzduch dostával ven. Máme dobře nastavenou spolupráci s veterináři a je vidět, že jsou výsledky dojivosti lepší.

Od letoška platí nová pravidla zemědělské reformy. Jsou dotace rozděleny spravedlivě?

Náš názor je, že dotace by měly být všude stejné. Hektar úrodné půdy v Polabí by neměl mít jinou dotaci než třeba hektar v Belgii nebo v Dánsku. Mléčná kráva by v Česku neměla mít jinou dotaci než kráva v Německu, Polsku.

Také by neměly být rozdíly mezi těmi, kdo půdu obdělávají. Mohly by být ale rozdíly mezi tím, jak se o ni starají. Nevidím třeba důvod, proč má mít jinou dotaci farma s 15 zaměstnanci než například 15 samostatných zemědělců. Firma, která má 15 zaměstnanců, je podle definice malá firma a neměla by mít menší dotaci než samostatný zemědělec, který hospodaří na IČ.

Dotace se krátí od 150 hektarů. Když někdo bude mít čistě rostlinnou výrobu klasických komodit jako pšenice, ječmen, řepka, je to jeden zaměstnanec, v horách ještě méně, půl zaměstnance. Když to bude stejně velká vinice, zaměstnanců potřebuje hodně.

Takže bych řekl, že to není jen o hektarech. I farma s 1500 hektary s rostlinnou výrobou, která má deset zaměstnanců, nebo i dvacet v případě, že má výrobu mléka, je prostě malá firma a nevidím důvod, proč by měla mít o hodně jinou dotaci než samostatně hospodařící zemědělci. Už jen proto, že to nahrává čistě administrativnímu dělení farem na mikro farmy.

Máte signály, že se něco takového děje? Měl by to hlídat stát.

My budeme pravidla respektovat a rozhodně nebudeme účelově rozdělovat farmy. Myslím si, že to už určitě nastává u menších podniků, které mají 500 nebo 700 hektarů, které si je třeba účelově rozdělily na různé členy rodiny.

V čem je to účelové, když si to předávají v rodině?

Když na tom dotyčný hospodaří sám bez rodinných příslušníků. Účelové je to podle mě ve chvíli, kdy se jeden člověk se dvěma zaměstnanci sám stará o 450 hektarů a administrativně to napíše na své příbuzné, kteří mají jinou práci.

To se děje v reakci na novou společnou zemědělskou politiku?

Tohle je vidět už z minulých let, děje se to průběžně. Neumím odhadnout, jak to bude letos, ale v minulosti vidíme, že se tak řada farem rozdělovala.

Když ne rozdílné dotace podle velikosti farem, jak byste je nastavil férověji?

Dělil bych je spíš podle toho, jak tam kdo hospodaří. Není pravda, že by pětisethektarový zemědělec hospodařil lépe než zemědělec, který má tisíc hektarů, protože je menší. Dotace by se daly rozdělit podle toho, jestli hospodaří v režimu precizního zemědělství, zda střídá plodiny, jestli provádí například půdní rozbory, měří pH a různé látky v půdě apod. Rozdíly by měly být i v tom, jak se kdo stará o zvířata, nejenom podle té velikosti.

Vy jste naznačil, že není správné, aby měli zemědělci v různých zemích různé dotace. Jaké jsou rozdíly?

Bohužel na to neexistuje ucelená statistika, ale v průměru, pokud objem zemědělských dotací vydělíme zemědělskou půdou, tak rozdíly jsou. Ve Francii a Německu jsou v průměru vyšší než třeba v Česku nebo v nových členských zemích EU. Jako takový nejbizarnější případ bych uvedl dotace na výkrm býků, které jsou v některých zemích, v Česku zrovna nejsou. Neříkám, že by u nás měla být také, ale ať je všude, nebo nikde. Momentálně velmi často dochází k tomu, že se v Česku vychovají telata, odvezou se na výkrm do Itálie, někdy i z českého obilí, a potom se importují už jako hotové maso do Česka. To je absurdní.

To je problém spíš národních dotací.

Ano, jednoznačně. Každý stát si je dělá jinak.

O kolik v dotacích váš podnik kvůli přerozdělování (redistribuci) vlivem nové reformy přijde?

Podmínky ještě nejsou přesně dané, což vzhledem k tomu, že se za měsíc podává jednotná žádost, je samozřejmě problém. Až budou podmínky vyhlášené, budeme vědět víc.

Váš odhad?

Nerad bych úplně střílel číslo od boku, nebude to ve statisících a na druhé straně to nebudou desítky milionů korun. Zároveň tím, že máme nízký podíl dotací na celkových tržbách, se nás to dotkne méně než jiných podniků, pro které dotace tvoří 30 procent a může to být pro ně zásadní.

Hrozí tady, že řadě podniků, které mají zhruba dvacet zaměstnanců a 1500 hektarů a jsou to prostě malé firmy, budou jejich sousedi, kteří mají například 150 hektarů nebo jen 100 hektarů, přebírat půdu, protože na ni budou mít až trojnásobnou dotaci. A budou ji přebírat ne proto, že by hospodařili lépe, ale jen proto, že mají vyšší dotaci. S tím se dá těžko souhlasit.

Vy ale máte také možnost vyšší dotace získat, pokud transformujete zemědělství například do ekologického režimu nebo budete plnit různá environmentální opatření.

Pokud transformujete do ekologie, je samozřejmě legitimní, že budete mít vyšší dotaci, ale oni ji mohou získat jen proto, že mají nižší výměru bez ohledu na to, jak hospodaří. Ekologické hospodaření by logicky mělo mít vyšší dotaci, protože je složitější a produkce je tam výrazně nižší. Ale ne každý, kdo má padesát hektarů, je automaticky ekologický.

Jaké změny ve vaší skupině nastartovala nová zemědělská politika?

V režimu ekologického zemědělství obhospodařujeme tři procenta půdy a od dalšího roku to bude přes pět procent, ale je to něco, co bychom udělali i bez ohledu na současné změny. Myslíme si, že to dlouhodobě má smysl. Není to tak, že bychom kvůli reformě teď dělali nějakou změnu.