Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Daň z firemních zisků se má v Česku vrátit z 21 na 19 procent, souběžně vládní program slibuje firmám rychlejší odepisování investic. To je špatná kombinace. Pokud chceme podpořit investice a konkurenceschopnost české ekonomiky, správná cesta vede přes odpisy – ne přes snižování sazby daně.
Veřejné rozpočty jsou napjaté. Každý výpadek příjmů musí mít jasné zdůvodnění a návratnost. Snížení sazby firemní daně o dva procentní body vyjde zhruba na 20 miliard korun ročně.
V situaci, kdy stát hledá peníze na obranu, infrastrukturu, školství i energetickou transformaci, jde o luxus, který si nemůžeme dovolit. Zvlášť když přínosy jsou nejisté.
Zkušenosti ze zahraničí jsou v tomto směru poměrně jednoznačné. Ve Spojených státech po roce 2017 došlo k masivní úlevě, celkové zdanění firem kleslo zhruba o 40 procent. Rozpočtový výpadek byl obrovský a z velké části se nevrátil. Firmy ve svých investičních výdajích reagovaly především na možnost rychlých odpisů, nikoli na samotné snížení daňové sazby. Zisky se spíše vyplácely vysokopříjmovým akcionářům, než aby se investovaly do zvyšování produktivity firem.
Podobně problematické je snižování sazby v malé otevřené ekonomice, jako je Česko. Nižší sazba zvyšuje prostor pro přesuny zisků do zahraničí, aniž by nutně vedla k vyšším investicím doma. Už dnešních 21 procent je pod průměrem OECD, který je o tři body vyšší. Argument o „nekonkurenceschopné“ firemní dani tak neobstojí.
Rychlejší odpisy jsou účinnějším a levnějším řešením. Velká Británie šla touto cestou v roce 2023. Zavedla okamžité odpisy na stroje a zařízení s výjimkou automobilů – a sazbu daně z příjmů právnických osob naopak zvýšila. Výsledkem je systém, který cíleně motivuje k investicím, ale nerezignuje na rozpočtovou odpovědnost.
Odpisy fungují proto, že daňově odměňují to, co chceme podporovat – reálné investice do výroby, technologií, energetických úspor. Ne pasivní držení zisků či jejich přesouvání do daňových rájů. Navíc když se odpisy dobře nastaví, jsou administrativně jednodušší a levnější než dotace.
Namísto plošného snížení sazby bychom měli:
- zavést okamžité odpisy strojů a zařízení s výjimkou automobilů, tedy možnost odepsat investici hned v prvním roce místo rozložení až do pěti let,
- zrychlit odpisy energeticky úsporných budov, což pomůže snížit vysokou energetickou i emisní náročnost české ekonomiky,
- zavést tato opatření trvale, ne dočasně, aby firmy měly jistotu, mohly plánovat dlouhodobě a netíhly jen k přesunu investic v čase místo jejich dlouhodobého navyšování.
Podle zvolené varianty a podle toho, zda bychom po britském vzoru souběžně zvýšili po vzoru Spojeného království sazbu, by šlo o rozpočtový náklad zhruba šest až 35 miliard korun ročně v prvních 10 letech (po 10 letech nákladnost opatření klesá), jak odhadli Markéta Malá a Oliver Škultéty, kolegové z Centra veřejných financí. Tedy výrazně méně – a s mnohem vyšší návratností – než u snížení sazby.
Jak tento návrh celkově zapadá do českého daňového systému a kde je prostor pro fiskální vyrovnání, pak zevrubně ukazuje návrh Chytřejší daně.
Co by dále v oblasti podnikových daní pomohlo, je posílit podporu výzkumu a vývoje. A to tím, že by se stávající odpočty převedly na daňový bonus. Šlo by o skutečnou podporu i pro menší a inovativní firmy, jak ukázala studie Centra veřejných financí z letošního srpna nebo v nedávném článku kolega Matěj Bajgar, přední světový expert na daňovou podporu investic do výzkumu a vývoje.
Pokud chce vláda kombinovat opatření a být rozpočtově neutrální, dává největší smysl mírně zvýšit sazbu daně a současně výrazně zkrátit odpisy. Firmy, které investují, by na tom vydělaly. Firmy, které pouze kumulují zisky, nikoli. Přesně tak má daňový systém fungovat.
Snižování sazby daně z příjmů právnických osob je politicky lákavé, ale ekonomicky slabé řešení. Chceme-li chytrou, investičně silnou ekonomiku, musíme odměňovat investice. Ne rozdávat plošné daňové slevy bez jistého efektu.
