Prázdniny u Tykače. Hodlá vstoupit do těžby ropy a plynu v Americe

Prázdniny v investiční firmě Sev.en Global Investments jsou kvůli aktivitám na jižní polokouli méně klidné než v Evropě. „Musím říct, že pro nás vlastně ty dva letní měsíce, kdy v Čechách je zvykem, že lidé jsou většinou na dovolených a práce je trochu méně než obvykle, tak úplně neplatí,“ říká Alan Svoboda, generální ředitel Sev.en Global Investments, která zastřešuje zahraniční aktivity finančníka Pavla Tykače.

Především v Austrálii, kde vlastní uhelné elektrárny či těžební práva na nerosty, běží byznys normálně, protože prázdniny začínají až v prosinci. „Řekl bych spíš, že teď přes prázdniny je období, kdy byznys je nejintenzivnější. Takže my musíme tady v kanceláři v Praze plánovat režim tak, abychom pokryli věci, které jsou živé a nevydrží odklad,“ dodává.

V květnu Sev.en Global Investments (SGI) získala poloviční podíl v uhelné elektrárně Callide C v Queenslandu, která se potýkala s finančními problémy kvůli haváriím a kolapsu chladicích věží. Současně firma řeší práva na odškodnění od státní společnosti CS Energy, jež je za škody zodpovědná.

Aktivit u protinožců má však Tykačova skupina mnohem víc. Připravuje stavbu velkého solárního úložiště společně se Samsungem, dále provozuje svůj dvakrát zaplavený důl na těžbu potaše v Západní Austrálii, který koupila v říjnu 2022, a také spaluje uhlí v elektrárnách v Novém Jižním Walesu.

Hlavní pozornost skupiny se teď ale soustředí do Spojených států, kde vidí příležitost v těžebním průmyslu. „Zajímá nás těžba ropy v kombinaci s plynem, protože většinou jsou ložiska kombinovaná. V Americe se dnes už skoro netěží konvenčním způsobem, to znamená jenom jednoduchý vrt, ale především frakováním. Naučili se to perfektně, běží to tam vše jak na drátku,“ říká Svoboda.

Frakování neboli hydraulické štěpení je proces, kdy se pomocí stlačené tekuté směsi vytvářejí pukliny ve vrstvě slabě zpevněných hornin. Pukliny pak usnadňují těžbu.

Ve Spojených státech jsou desetitisíce vrtů, které často vlastní různé investiční fondy a podle svého investičního cyklu je nakupují a prodávají. „Nás zajímají primárně vrty, které už jsou trošku za zenitem, protože o ně už není takový zájem. V USA je hodně veřejně obchodovaných společností, které dělají ropu a plyn. Ty firmy potřebují mít růstový příběh, takže ty skupují vrty, u nichž teprve dojde k boomu,“ dodává.

Tykačova skupina se zaměřuje na vrty, které mají stabilní tok hotovosti. „O těžební firmy v hodnotě miliardy dolarů a víc se zajímají velcí hráči. Menší rodinné investory zase zajímají společnosti do 100 milionů dolarů. A my jsme si mezi nimi našli takové okénko pro nás. Naše cíle se pohybují řekněme mezi 200 až 600 miliony dolarů, kde je trošku víc prostoru a my chceme najít jednu či dvě investice,“ dodává Svoboda.

Příběh mezinárodní expanze Tykačovy Sev.en Global Investments, která oficiálně začala působit teprve v roce 2021, chvílemi může připomínat začátky Energetického a průmyslového holdingu (EPH) Daniela Křetínského a Patrika Tkáče. Tito dva byznysmeni vsadili na uhlí v době, kdy se ho ostatní zbavovali. „My jsme se od začátku nesoustředili jen na energetiku, ale i na těžbu nerostných surovin, kterou EPH moc nemá,“ říká Svoboda s tím, že SGI na rozdíl od EPH také příliš nepracuje s dluhem.

Vysoce zadlužené firmy jsou náchylnější ke krachu, když se stane něco nečekaného, například vyskočí úrokové sazby. „My se spoléháme na to, že podstatnou složku našeho kapitálu tvoří vlastní jmění, ale zároveň hledáme investice, které toto vlastní jmění vrátí daleko dříve než v jiných sektorech. Neumíme proto konkurovat penzijním fondům, které cílí na zhodnocení ve výši pěti či šesti procent ročně. To je možná důvod, proč se nezávisle na sobě investiční skupiny EPH a naše Sev.en Global Investments sešly u podobného portfolia, protože v základních sektorech, které procházejí transformací, ta příležitost je,“ vypráví Svoboda.

Portfolio SGI má podle něho v současnosti tržní hodnotu kolem tří miliard eur. Poslední výsledky skupiny za loňský rok nechtěl Svoboda komentovat. Nicméně za rok 2023 vykázala SGI hrubý provozní zisk EBITDA 432 milionů eur (10,6 miliardy korun) a výnosy 1,9 miliardy eur (47 miliard korun). Výnosy pocházely hlavně z prodeje uhlí a elektrické energie, přičemž nejvíc se kvůli vysokým cenám koksovatelného uhlí dařilo těžebním dolům Blackhawk Mining a australským elektrárnám.

Cena koksovatelného uhlí nicméně za poslední tři roky z vrcholu konjunktury padla z vrcholu přes 600 dolarů prudce dolů na současných 180 dolarů. „Teď je koksovatelné uhlí v opačném extrému, takže dochází k racionalizaci celého toho sektoru, že slabší kusy odpadají a čeká se na to, až se zase všechno vrátí zpátky na hezké marže. Nicméně my vždy počítáme s tím, že když člověk investuje do komodit, je to cyklické odvětví. A je třeba vytěžit ty dobré roky a přečkat ty slabší,“ říká Svoboda.

V útlumu se kvůli relativně nízkým cenám nachází i těžba ropy a plynu, čehož chce Tykačova skupina využít. Alan Svoboda, jenž předtím působil jako šéf obchodu v polostátní skupině ČEZ, není akcionářem SGI, ale pochvaluje si pružnost rodinné kanceláře Tykačových, která skupinu ovládá. Kromě Pavla Tykače se v ní angažuje aktivně i jeho syn Michal.

Loni v listopadu učinila SGI další úkrok stranou od tradičních uhelných elektráren a práv na těžbu surovin. Koupila od španělské firmy Celsa dvě ocelárny ve Velké Británii a ve Skandinávii, které patří k nejzelenějším v Evropě. Tavicí pece jsou elektrické, přičemž elektřina pochází z obnovitelných zdrojů.

Původně ocelárny vlastnila španělská rodina, která se výrazně zadlužila a nedbala varování bank, že porušuje nastavené limity dluhu. Banky nicméně firmu zhruba po roce váhání poslali do insolvence. „Bankám došla trpělivost, soud opravdu proti všem očekáváním majetek rodině sebral. A banky začaly ocelárny připravovat k prodeji. A nám se je podařilo koupit,“ říká Svoboda.

Skupina SGI patří k vlně českých velkých i středních byznysů, které v posledních letech začaly masivně pronikat do zahraničí. Česko je v tom ve střední Evropě unikátní.