Tykač má konkurenci, která se státu nabízí, že českou síť podrží levněji

Ve hře o další osud uhelné energetiky, kterou dal koncem listopadu do pohybu majitel skupiny Sev.en Pavel Tykač, přibyla nová karta.

V pondělí s ní přišlo Teplárenské sdružení, vlivný spolek dodavatelů tepla ve velkých městech. V den jmenování nové vlády poslalo příslušným státním orgánům dopis, formulovaný napůl jako konkurenční nabídka vůči Tykačovi a napůl jako stížnost, že se s teplárnami málo počítá.

Tykač na konci listopadu úřední cestou oznámil, že do roka vypne své dvě velké elektrárny v Počeradech a Chvaleticích. Ledaže je stát vyhodnotí jako nepostradatelné pro stabilitu sítě a začne je od roku 2027 dotovat. Posuzování už běží, je na něj jen 60 dnů. Teplárny do toho teď přicházejí s avízem, že vedle tepla zvládnou dodávat i velké množství proudu a že za Tykače rády zaskočí.

O existenci širší škály výrobních zdrojů se dávno ví. Dopis adresovaný státnímu podniku ČEPS, Energetickému regulačnímu úřadu a novému ministrovi průmyslu Karlu Havlíčkovi ale představuje první větší obrat v rychle ubíhající šedesátidenní lhůtě. Velká část energetiků i politiků brala dosud Tykačovy elektrárny jako nezbytnou pojistku pro stabilitu sítě.

Teď je na stole alternativní pohled na věc, za nímž nestojí jen akademici, ale i praktici z byznysu. Zároveň může jít o zajímavý mocenský střet – vzhledem k tomu, že v teplárenském spolku má skrze své provozy v Opatovicích, Plzni a Komořanech významné slovo Daniel Křetínský. Rýsuje se tedy duel mezi dvěma největšími podnikateli v energetice – čí uhlí vydrží déle, případně kdo na něj dostane víc od státu?

Centrální zásobování teplem má v Česku dlouhou tradici, využívá ho 40 procent populace. Tepláren je hodně a jsou vesměs stavěné jako kombinované zdroje, protože vyrábět současně teplo i elektřinu pod jednou střechou má smysl jak fyzikálně, tak ekonomicky. V krajských městech jde o velká zařízení schopná pohotově nabídnout významný elektrárenský výkon. Nejen v létě, kdy není třeba topit, ale i ve špičkách v zimě, protože topit není třeba nonstop.

Pro teplárny je od loňska v běhu rozsáhlá unijní podpora za 70 miliard korun, aby do roku 2030 přešly od uhlí na méně emisní paliva – nejčastěji plyn, biomasu a odpady. Většina ale zatím běží na uhlí – a pálit ho jen na výrobu elektřiny už se kvůli emisním poplatkům přestává poslední dobou vyplácet.

Teplárny proto mají ve výkonu velké rezervy – běžet jen jako elektrárna se jim zkrátka vyplatí jen někdy. Stejně jako Tykačovi v Počeradech a Chvaleticích, což jsou hlavně elektrárny. Podstatou sdělení v pondělním dopisu je, že svou výkonovou rezervu teplárny rády dají k dispozici – a že to může být levnější než udržovat po celý rok v pohotovosti velké elektrárny a na ně navázanou těžbu uhlí.

Potřebnost Počerad a Chvaletic má do konce ledna vyhodnotit ČEPS coby správce přenosové soustavy. Háček spočívá v tom, že řada tepláren není historicky napojena přímo na páteřní dráty ČEPS, ale o patro níž k distribučním sítím ČEZ a E.ON. Pro zásobování to technicky není problém, teplárny ale mají pocit, že ČEPS je neprávem přehlíží jako druhořadou volbu.

„Bohužel z vývoje v posledních měsících nabýváme dojmu, že provozovatel přenosové soustavy ve svých plánech s teplárenskými zdroji příliš nepočítá a nezahrnuje je adekvátně do své strategie,“ stojí v dopise teplárníků podepsaném šéfem výkonné rady sdružení, expremiérem Mirkem Topolánkem. V textu žádá šéfa ČEPS Martina Durčáka o osobní schůzku v lednu.

Tykač vyložil svou strategii osobně začátkem prosince v hodinovém rozhovoru pro podcast Štěpení. Udržet obě elektrárny spolu s těžbou uhlí na Mostecku podle něj znamená fixní náklady šest miliard korun ročně – a protože výnosy od roku 2027 už vypadají nejistě kvůli drahotě emisních povolenek a dovozu levné solární a větrné elektřiny z Německa, nechce dál nést riziko sám.

V rozhovoru několikrát zdůraznil, že by nerad byl chápán jako někdo, kdo usiluje o dotace. Na jeho firmách v Česku mu prý záleží kvůli zaměstnanosti, ale jinak bere rozhodnutí jako svobodnou volbu státu – ať si sám vyhodnotí, zda zdroje dál potřebuje, nebo ne. A pokud ano, ať podle čerstvě přijatého zákona z letošního léta nabídne adekvátní úhradu ztrát. Případně ať si elektrárny provozuje sám.

Potřebnost jednotlivých zdrojů vyhodnocuje ČEPS, přiměřenost dotace pak Energetický regulační úřad (ERÚ). Zatímco ČEPS zodpovídá za chod sítě, a bude tak mít tendenci fungovat spíš opatrně, ERÚ má primárně chránit zájmy spotřebitelů a brzdit zbytečné zdražování regulovaných položek ve fakturách. K nim by se nově přidala i dotace pro Tykače rozpočítaná do poplatků za služby ČEPS (ledaže by je nová vláda převedla na bedra státního rozpočtu, pak by šlo o nový náklad pro daňové poplatníky).

Není pravděpodobné, že by muselo jít o celých šest miliard. ČEPS může potřebovat jen jednu z elektráren, navíc když zůstane zařízení v chodu, bude mít proti nákladům dál tržby z prodeje elektřiny, byť třeba ne v plné výši na pokrytí všech ztrát. Dotace podle zákona funguje tak, že ji nejdříve ERÚ pošle jako zálohu a pak ji na konci roku zúčtuje podle skutečně doloženého manka.

I teplárníci – pokud by uspěli jako alternativní záloha místo Tykače – by za své služby rádi dostali zaplaceno. Věří si ale v tom, že by mohli uspokojit stát levněji. „V našem případě by se platilo opravdu jen za to, co je potřeba – tedy za dodanou elektřinu. Ne za udržování dalšího zdroje v chodu, což je z hlediska nákladů významná položka,“ přibližuje výkonný ředitel Teplárenského sdružení Jiří Vecka.

Příspěvky by podle něj mohl stát platit přes zavedený institut podpory kombinované výroby elektřiny a tepla. Stát ji už dnes teplárnám vyplácí, druhotná výroba proudu vedle tepla je brána jako šetrný zdroj, podobně jako když posílá provozní podporu solárním elektrárnám. Ročně teplárny dostanou 800 milionů korun, a to formou příplatku až 0,20 koruny za každou vyrobenou kilowatthodinu.

Podle Vecky by stačilo podporu navýšit v podobném řádu. „Budou to řádově desetihaléře v ceně za kilowatthodinu, celkově nízké jednotky miliard nebo spíš stovky milionů,“ odhaduje šéf sdružení. Za tyto peníze by podle něj šlo aktivovat dodatečné dodávky v rozsahu jedné až tří terawatthodin (TWh) elektřiny ročně.

Tykačova skupina Sev.en je po ČEZ druhým největším výrobcem elektřiny v Česku. Loni dodala do sítě 7,6 TWh proudu, z celé zdejší „netto“ výroby (po odečtení vlastního provozu elektráren a ztrát v síti) to bylo 11 procent. Jde o výrazně větší číslo, než by zmobilizovaly teplárny, velká část produkce Sev.en ale míří na export a domácí síť by se bez ní obešla.

Na postradatelnost Počerad a Chvaletic se názory výrazně liší. ČEPS loni vydal takzvaný „superkritický scénář“ mapující vyhlídky zdejšího zásobování při postupném vypínání uhlí. V něm by se bez zdrojů Sev.en nic nestalo, jen by klesl vývoz.

Ke stejnému závěru došli i analytici Hnutí Duha, když loni po hodinách rozebírali bilanci výroby a spotřeby v Česku za rok 2023. Nebo loni organizace Fakta o klimatu, která jako alternativu vypíchla právě teplárny.

Sev.en tyto závěry zpochybňuje jako přehnaně optimistické. Podobně situaci vyhodnotili letos autoři studie zpracované pod hlavičkou ČVUT na zakázku Ministerstva financí.

ČEPS má říct finální slovo do konce ledna, ERÚ má pak na výpočet přiměřené dotace celý zbytek roku. Tykač ohlásil konec komerčního provozu na leden až březen 2027.