Článek
Jednání s Evropskou unií nikam nevedou, proto od prvního srpna zavedeme na dovoz z Evropy třicetiprocentní cla, oznámil Donald Trump na síti Social Truth – jasně a jednoznačně. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová odpověděla opatrně s tím, že by ještě chtěla vyjednávat. Ovšem pokud k dohodě nedojde a americký prezident cla zavede, Evropa bude reagovat vlastními, dosud blíže neurčenými bariérami.
Opatrnost evropských politiků potvrdil za Čechy ministr průmyslu Lukáš Vlček výrokem, že americká cla nedávají smysl, ovšem stejně nesmyslná by prý byla evropská odveta.
Lepší příklad, jak se v politice vyplácí síla, není třeba hledat. Pravicový populista Donald Trump drží obchodní partnery v čele s Evropskou unií už několik měsíců pod krkem a evropští příznivci liberálního obchodu jen přemýšlejí, jak agresivního prezidenta zklidnit. Nestačilo přitom akceptovat desetiprocentní dovozní cla na veškeré evropské zboží ani zvýšení cla za hliník a ocel na 50 procent, nepomohl příslib, že se vůči americkým firmám nebude zavádět dlouho plánovaná digitální daň. Za každým dalším rohem stejně čeká nové ultimátum.
Jak upozornil německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ), bezohledné Trumpovo chování se netýká jen celních válek. Bez velkých diskuzí prosadil v Kongresu „velký krásný zákon“, který snižuje daně bohatým a naopak škrtá v sociálních dávkách či zdravotnictví. Tím prokázal o dost větší odvahu než zástupci tradičních demokratických stran starého kontinentu, třeba německý kancléř Friedrich Merz nebo britský premiér Keir Starmer, kteří od svých plánů omezit přebujelou sociální podporu ustupují, ať pod tlakem koaličních partnerů či vlastních poslanců.
Úspěch mají naopak ti, kdo jako Trump zvolili stejný model pravicového populismu. Ať už se jmenují Javier Milei či Giorgia Meloniová. Argentinský prezident seškrtal výdaje státu tak, že z roku na rok zlikvidoval pětiprocentní rozpočtový deficit. Dvoucifernou meziměsíční inflaci zase omezil na 1,5 procenta a za odměnu dostal od Mezinárodního měnového fondu úvěr v řádu desítek miliard dolarů.
Italská premiérka zrušila zaručený minimální příjem pro každého z občanů, o popularitu mezi lidmi stejně nepřišla a půjčky na splácení největšího evropského dluhu dostává za stále nižší úrok (o dost menší, než platí Česko). Úvěrovou službu se naopak nedaří zlevnit liberálnímu prezidentovi Francie Emmanuelu Macronovi. Jeho premiér totiž bude podle všeobecného očekávání svržen v parlamentu dříve, než svůj rozpočet se sociálními škrty prosadí.
Jako kdyby všichni demokraté ze staré školy měli strach anebo používali dávno prošlý politický model, který civilizovaně předpokládá dohodu s více partnery, jen si nechce připustit, že k této dohodě nemůže nikdy dojít.
Týdeník The Economist v titulním článku aktuálního čísla připomněl, jak Trump řeší otázku migrace, která pálí čím dál více voličů. „Jeho politika masových deportací je krutá i drahá,“ upozorňuje britský týdeník. Zároveň připouští, že se hranice před nekontrolovaným přistěhovalectvím zabezpečit musí. „Pokud liberálové nevybudují lepší systém, populisté vybudují horší,“ varuje Economist.
Dochází tím ke stejnému závěru jako výše citovaný německý deník: „Demokratické vlády by měly okopírovat odvahu a rozhodnost k nutným reformám – jen tak mohou uspět v soutěži s Trump & Co.,“ napsal analytik FAZ Johannes Pennekamp.
Prozatím jsou obě výzvy diagnózou slabosti tradičních liberálních elit. Jestli bude tato diagnóza prvním krokem k obratu světové politiky, se uvidí.
