Článek
Řada majitelů fotovoltaických elektráren před začátkem skoro každého víkendu s obavou čeká, zda od svého obchodníka obdrží zprávu varující před zápornou cenou elektřiny. Ta totiž může znamenat, že na místo toho, aby elektrárna na střeše účet domácnosti za elektřinu snížila, za víkend ho naopak o pár desetikorun zvýší.
Jistě hned zazní reakce: „to jsou ty vaše obnovitelné zdroje“. Ale že to zaznívá často neznamená, že to je pravda.
Nejen proto, že právě OZE jsou spolu s poklesem ceny plynu zřejmě hlavními faktory, které stojí za postupným poklesem ceny elektřiny (v době psaní textu je na internetu reklama nabízející silovou elektřinu za méně než 2,7 Kč za kWh).
Hlavně jsme si ale v nemalé míře „problém se zápornými cenami“ (a on to tak trochu problém je) způsobili sami kombinací mnoha kroků.
První z nich je, že minulá vláda Andreje Babiše zcela ignorovala povinnost zavést legislativu, dohodnutou v celé Evropské unii. Ta otvírá možnost vzniku úložišť a zavádí flexibilitu odběru elektřiny - dvě klíčové technologie potřebné k efektivnímu využití OZE. Až nyní (přesněji za pár měsíců) u nás legislativa se zpožděním mnoha let vstoupí v platnost.
I zásluhou stále levnějších fotovoltaických panelů tak růst kapacity obnovitelných zdrojů nabral náskok nad těmito potřebnými součástmi moderní energetiky a výsledkem jsou často silně záporné ceny.
Navíc jsme si otálením se změnou zákona roky připláceli za drahé systémové služby (platili za ně uhelkám, k radosti jejich vlastníků, namísto využívání úložišť či jiných efektivních, levnějších technologií).
Poněkud nešťastné bylo také dohánění tohoto zpoždění „populární“ legislativou pro sdílení místo potřebné podpory úložišť a flexibility. To jen ukazuje, že nám stále poněkud uniká logika energetiky 21.století.
Mimochodem, to, že jen jeden z distributorů údajně eviduje žádosti o připojení baterií v řádu Gigawathodin, které zákon umožní za pár měsíců, ukazuje, že rychlejší postup v oblasti zákonů by měl vliv na stabilizaci tržních cen elektřiny (nyní je maximální výkon naších FVE při slunečném počasí kolem 3 GWh, což obvykle dělá něco pod třetinu spotřeby).
Druhým faktorem je, že když už se velká část české politiky vzpamatovala z ideologického boje proti OZE (dík patří této vládě, velkou roli hrála Ruskem vyvolaná energetická krize), „odblokovali“ jsme pouze rozvoj fotovoltaiek. Nikoliv ale velmi potřebnou a k FVE komplementární větrnou energetiku.
Tím došlo k vychýlení efektivní rovnováhy zdrojů, které vede k přebytku elektřiny ve slunečných dnech. A také k poměrně drahé elektřině v jiných částech dne. Výsledkem je vyšší průměrná cena placená zákazníky.
Další naše „specifikum“ je, že stát se rozhodl (ač částečně z racionálních důvodů) velkoryse podporovat malá domovní bateriová úložiště (obvykle bez sofistikovaného řízení).
Tím jsme si ale „koupili“ jen malý prostor pro efektivní využití „ve prospěch sítě“ či pro celkové snížení ceny elektřiny. Baterie jsou obvykle totiž nastaveny jen na „jedno nabití a jedno vybití“ denně (což není zrovna ekonomicky smysluplné a pro celek to přináší nižší přínos).
Absurditu naší situace dokresluje i to, že snadno využitelná „levná akumulace“, kterou používá řada domácností - ohřev vody bojlerem - je z moci úřední blokována tak, aby se ohřev sepnul (a to není vtip) až v době, kdy je elektřiny nedostatek a je drahá. Tedy v noci (kdy dle konceptu 70. let běží „zbytečně“ jaderné a uhelné elektrárny), místo aby posloužil k využití levné elektřiny v době přebytku.
Důvodem je, že systém neovládá prodejce elektřiny, ale distributor - původním konceptem bylo snížení zatížení sítě (a zřejmě nikoho nenapadlo se zamyslet nad přenastavením systému z logiky let 70. do 21. století ).
Celkový obrázek pak doplňuje fakt, že naše pravidla nijak nemotivují velké FVE, aby se v případě záporné ceny odpojily (třeba i za kompenzaci) - pokud je dotace v rámci výrobní podpory dost vysoká, vyváží zápornou cenu vyrobené elektřiny.
V době psaní tohoto textu, stále ještě v dubnu, došlo dokonce i na to, že vícehodinová okna se zápornou cenou vznikla i v několika pracovních dnech (kdy je spotřeba vyšší) po sobě. Problém tak už neplatí jen pro na víkendy (a frustrace mnoha majitelů FVE roste).
Samozřejmě roli hraje širší evropský trh, kde hlavně v zemích s mnohem vyšším podílem OZE vznikají situace se zápornou cenou i při výrazně vyšším zapojením úložišť, a my ji můžeme částečně též importovat.
Právě několikaleté zaspání s potřebnou legislativou (kdo ví, z jakých důvodů) vedoucí k chybějícím investicím a neschopnost přizpůsobit pravidla vývoji trhu spolu s celkovou zkostnatělostí naší energetiky vedou k vyšším cenám elektřiny a problému s konkurenceschopností ekonomiky.
Argument, že „záporná cena je dobře, neboť vede ke zlevnění“ je krátkozraký. Za těchto podmínek totiž lze jen obtížně budovat nové kapacity (které by průměrnou cenu dále snižovaly), protože nedává ekonomický smysl vyrábět elektřinu a za její prodej platit.
Kompenzovat absenci pravidel a technologií vyšší dotací je také nesmysl. Proto je ticho kolem dnešní situace pozoruhodné a vedlo k napsání tohoto textu.
PS: V naší čilé, jádro preferující debatě o budoucnosti energetiky chybí zohlednění faktu, že nákladný jaderný zdroj, který díky vysokému fixnímu nákladu potřebuje co nejvyšší podíl provozu na plný výkon, má v dnešní energetice velký problém (nad to, že vyžaduje vysokou dotaci, aby mohl být postaven). Na krátkodobém trhu totiž bude soutěžit se stále větším počtem konkurentů, kteří ve stále delším časovém okně budou produkovat elektřinu za řádově nižší cenu.
Zřejmě jedinou možností, jak zdroj udržet, bude dotovat jeho produkci tak masivně, aby ji bylo možno bez ztrát prodat na dlouhodobé kontrakty. Ty dnes dnes ale postupně klesají k 70 eurům (tedy pod 1,8 koruny za kWh), zatímco odhady „plné“ ceny kWh nového jaderného zdroje začínají nad dvojnásobkem.
