Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Zájem o solární energetiku rostl v posledních letech globálně. Energetická krize vyšponovala poptávku do maxim a sotva jsme se ovšem nadechli, je tu rána další. Světová obchodní válka, kterou svými nekompromisními cly odstartoval americký prezident Donald Trump nezbytně přitahuje čínskou pozornost k Evropě. Vzniká tak obchodní napětí, které může zamávat s celým trhem obnovitelných zdrojů. Zatímco některé evropské vlády již ohlásily protiopatření, Česko prozatím mlčí.
Na první pohled by se mohlo zdát, že Evropa musí na obchodní válce mezi USA a Čínou nezbytně vydělat. Čínské technologie budou dostupnější, levnější. Zrovna v době, kdy se hovořilo o tom, že chtějí tamní výrobci solárních panelů a surovin pro jejich výrobu pod vedením vlády pomalu zdražovat, by mohlo jít o skvělou zprávu. S ohledem na objem, o kterém hovoříme, je ale jisté, že dopady na evropský trh budou výrazně rozsáhlejší.
Evropský fotovoltaický trh vždy čelil výzvám, vlastně častěji těm geopolitickým než technickým. Aktuální situace tak může připomínat rok 2013, kdy Evropa v obavě z čínské nadprodukce solárních panelů zavedla cla, která trh značně blokovala až do roku 2019.
Čínská výroba… ale jinde
Výrobní strategie čínských solárních gigantů byla v posledních letech přizpůsobena hlavně americkému trhu. Kvůli dřívějším celním opatřením USA již začaly společnosti jako JA Solar nebo Trina Solar přesouvat část své výroby do Vietnamu, Kambodže, Thajska nebo Malajsie, tedy zemí, které formálně nevystupují jako Čína, ale v praxi často hostí čínské výrobní linky.
Nyní však americká cla dopadají i na tyto „proxy výrobny“, a tím znovu otřásají celým dodavatelským řetězcem. Čínští výrobci začínají zvažovat jinou strategii: více panelů směřovat zpět na evropský trh, kde cla zatím nehrozí. Tento obrat však nezůstane bez následků.
Především to neřeší přetížení existujících kapacit. Výrobní linky v jihovýchodní Asii byly nastaveny na určitou stabilní poptávku z Evropské unie a Spojených států. Pokud se nyní přeorientují na výlučně Evropu, nebude to ze dne na den, v horizontu týdnů ale pravděpodobně ano. Do Evropy by tak šla nejen z Číny, ale i z dalších zemí, kde mají čínské firmy továrny a my jsme na ně zatím trochu zapomínali.
Evropské vyjednávání: méně je někdy více
Tuto možnost si uvědomuje i samotná Evropská komise. Předsedkyně Ursula von der Leyen nedávno varovala, že uvolněné kapacity čínských linek, původně určené pro americký trh, mohou velmi rychle zaplavit Evropu. Výsledek přitom bude drastický nejen pro evropské snahy o lokální výrobu solárních technologií, ale i pro místní obchod. Přestože ani zdaleka nepůjde o první přesycení trhu, se kterým se Evropa potká.
Evropské plány na vlastní produkci by tak vyšly vniveč. O poměru 40:60 ve prospěch Číny, o kterém Evropa ještě nedávno snila, bychom si pak mohli nechat zdát. Upřímně nejde o tragédii, s ohledem na to, že bezpečnostní rizika se v případě energetiky skrývají ve výrazně chytřejších zařízeních, než jakými jsou panely, vždy dávalo smysl se zaměřit trochu jinam. Ovšem i v případě střídačů, baterií a dalších komponent bychom na tom nebyli lépe.
Co je pro rozvoj evropské energetiky výrazně důležitější, to je dopad na evropské firmy a sítě. Evropští prodejci totiž za sebou už nyní mají zásadní otřes z doby energetické krize. Cena panelů totiž v průběhu jediného roku klesla o téměř 50 % a nejhůře na to doplatily ty společnosti, které byly nejvíce dravé, snažily se se zásobit a konkurenci porážet díky plným skladům a intenzivnímu marketingu. Jejich příběhy teď mohou být ponaučením pro to, co nás v příštích měsících dost pravděpodobně opět čeká: buďte opatrní s výdaji i skladovými zásobami, protože propad může přijít takřka kdykoliv. I když se to možná nezdá, i český trh má takových příběhů dost.
Jednoho z toho může začít bolet hlava: čínské solární panely sice jsou nezbytné pro pokračování evropské snahy o obnovitelnou budoucnost a celý Green Deal, současně ale nesmí být příliš levné a ve velkém objemu, protože tak mohou zlikvidovat místní trh.
Slunce sice vyjde každý den, ale…
V tuto chvíli jsou možnosti dvě: nastavit ochranná cla, nebo jednat s Čínou. A jednat je potřeba nejen mezi Evropou a Čínou, ale především uvnitř společenství. Přebytek čínských solárních panelů, který může zaplavit Evropu, se totiž nevyřeší ani cly, ani dotacemi, pokud nebude jasně řečeno, jaké objemy dovozu jsme schopni zvládnout, za jakých podmínek a v jakém čase. Doufat, že se přece jen Donald Trump umoudří a přestane být velmi chaotickou proměnnou je strategie založená na doufání. A ta se zpravidla nevyplácí.
Česko v tomto směru zatím mlčí. Není slyšet v debatě o ochraně vlastních firem, není slyšet při formulaci pravidel férového obchodu. Přitom právě pro malé a exportně závislé ekonomiky je předvídatelné prostředí otázkou přežití.
Jednat s Čínou neznamená měnit kurz. Znamená to přiznat, že jsme součástí globálního trhu, který je dnes napjatý jako nikdy předtím. A že i ticho něco stojí. V tomto případě možná více, než si myslíme. V současnosti se trh teprve ozdravuje z dopadů energetické krize. Aby to tak zůstalo, je třeba si jasně říct, jaký vývoj energetiky bude efektivní a udržitelný.
