„Není to sranda.“ U psychiatra bylo loni s vážným problémem 700 tisíc Čechů

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Duševní stav české společnosti dostal přesnější obrysy díky nově zveřejněným datům na Národním zdravotnickém informačním portálu. A pro mnohé jsou to velmi nečekané počty.

„To číslo dokáže vždycky zarazit i mě. Je to vážná věc,“ říká ředitel zdravotních statistiků Ladislav Dušek.

Data totiž ukazují, že v roce 2024 navštívilo psychiatra s vážným duševním problémem 698 tisíc lidí. A konkrétněji: Třicátníků bylo téměř 80 tisíc, padesátníků přes 113 tisíc, ale v součtu nechybí ani 67 tisíc dětí a mladistvých ve věku do 19 let.

Zveřejněná data dále ukazují vedle pacientů ve zdravotnických zařízeních psychiatrické péče i lidi užívající psychiatrické léky. Konkrétně antidepresiva, antipsychotika, anxiolytika tlumící úzkosti a strach, hypnotika či sedativa a stabilizátory nálad.

Například antidepresiva v loňském roce bralo bezmála 924 tisíc pacientů, tedy každý dvanáctý člověk v zemi. A opět i přes 33 tisíc dětí a mladistvých do 19 let.

Součet zaznamenaných pacientů v přímé péči psychiatrických zdravotnických zařízení a těch pobírajících vybrané psychiatrické léky je pak ještě překvapivější: Jde o 2,3 milionu obyvatel. Tedy v přepočtu každý pátý člověk žijící v Česku.

Podle Duška pak navíc nezveřejněná data odhalují, že problémy rostou zejména u mládeže. „Rostou exponenciálně zejména ve věku 15 až 19 let. A není to vůbec sranda, jsou to diagnózy typu schizofrenie nebo poruchy nálad. Nejde o zpovykané děti, jsou to skutečně psychiatrické diagnózy,“ zdůrazňuje.

Na přibývající duševní obtíže mladých ve věku do 19 let upozorňuje také Národní ústav duševního zdraví (NUDZ). Ve své zprávě k desátému výroční od založení organizace zdůrazňuje, že právě mladé lidi považuje za jednu z výzev, na které je nutné se zaměřit.

Zmíněná data započítávají lidi, kteří v roce 2024 využili zdravotní služby v zařízeních poskytujících psychiatrickou péči – ať už v ambulancích psychiatrie, nebo dětské a dorostové psychiatrie, a stejně tak i psychiatrických lůžkových zařízeních.

A zahrnuti jsou i pacienti, kterým v roce 2024 předepsal daný lék jakýkoliv lékař, tedy nikoli pouze psychiatr.

Co naopak v datech zahrnuto není, je péče a léčiva, které nebyly hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. A to naznačuje jediné: Že skutečný počet pacientů může být dokonce vyšší.

Podle Zuzany Kučerové, manažerky podpory služeb ve spolku Péče o duševní zdraví, který podporuje lidi s duševním onemocněním, jsou čísla na první pohled ohromující, ale zároveň z nich podle ní nelze vyvodit jednoznačné závěry o situaci v České republice. Připomíná, že údaj o bezmála 700 tisících pacientů v psychiatrické péči nemluví jen o hospitalizovaných lidech, ale i o těch, kteří byli léčeni ambulantně.

„Je potřeba si uvědomit, že to zahrnuje i osoby, které ve sledovaném období s psychiatrickou péčí přišly do kontaktu jednou jedinkrát. Mají třeba nešťastné období ve svém životě, zajdou za praktickému lékařem, který jim předepíše antidepresiva třeba na 14 dní a pak se z té situace dostanou a řeší to třeba konzultací s psychologem nebo psychoterapií,“ vysvětluje Kučerová.

Problém podle ní také spočívá v tom, že někteří pacienti teoreticky mohou být v celkových datech o 2,3 milionu lidí v péči nebo na lécích reálně započítáni vícekrát. „Je velká skupina osob, která má kombinované onemocnění nebo se pro léčbu dané diagnózy používá kombinace léků, a tím pádem se ten člověk objevuje v datech dvakrát,“ doplňuje odbornice.

Ovšem na druhou stranu už zmíněný Národní ústav duševního zdraví ve výroční zprávě popisuje, že lze jasně sledovat nárůst počtu ambulantních pacientů v Česku, zejména v  oblasti neurotických a úzkostných poruch a lehce i u poruch afektivních, například u depresí.

A vyzdvihuje zároveň, že každý šestý člověk v Evropě – celkem tedy až 84 milionů lidí – zažívá nějakou formu duševních obtíží. V tomto případě tedy nejnovější souhrnná tuzemská data mluvící v přepočtu o každém pátém obyvateli Česka příliš nevybočují.

Marie Salomonová, spoluzakladatelka Nevypusť duši, nestátní neziskové organizace zabývající se prevencí v péči o psychiku, naopak zmiňuje, že podle ní údaje spíše popisují, kolik lidí v Česku zvládne psychiatrická péče obsloužit.

A argumentuje opět mladistvými. „Není to za mě úplně vypovídající údaj, protože máme obrovské čekací lhůty. Zdaleka ne všechny děti, které někdo indikoval k tomu, že by měly navštívit psychiatra, se k němu dostaly. To znamená, že kdybychom měli kapacitu psychiatrické péče větší, bylo by číslo ještě vyšší,“ zdůrazňuje Salomonová.

Podle ní je totiž péče v Česku na limitu, který je dán počtem dětských psychiatrů. „To číslo je mnohem vyšší. Neříkám, že tu péči potřebují, ale počty dětí a dospělých, kteří o péči stojí, je vyšší, ale nemají k ní přístup,“ zmiňuje odbornice.

Důležité je také zmínit, že do statistik je započítána například i Alzheimerova choroba, a tedy i degenerativní a další nemoci nervové soustavy.

To ostatně lze zřetelně vidět na podílu nemocných vůči celkové populaci, který roste s věkem. Na souhrnných datech péče a léků lze vidět, že psychiatrické problémy má zhruba každý pátý člověk ve věku 40 až 49 let, ale následně každý třetí šedesátník a každý druhý osmdesátník.

Souhrnná data léků i péče, která je třeba brát podle odborníků s jistou rezervou. Protože stejný člověk může brát jak léky, tak být v péči:

Z regionálního rozložení dat pak mírně vyčnívají pohraniční oblasti. Zuzana Kučerová však v této souvislosti varuje před zkratkovitým propojováním stavu duševního zdraví obyvatel a finanční nebo ekonomické situace regionů.

„Řekněme, že je možné, že je v regionu menší dostupná podpora, a tím pádem se tam můžou více objevovat diagnózy, protože nejsou včas podchycené a léčené. Myslím si, že je to poměrně reálná možnost,“ naznačuje možné vysvětlení Kučerová.

Podle Kučerové je dobrou zprávou, že se v Česku alespoň snižuje stigmatizace duševních onemocnění. „Začalo se o tom čím dál více a otevřeněji mluvit. Ať už jde o podporu ze strany vlády, ministerstev, úřadů, nebo samotných organizací,“ chválí Kučerová.

„Je otázka, jestli diagnózy opravdu nepřibývají v důsledku toho, že je dostupnější podpora,“ říká Zuzana Kučerová s tím, že fakticky se v Česku může jen lépe dařit podchycovat duševní zdraví mladých, než tomu bylo v minulosti.

Marie Salomonová z Nevypusť duši pak zdůrazňuje, že nejsou k dispozici reálná data o tom, jestli je duševní onemocnění v Česku méně stigmatizující než v minulosti, a musí se tak vycházet z nepřímých zkušeností.

„Z naší evidence, z toho, kolik lidí se nám ozývá, jaký je zájem o téma i mediálně, tušíme, že stigmatizace jde dolů. Na druhou stranu, když se díváme na individuální rovinu mimo velká města, tak se dozvídáme, že stigma je stále přítomné,“ konstatuje.

A dodává, že díky tomu, že na celospolečenské úrovni se duševní zdraví více otevírá, začalo více lidí péči vyhledávat. Vliv měla i pandemie covidu a fakt, že v jejím důsledku potíže objektivně vzrostly.

Na druhou stranu podle ní zůstává rozdíl – zejména v menších městech – mezi probíráním duševního zdraví a skutečným činem. „Je rozdíl mezi mluvením a vyhledáním pomoci. Vůbec nevím, jestli je to menší, nebo větší problém než před pár lety,“ dodává.

Vznikající vláda Andreje Babiše (ANO) ve svém uniklém programovém prohlášení má podporu duševního zdraví mezi prioritami. Zdůrazňuje vzdělávání veřejnosti a vytvoření sítě krizových služeb i práci na odbourávání stigmatizace a podpoře návratu pacientů do běžného života.