Článek
Česko se chystá na několikátou revoluci zaměstnanecké legislativy. Právě stát úpravami mantinelů do budoucna výrazně ovlivňuje, do jaké míry bude trh práce flexibilní a do jaké naopak rigidní, do jaké míry budou moci lidé rychle najít pro ně vhodnou a dostatečně ohodnocenou práci a obráceně, jak budou zaměstnavatelé schopni nabrat dostatek lidí s potřebnou kvalifikací a motivací.
Nejvíce se diskutuje o úplné novince – zákonu o platformové práci, která do české legislativy přináší zcela nový typ pracovního poměru, něco mezi klasickým zaměstnáním a živností. A Česko překvapivě nezvolilo vůbec špatnou variantu transpozice této evropské legislativy. Ta byla motivována obranou před tím, aby si nadnárodní korporace typu Uber nebo Bolt dělaly ze stovek tisíc kurýrů a řidičů „falešné živnostníky“. Česko si vybralo spíše minimalistické převedení do naší legislativy, což je dobře. Alespoň prozatím, protože stále jde jen o návrh.
Vyvratitelná domněnka po česku
Nová legislativa má regulovat platformy, které organizují práci pomocí automatizovaných systémů (algoritmů) na dálku. Srdcem evropské směrnice je tzv. vyvratitelná domněnka pracovního poměru. Pokud platforma vykazuje určité znaky kontroly a řízení, má se automaticky za to, že kurýr je zaměstnanec. Platforma musí prokázat opak.
Závislá práce se má posoudit podle dosavadních lokálních parametrů. Česko na to jde chytře. Spolu s novým zákonem přijde totiž i změna definice závislé práce v zákoníku práce. Ten nově pevně stanoví kritéria závislé práce: organizace práce, dohled zaměstnavatele, plnění pokynů a výkon v pracovní době.
A to je ten trik. Pokud platforma upraví své smluvní podmínky a algoritmy tak, aby kurýr formálně neměl pevnou pracovní dobu (což u aplikací, kde se člověk loguje, kdy chce, není problém), jedna z kumulativních podmínek nebude naplněna. Výsledek? Z právního hlediska nepůjde o závislou práci a vyvratitelná domněnka splaskne jako bublina.
Revoluce v postihování nelegální práce
Návrh navíc zcela mění optiku Inspektorátu práce a sankcí za švarcsystém. Zavádí novou kategorii „Nepřihlášená práce“, což je situace, kdy někdo pracuje na IČO, ale fakticky jde o závislou práci (švarcsystém). Ta už nebude primárně označována jako klasická „nelegální práce“. Tento termín zbude převážně pro nelegální cizince bez povolení a dětskou práci. Zcela se ruší pokuty pro fyzické osoby (pracovníky), které tuto práci vykonávají. Postihy zamíří výhradně na firmy, které si práci „načerno“ zadávají.
Další změna je, že úřady už nebudou prošetřovat anonymní udání. Inspektoráty práce mají nově řešit pouze podněty s konkrétním jménem oznamovatele (jehož identita bude před zaměstnavatelem chráněna). Byla by ale škoda, kdyby se diskuse zúžila jen na toto.
Nová regulace platformové práce přináší ještě další důležité novinky, např. transparentnost - lidé pracující přes aplikace budou mít právo vědět, podle jakého klíče jim algoritmus přiděluje zakázky a jak hodnotí jejich výkon. Nebo lidský dohled - zásadní rozhodnutí (například zablokování účtu kurýra za pozdní dodávky) už nebude moci dělat pouze stroj. Vždy musí být zajištěn lidský dohled a také možnost odvolání.
Celkově ale jde o dobrou zprávu. Pro Česko není samotná platforma vykořisťujícím zaměstnavatelem. V tom se lišíme od jiných zemí EU, které tvrdě postihují nadnárodní firmy – jako je Francie, kde soud uložil dvěma ředitelům roční podmínky, nebo Německo, kde místo IČAřů mají kontrakty malé firmy, které pak mají subdodavatele. Z českého pohledu je velký rozdíl mezi řidičem, který si sám určí, kdy bude jezdit nebo pro jakou platformu bude jezdit, a zaměstnancem, kterému jeho zaměstnavatel v tomto určuje i časové limity.
Naše země tak v tomto ukazuje, že stále umí být shovívavá k OSVČ a nehodlá systémově více nutit lidi do zaměstnaneckého poměru. Což je dobrá zpráva pro svobodu podnikání a i pro ten zmiňovaný flexibilní pracovní trh.
