Článek
Když Uber v roce 2019 vstupoval na newyorskou burzu s valuací přes 80 miliard dolarů, mnoho komentátorů to považovalo za bublinu. Jen pár let poté, v prosinci 2023, byl Uber zařazen do indexu S&P 500 a jeho tržní kapitalizace v polovině roku 2025 přesahuje 200 miliard dolarů. V podobném duchu se vyvíjí i další podobné platformy.
DoorDash, dnes globální hráč v rozvozech a vlastník evropského Woltu, má hodnotu zhruba 105 miliard dolarů. Čínský gigant Meituan, který kombinuje rozvoz jídla a super-app služby, dosahuje valuace 96 miliard. Platformová ekonomika, tedy služby nabízené přes online systémy, které propojují zákazníky s poskytovateli služeb, jako jsou třeba řidiči nebo kurýři, získává čím dál větší otisk i na finančních trzích.
Dohromady se tržní kapitalizace největších veřejně obchodovaných platforem, které organizují práci řidičů, kurýrů nebo online freelancerů, blíží 500 miliardám dolarů. Pokud k tomu připočteme privátní firmy, jako estonský Bolt či americký Gopuff, dostáváme se k sektoru, jehož hodnota se během jedné dekády z nuly vyšplhala do řádů několikanásobku HDP, které každý rok vygeneruje česká ekonomika. A s tím souvisí i další fakt: Efekty odvětví, které bylo považováno za nafouknutou bublinu, mají významný a dlouhodobý makroekonomický charakter, kterým mění trh práce.
Kapitálový příběh
Vedle trhu práce má platformová ekonomika výrazný příběh i na kapitálových trzích. Uber, DoorDash nebo Instacart se staly ikonami veřejného úpisu akcií posledních let. Instacart vstoupil na Nasdaq v roce 2023 s hodnotou kolem 10 miliard dolarů, což bylo sice méně, než se čekalo během covidového boomu, ale stále šlo o potvrzení investičního zájmu o tento sektor.
Důležité jsou i nové zdroje monetizace. Uber a DoorDash již nejsou jen dopravní nebo logistické firmy, pronikají do dalších odvětví, například do reklamy a marketingu. Uber Ads má v roce 2025 anualizovaný příjem přes 1,5 miliardy dolarů, DoorDash a Wolt dosáhly přes miliardu už v roce 2024. To je signál, že platformy dokážou vytvářet dodatečné vrstvy příjmů podobně jako technologičtí giganti, a to na základě síťových efektů, kdy mají přístup k obrovskému množství zákaznických dat a efektivně s nimi pracují. Investoři si samozřejmě všímají tohoto rozměru.
Po covidovém ochlazení v letech 2022–2023 se valuace velkých hráčů stabilizovaly a znovu rostou. Zároveň probíhá konsolidace: DoorDash oznámil převzetí Deliveroo, Prosus posiluje podíl v Just Eat Takeaway. Evropská komise tato spojení detailně zkoumá, což ukazuje, že platformový trh už není okrajovým segmentem, ale strukturou, která má systémový dopad na soutěž a ceny. Do nafouknuté bubliny mají tyto informace daleko.
Růst platformové ekonomiky se však promítá i do úspěchu firem, které nestojí v jejím čele, ale tvoří její nezbytnou infrastrukturu. Bez robustního zázemí v cloudu, platebních systémech a digitálních nástrojích by platformy nemohly fungovat v měřítku, které dnes obsluhuje miliony uživatelů a obchodníků denně. Nizozemská Adyen, která zpracovává platby pro Uber či Spotify, vstoupila na burzu v roce 2018 a krátce poté její valuace přesáhla 80 miliard eur.
Podobný příběh nabízí americký Snowflake – poskytovatel cloudové datové platformy, jehož IPO v roce 2020 bylo největším softwarovým úpisem v historii a investoři jej ohodnotili na více než 70 miliard dolarů. V roce 2021 se přidaly další technologické společnosti, které stojí blízko ekosystému platforem: jihokorejský Coupang s doručovací sítí debutoval na burze s hodnotou kolem 60 miliard dolarů a americký Toast, dodavatel pokladních a objednávkových systémů pro restaurace, které jsou přímými partnery rozvozových aplikací, byl při IPO oceněn na 20 miliard dolarů. Specifickým hráčem je pak Payoneer, poskytovatel přeshraničních plateb pro freelancery z Upworku či Fiverru, jenž vstoupil na Nasdaq přes fúzi se SPAC v roce 2021. A konečně Stripe, další klíčový poskytovatel platebních řešení pro gig economy, je stále soukromý, ale i po snížení valuace v roce 2023 zůstává s odhadem kolem 50 miliard dolarů jedním z největších kandidátů na budoucí IPO.
Všechny tyto příklady ukazují, že platformová ekonomika není jen o aplikacích v našich telefonech, ale o celém technologicko-finančním ekosystému, který sám o sobě představuje nový a dynamicky rostoucí segment kapitálových trhů.
Síťový efekt: nejen řidiči a kurýři
Na mimořádný zájem investorů se samozřejmě nabaluje rozvoj obchodního modelu. Dopad platforem dnes sahá mnohem dál než k samotným řidičům či kurýrům. Uber Eats má více než 1,5 milionu partnerských obchodů ve více než 11 tisících městech. To znamená, že platforma se stává distribučním kanálem pro restaurace a maloobchod. DoorDash reportuje dvouciferný růst počtu objednávek i partnerů. A čínský Meituan propojuje stovky milionů spotřebitelů s širokou paletou služeb – od jídla přes cestování až po finanční produkty.
Na druhé straně stojí dodavatelé technologií a logistiky. Rozvoj ad-tech řešení, „droní“ či robotické doručování a automatizace skladů vytváří nový průmyslový ekosystém, který by bez platforem nevznikl. Ekonomická stopa platformové ekonomiky se tak násobí – z pracovníků přes obchodníky až k technologickým firmám a investorům.
A podobné příběhy se mohou psát i v Česku. Rohlík, kdyby se rozhodl pro IPO na pražské burze, by pravděpodobně lámal místní rekordy – ostatně už jeho valuace při úpisech dluhopisů ukazují, jak silný je investorský zájem. Vedle něj tu vyrůstá řada platforem, které mají minimálně na domácím trhu šanci získat dominantní postavení: od hlídačky.cz v oblasti péče o děti přes youklid.cz v domácích službách až po ulekare.cz v digitálním zdravotnictví. To všechno jsou firmy, které dokazují, že český ekosystém má potenciál být nejen uživatelem, ale i tvůrcem úspěšných platforem. Jen je otázkou, zda jejich růst nepřibrzdí byrokratická podoba transpozice směrnice PWD, která má zlepšit postavení lidí, již pro platformy pracují.
Co z toho plyne?
Platformy dnes nejsou jen digitálním startupem, který narušuje zavedené pořádky. Jsou novou infrastrukturou – na trhu práce i na finančních trzích. Na mikroúrovni umožňují milionům lidí získat flexibilní příjmy, i když za cenu vyšší (a dopředu deklarované) nejistoty.
Na makroúrovni vytvářejí více než půlbilionový segment kapitálového trhu (v dolarech), který roste rychleji než mnoho tradičních odvětví.
Tento model ale zároveň otevírá otázky pro regulátory i politiky. Jak nastavit pravidla tak, aby platformy nenarušovaly hospodářskou soutěž, ale zároveň poskytovaly férové podmínky? Jak udržet rovnováhu mezi investiční atraktivitou a sociální udržitelností?
Hledání těchto odpovědí nás čeká. Jedno je ale jisté: Platformová ekonomika se už nedá odbýt jako „okrajová“. Její pracovní a kapitálový význam ji staví na úroveň tradičních sektorů. Její růst ukazuje, že budoucnost trhu práce i investic nebude řízena jen továrnami a kancelářemi, ale i aplikacemi v našich telefonech.
