Politiku ovládli důchodci. Data ukazují, jak se jim žije ve srovnání s Evropou

Opozice v uplynulém měsíci pořádala nekonečné obstrukce, aby kabinet Petra Fialy nemohl valorizaci penzí ani zpomalit. Zdejší úřady přitom evidují desetinu důchodců ohrožených chudobou. To je v Evropské unii nejméně po Lucembursku.

Zároveň však žije v Česku nejméně bohatých důchodců. Příjmů nad 130 procent průměru dosahuje pouze pět procent Čechů nad 65 let, i když evropský průměr je třikrát vyšší. Jednou větou: tuzemské důchody jsou v Evropě zdaleka nejvíc rovnostářské.

Údaje Eurostatu potvrzuje podrobný výzkum Jiřího Večerníka „Social Stratification in Central Europe“. Největší nerovnosti v příjmech penzistů odhalil pražský sociolog v Rakousku, kde si starší lidé i po odchodu do penze obvykle zachovají stejnou úroveň příjmů i společenského postavení. Profesor se mění na „emeritního profesora“, z ředitele se stává „emeritní ředitel“, který má k sousedům z dělnických profesí stejně daleko jako v časech pracovní kariéry.

Naproti tomu důchodci v postkomunistických státech musí více spoléhat na státní systém penzijního pojištění, který obvykle nemá dostatečné zdroje, a vyplácí především částky nutné k přežití. Přesto ještě polský a maďarský důchodový systém umožňují starším lidem emeritní status. „Čeští důchodci mají oproti tomu spíše status sociální skupiny,“ upozorňuje sociolog.

Extrémní příklady ukazují, že v časech, kdy důchod tvoří polovinu hrubé mzdy, se musí nejbohatší zaměstnanci po odchodu do penze spokojit se čtvrtinou svého platu. Ti nejchudší pak mohou dosáhnout na důchod stejně vysoký, jako byla jejich mzda.

Prudkou sociální změnu po nástupu do penze potvrzují i obecná čísla Českého statistického úřadu. Každý z desetiny nejbohatších Čechů má příjmy nejméně o tři čtvrtiny vyšší, než je průměr. Penze desetiny nejbohatších však může být pouze o čtvrtinu nad průměrem. Naopak desetina nejchudších musí vyjít s příjmy o třetinu pod průměrem, jejich důchod je však jen o čtvrtinu nižší.

V Česku proto po odchodu do penze není důležité, kdo byl dříve profesor, ředitel nebo dělník. Všichni jsou prostě důchodci, zhruba stejně staří a se zhruba stejnými příjmy. Sociální skupina dvou a půl milionu voličů s jasně definovanými zájmy jen čeká, až ji získá šikovný politik.

Trend „shánění starších voličů do stáda“ se prohlubuje. Ještě po volbách v roce 2006 zjistil sociolog Daniel Kunštát, že podporu od 61 procenta voličů nad 60 let získala levice, tedy sociální demokraté a komunisté dohromady. Stranou s vyšším podílem penzistů byli ještě lidovci se 13 procenty.

Průzkum Medianu z letošního června už publikoval těžko uvěřitelnou zprávu, podle níž 65 procent voličů nad pětašedesát dává přednost jedinému hnutí ANO, pro které je luxování penzistů hlavní strategií. Hnutí Andreje Babiše tím úspěšně brání, aby se na scénu vrátily ČSSD i KSČM, které dodnes staví na starší generaci. Takřka totálním přechodem důchodců k Andreji Babišovi lze vysvětlit, proč se KDU-ČSL propadla podle Medianu k historickému minimu dvou procent.

Lidovci i další strany středo-pravé vládní koalice si přitom vliv sociální skupiny „důchodci“ uvědomují. Proto na rozdíl od vlád jiných evropských zemí typu Slovenska, Německa nebo Francie udrželi valorizaci důchodů nad historickou inflací z let 2022 a 2023, i když na to v systému nebyly peníze. Ovšem ani zvýšení průměrné penze nad 20 tisíc, ani vylepšení ženských důchodů o „výchovné“ exodus penzistů k Babišovi nezastavilo.

Pravicové strany si za to mohou do značné míry samy. Důchodový systém byl počátkem století nastaven tak, že se rozdíly mezi penzemi pomalu zvětšovaly. Vývoj tímto směrem ovšem oslabila valorizace vlády Mirka Topolánka (ODS), když v roce 2008 zvýšila pouze základní sazbu důchodu, která je pro všechny penzisty stejná. Fialova vláda svými rovnostářskými valorizacemi roku 2023 dokonce trend obrátila.

Vyšší penze se přestaly od průměru vzdalovat už po roce 2011. Paradoxně právě tehdy zavedla vláda Petra Nečase (ODS) „malou reformu“, která slibovala, že „se na náklady 70 procent pojištěnců zvýší náhradový poměr u pětiny nejvyšších příjmů“. Nečase k neúspěšnému pokusu přinutil Ústavní soud, který označil za nespravedlivé penze pro ty, kdo do systému odvádějí nejvíc peněz.