Hlavní obsah

Glosa: Feminismus si zaslouží poklonu, to neumíme

Foto: Profimedia.cz, Seznam Zprávy

Soudkyně Ruth Bader Ginsburgová zemřela v pátek 18. září ve věku 87 let. Snímek z pietního místa na Harvardově univerzitě.

Reklama

22. 9. 2020 13:00
Článek

Minulý pátek zemřela Ruth Bader Ginsburgová, ikona amerického soudnictví, feministka, ochránkyně ústavy a všech jejích dodatků. Média i sociální sítě ve Spojených státech zaplavily hned nato fotografie, emotivní nekrology, citáty… Co víc, lidé se spontánně začali scházet před budovou Nejvyššího soudu, aby oplakali ženu, která se zapsala do dějin.

Při sledování videí, na kterých ve washingtonských ulicích lidé zpívají, poklekávají a zapalují svíčky, jsem se nedokázala ubránit snaze porovnat osobnost RBG s osobnostmi českými a s tím, jak si je lidé připomínají. A ze srovnání mi bylo smutno, možná až úzko.

Když jsme si tady v Česku nedávno připomínali rovněž obrovskou osobnost práva, bojovnici za ženská práva a mučednici, diskuse se smrskla na „zavražděna komunisty“. Nejsme totiž ani jednatřicet let po revoluci schopni dostat se v diskusi dál než rozdělit společnost vedví – na ty, kteří byli za režim zodpovědní a spolupracovali s ním, a na ty, kteří tomu odporovali.

Takové rozdělení není ze zásady špatné. Jenže pro někoho, kdo se narodil po roce 1989, je taková dualita prostě a jednoduše anachronismus. Výročí smrti doktorky Milady Horákové jsme si mohli připomínat třeba diskusí o vývoji českého feminismu a o tom, kde dneska vůbec je. Poznali bychom, že je to téma nadmíru výbušné, nedefinované a hlavně extrémně aktuální.

Horáková za první republiky bojovala za postavení ženy ve společnosti nebo na pracovním trhu. A nezapomeňme – velkou roli sehrála i senátorka Františka Plamínková, jejíž život skončil na Kobyliské střelnici rukama nacistů. Jen tak na okraj, viděli jste někde plachty s její podobiznou se slovy „zavražděna nacisty“?

Dvě minuty

Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.

Dvě minuty můžete poslouchat i v Apple Podcasts, Spotify a dalších podcastových aplikacích.

Archiv všech glos najdete tady, podcasty a další audio Seznam Zpráv tady.

Dostáváme se ale k otázce, kde je tedy český feminismus dnes. To samozřejmě vydá na delší než dvouminutovou glosu. Připomenu tak jen jednu další osobnost ze světa práva, a to Kateřinu Šimáčkovou. Soudkyně Ústavního soudu, která nedávno vydala právní monografii s názvem „Mužské právo. Jsou právní pravidla neutrální?“, je živoucím příkladem stále žhnoucí otázky – je právo mužského rodu?

„I dissent“ neboli „Nesouhlasím“ je heslo, které se pojí se zesnulou RBG: jako výraz nesouhlasu například nosila konkrétní módní doplňky, o kterých všichni věděli, co znamenají – takový měla i den po zvolení Donalda Trumpa do úřadu.

„Jdu s hlavou vztyčenou,“ psala Milada Horáková v dopise psaném v cele smrti. Jít za svou pravdou, klidně proti všem, a nebát se, ať jsi mužem, ženou, nebo kýmkoli. To by měla být poselství dnešním generacím, ať už ve Spojených státech, nebo u nás. To bychom měli psát na obří plachty a postovat na sociální sítě.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované