Článek
Je důvod se bát dění v Hongkongu?
Myslím, že je důvod ke znepokojení. Hongkong je v nejhlubší politické krizi od svého předání z rukou Británie do rukou Číny v roce 1997. I přes události posledních dní, tedy ty pokojné pochody a protesty o minulém víkendu, je situace stále nejasná a nebezpečná. Situace v Hongkongu určitě stále vzbuzuje obavy.
Jak se vůbec změnil přístup Pekingu a státních představitelů Číny k Hongkongu za poslední roky?
Po předání Hongkongu od Velké Británie Čína pojala velice nenápadný a mírný přístup, ale začátkem milénia a především kolem roku 2005 začala Čína stále upevňovat svůj politický vliv v zemi. V posledních deseti letech jsme mohli také vidět opravdu aktivní kampaň Pekingu zaměřenou na upevnění politického a justičního vlivu na dění v Hongkongu.
Je tohle největší problém pro místní obyvatele?
To je hlavní problém, kterému čelíme. Na jedné straně je Peking, který chce upevnit svoji moc a integrovat Hongkong do Čínské lidové republiky, na druhé straně je Hongkong a jeho občané, kteří vystupují odmítavě vůči snahám Pekingu zasahovat do jejich občanských svobod a politického systému.
V posledních dnech velké společnosti, jako je Facebook a Twitter, oznámily, že zastavily podezřelé aktivity ohledně státem řízených kampaní, které šířily dezinformace o protestech a situaci v Hongkongu. Zároveň řada čínských státních médií využívá reklamu na těchto sociálních sítích, aby šířila čínský postoj k celé věci.
Myslím, že tady musíme rozdělit dvě věci. Je legitimní, že čínská vláda a státní média prezentují svůj pohled na věc. To dělá celá řada zemí. Nesmíme však zapomínat, že čínská, prostátní verze při hlubší kontrole neobstojí, pokud není postavena na skutečném popisu událostí. Důležité je mít svobodný přístup k informacím a dění sledovat. To celá řada zahraničních médií dělá a přináší skutečný pohled na věc. Vidíme rozdíly v informacích o Hongkongu mezi čínskými státními médii, respektive čínskou vládou a jejich představiteli, a reportéry zahraničních médií, kteří jsou na místě.
A ta druhá strana?
Na druhé straně jsou to aktivity, ze kterých Čínu obvinily Facebook a Twitter. To je rozsáhlá dezinformační kampaň a skrytá aktivita, která jde podle příkladu ruského ovlivňování voleb ve Spojených státech a veřejného mínění v Evropě. Tohle není diplomacie, to je využívání zpravodajských služeb pro ovlivnění veřejného mínění na mezinárodní úrovni. Až po šíření propagandy v Hongkongu a snahu o delegitimizaci protestů. Tohle je prováděno skrytě a manipulativně. Taková aktivita by měla být zcela správně pojmenována a odsouzena.
Mluvíte o inspiraci ruskou dezinformační kampaní. Jaké společné znaky zde najdeme?
Víte, ovlivnit, či dokonce změnit veřejné mínění je stále velice obtížné. Spíše jde o snahu změnit informační prostředí – udělat ho plné konspiračních teorií, zasít zrnka pochybností a vyvolat v lidech pocit nejistoty. Takové prostředí bude mnohem příznivější pro čínskou vládu a její rozhodnutí.
Narušují tím pohled, který dnes na dění v Hongkongu máme především z vysílání mezinárodních médií, která popisují tu skutečnou situaci v zemi a pracují podle etických standardů. Dezinformace se ale nezakládají na pravdě. Vyvolávají v lidech emoce. Lidé si tak kladou otázky, co je skutečně pravda, a jsou daleko více náchylní na změnu názorů.
V čem jsou ty poslední dezinformační útoky a reakce na ně výjimečné?
Co se týče dezinformačních taktik, nemyslím si, že by šlo o něco sofistikovaného. Jde o falešné účty a relativně obvyklé věci, které například Rusko dělá už delší dobu. V tomto případě je ale významné to, že jde o první případ, kdy se velká sociální média, jako je Facebook a Twitter, natolik silně ohradila proti státním aktérům, v tomto případě konkrétně Pekingu.
Čínská ambasáda v České republice zveřejnila tiskovou zprávu, ve které tvrdí, že čeští politici ohledně situace v Hongkongu vyjadřují „nesprávné názory“. Dále v ní píše, že protesty se vyvinuly v extrémní násilí a stojí za nimi cizí mocnosti. Jsou podobně ostré výroky standardní i jinde?
Tohle je způsob komunikace, který je konzistentní skrze čínskou vládu, státní média i čínskou diplomacii. Samozřejmě se Čína snaží komunikovat svoji verzi událostí. Tahle terminologie – „nesprávné názory” a podobné výroky – je standardní repertoár pro čínské představitele a způsob, jakým komunikují s ostatními zeměmi a organizacemi. V tomto případě je dobře, že se Česko ohradilo, a myslím, že jde o příklad pro další země, aby se v takových případech také ohradily a řekly, že nemají „špatné názory”, ale že situaci vidí jednoduše jinak, než jak je prezentuje Čína.
Je pro Čínu důležité udržet si image mocné a sjednocené země? Zaměřuje se na ovlivňování svého obrazu v zahraničí?
Pro Čínu mají tyto snahy vysokou prioritu. Nejde jen o Hongkong, ale o udržení celkové image, kterou si vytvořila za vlády Si Ťin-pchinga. Země dnes nevede jen ekonomický a strategický boj, ale i boj o udržení této image. Jde o kontroly nad příběhy, myšlením, terminologií a rámováním obrazu silné vlády. Když se všechny tyto věci sečtou dohromady, tak ukazují významný aspekt postavení, které Čína zaujímá navenek. Je to snaha o ovlivnění zahraničního publika a jeho získání na svou stranu. Odhalení tohoto přístupu z posledních dní jsou škodlivá pro důvěryhodnost čínské vlády a její obraz.
Jak by státy měly přistupovat k varováním ohledně čínského vlivu? V České republice například před vlivem Číny varovala i Bezpečnostní informační služba.
Myslím, že klíčem je rovnováha mezi ostražitostí a alarmismem. Liberální demokracie jsou postavené na občanských svobodách, které mohou trpět, pokud se zavádí různé drastické metody. Neměli bychom reagovat přehnaně, ale zároveň bychom neměli tyto hrozby ignorovat. V mnoha případech pouhá otevřenost demokratických režimů bez ostražitosti dává možnost vstupu totalitním režimům. Nejlepší věcí, kterou můžeme udělat, je posílení svobod našich občanů a zároveň musíme mít na paměti, že existují hrozby ze strany různých státních aktérů.
