Hlavní obsah

Jindřich Šídlo: Držte pusu, nebo vám zvolíme Křečka

Satirický pořad Šťastné pondělí Jindřicha Šídla ze 17. února 2020 (na snímku reportér Konstantin Sulimenko zpovídá moderátora Luboše Xavera Veselého). (Video: Jindřich Šídlo, Profimedia.cz, Shutterstock.com, Seznam Zprávy, Youtube.com)

18. 2. 19:45

Muselo to nejspíš přijít, takže to přišlo. Lídři Milionu chvilek pro demokracii, nejvlivnější české opoziční formace s nulovým volebním ziskem, ale schopností přitáhnout na náměstí českých měst statisíce lidí, udělali první vážnou chybu za víc než dva roky své existence.

Článek

Vyhrožovat demokraticky zvolené Sněmovně protestní demonstrací ještě předtím, než se poslanci vydají v tajné, demokratické volbě volit ombudsmana, je tak zásadní taktický kiks, že si člověk musí klást otázku, jak na tenhle nápad Mikuláš Minář a jeho okolí vlastně přišli.

Je to důsledek jisté politické nevyzrálosti? Nebo projev zbytnělého sebevědomí, které po úspěšných loňských demonstracích trochu rozostřilo smysl pro realitu?

Tenhle přešlap pak umožnil těm dramaticky se tvářícím poslancům ANO Martinu Kolovratníkovi či Patriku Nacherovi, aby úplně vážně vykládali do nastavených mikrofonů, že to byl právě nevybíravý nátlak „chvilkařů“, který přiměl poslance ANO volit ombudsmanem Stanislava Křečka.

Pardon, ale ne. Tahle Sněmovna, respektive její většina ANO-KSČM-SPD-ČSSD zvolila už svým místopředsedou Tomio Okamuru a přes všechny jeho rasistické kousky ho na jeho postu ponechává. Do mediálních rad zasedli takoví velikáni jako jednotka celoživotní bezpáteřnosti Petr Žantovský (pochopitelně držitel státního vyznamenání), Tomáš Kňourek, jenž každou literaturu, kterou nechápe, označuje za homosexuální propagandu, či Jan Krůta, spoluautor legendární bolševické prasárny „Kauza Magor“ v Mladém světě v roce 1975.

Takže proč by k volbě Křečka musela poslance fungující sněmovní mašiny přinutit až výhrůžka stále ještě politických amatérů?

Jenže v politice často dojmy rozhodují – a tohle je ukázkový příklad. Milion chvilek hazarduje s vlastní pověstí a důvěryhodností. Nic si politici vládnoucí koalice a jejich spříznění ideologové nepřejí víc než vykreslit Mináře a spol. jako krvežíznivé kraválisty a v podstatě nebezpečné živly rozkládající stát a popírající základy parlamentní demokracie.

Což není ojedinělý výkřik z facebookové diskuse, tenhle obraz malují ochotně intelektuální celebrity dnešní společenské smetánky jako například politolog (a pochopitelně držitel státního vyznamenání) Zdeněk Zbořil. Ten v pondělí ve svém pravidelném rozevlátém zamyšlení v Parlamentních listech už poněkolikáté naznačil, že za Milionem chvilek pravděpodobně stojí temné záměry ještě temnějších sponzorů (na Facebooku si to uvědomělí uživatelé překládají rovnou jako „Soroš“). Mimochodem, nedávno Zbořil (krycí jméno u StB „Houf“) obvinil Českou televizi, že se informováním o demonstracích Milionu chvilek dopouští napomáhání „protistátní akci“. Možná by ho měli příště nominovat do Rady ČT – tahle Sněmovna ho nemůže nepodpořit.

Milion chvilek se až do téhle chvíle mohl pochlubit nejen schopností přivést na náměstí statisíce lidí, kteří nejenže nesouhlasí s podobou demokracie „Zeman-Babiš-Filip-Okamura“, ale také jsou lehce zoufalí z roztříštěné a tím pádem neakceschopné opozice. Milion chvilek se může prokázat i velmi solidními výsledky: nebýt jejich masových protestů, možná už země nebo aspoň třeba Česká televize vypadala jinak.

Pokud si Andrej Babiš opravdu něco nepřeje, a dokonce se toho vážně obává, jsou to statisícové demonstrace, fotogenické tak, že si toho nemohou nevšimnout světová média.

Bylo jen otázkou času, kdy někoho napadne neutralizovat sílu protestu Milionu chvilek účinnou pohrůžkou „když budete protestovat, zvolíme vám Křečka“ (dosaďte libovolně kohokoliv dalšího). Domyšleno do konce, je to úplně perverzní myšlenka nepříliš vzdálená od vydírání. A že stabilně patří do argumentáře vládnoucí třídy, jsme si mohli všimnout už před dvěma týdny, kdy sněmovní volební výbor vybíral „finalisty“ volby do Rady ČT.

A když se v závěrečném výběru objevila jména moderátora Lubomíra Veselého, jenž si nechává říkat Xaver, či ekonomky Hany Lipovské, která ovšem skutečně čelila nesmyslně hysterickému útoku některých jindy tolik tolerantních liberálů, slyšeli jsme také argument o „nátlaku“, kterému byli poslanci vystaveni.

Není to tak. Tahle společenská většina má ve Sněmovně jasnou převahu – je to výsledek svobodných voleb a fascinující ukázky politické taktiky opozice pod heslem „čím víc stran, tím víc hlasů (pro Babiše)“. S blížícími se volbami (už za rok v říjnu!) bude spojenectví Zeman-Babiš jen stupňovat svou snahu změnit zemi a její instituce tak, aby se jim co nejsnadněji vládlo i v příštím volebním období, a pokud možno co nejdéle. Za výsledek jakéhokoliv hlasování či volby nesou odpovědnost jen ti, co hlasovali a volili, nikdo jiný. Včetně březnové volby nových členů Rady ČT, která se blíží.

A samozřejmě, že má smysl protestovat v ulicích, protože, jak už jsme si řekli, některé kroky si Babiš pod tlakem plných náměstí rozmyslí radši dvakrát.

Jen není potřeba dodávat soupeřům tak lehce zneužitelné argumenty úplně zadarmo.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené