Využití AI ve školách roste. Pomoct by mohla se šikanou, myslí si rodiče

Školy začínají čím dál tím více pracovat ve výuce s umělou inteligencí (AI). Ačkoli jsou někteří učitelé k vývoji AI skeptičtí, obavy pramení většinou od rodičů žáků. Z průzkumu AI Kompas, který vytvořilo Scio Research v Česku i na Slovensku, vyplývá, že nejvíce se rodiče obávají o ztrátu osobního kontaktu mezi učitelem a žákem.

Rodiče očekávají, že se žáci naučí ve výuce základní principy AI. Podle nich by ale umělá inteligence neměla zasahovat do role učitele. Autorky průzkumu se proto shodují, že je důležité, aby žáci s umělou inteligencí pouze spolupracovali, nikoli aby šlo o agenta, který by vedl celý vzdělávací proces.

S tím souhlasí také Břetislav Brtník, učitel na ScioŠkole v pražských Nuslích, která využívá AI ve výuce už od první třídy. Žáky nechává komunikovat s ChatGPT Voice. Brtník podle svých slov rád vidí, když žáci experimentují a spolupracují s umělou inteligencí na svých projektech. A rodiče může uklidnit, vztah s žáky mu to nenabourává. „Naopak, všechno co spolu děláme, vždy naše vztahy buduje. Ať už pracujeme s montessori pomůckami nebo s AI,“ říká.

Jak využití umělé inteligence může fungovat, Scio ukazuje na fiktivním příkladu, který autoři předložili osloveným školám, rodičům a žákům: „Ondřej je holografický robot poháněný AI, který působí ve škole jako asistent pedagoga. Sleduje, jak žáci stíhají výklad učitele, a žákům, kteří si nevědí rady, pomáhá probírané učivo lépe dovysvětlit.“ Podle Miroslavy Hapalové, jedné z autorek průzkumu, se ale k tomuto scénáři stavěli jak rodiče, tak učitelé v Česku velmi rezervovaně - naopak největší podporu si to získalo u slovenských žáků.

Právě v porovnání s rodiči se děti stávají „odborníky“ na umělou inteligenci. Pouze 15 % oslovených žáků čerpá informace o AI od rodičů, tři čtvrtiny dětí pak získávají zkušenosti z internetu. Určitý problém v nedostatečné informovanosti rodičů také může hrát fakt, že nejsou s používáním umělé inteligence na škole svých dětí obeznámení.

Strach rodičů ale nepanuje pouze ze ztráty osobního kontaktu mezi žákem a učitelem, bojí se také možných chyb, které AI dělá. Obavy se objevují rovněž z nedostatku kontroly nad obsahem nebo z ohrožení soukromí jejich dětí. 84 % rodičů by tak ocenilo, kdyby si jejich dítě ze školy odneslo informace, jak bezpečně a zodpovědně AI používat. Více než polovina by také byla ráda, aby žáci měli povědomí o etických otázkách umělé inteligence.

„Dobrá zpráva je, že rodičům většinou stačí jednorázové souhrnné informace, nemusí to být detailní přehled každé aktivity nebo každé aplikace, kterou děti používají. Pokud ale dostanou nějaké souhrnné informace, myslím, že i jejich obavy lze velmi dobře adresovat,“ popisuje Hapalová.

Co se týče budoucího využití umělé inteligence, rodiče by AI rádi viděli jako pomocníka, který by dětem pomáhal s prevencí proti šikaně. Učitelé, kteří už dnes využívají AI k tvorbě vzdělávacího obsahu nebo k administrativním úkonům, by ocenili, kdyby jim umělá inteligence dokázala pomoct také při plánování rozvrhu nebo při hodnocení žáků.

Výzkum také ukázal, že velkou důvěru u rodičů vzbuzuje role, kdy by AI mohla monitorovat nějaké potenciálně rizikové chování u žáků. Podle autorů a odborníků, kteří se věnovali výzkumu, jde však o oblast, která se pohybuje na hraně s legislativou. Do hry totiž vstupuje Evropský akt o umělé inteligenci, který nastavuje hranice, kde a jak smí být AI využívána - především právě ve spojení s dětmi.

„Například monitorování aktivity žáků na internetu či sociálních sítích prostřednictvím virtuálních agentů a následné reportování metodikovi není úplně způsob, který by se dnes dal oficiálně využívat,“ popisuje Hapalová a doporučuje, aby školy s rodiči o využití AI hovořily. Žáci už totiž nevyužívají AI jen k vyhledávání informací či generování obrázků. Často si z chatbotů dělají partnera ke komunikaci.

Naopak Brtník si dokáže představit situaci, kdy by umělá inteligence v prevenci šikany pomáhala. „Už dnes existují technologie, které dokážou analyzovat komunikaci mezi žáky, rozpoznávat varovné signály v chování nebo pomáhat učitelům a průvodcům včas identifikovat potenciální problémy. AI může například automaticky vyhodnocovat anonymní dotazníky a zpětnou vazbu od žáků, aby včas upozornila na změny v atmosféře ve třídě,“ říká. Stále však zdůrazňuje, že citlivá rozhodnutí by měla zůstat na lidech.

K rozhovorům o vlastních pocitech, vztazích a zájmech už dnes AI využívá necelých 20 % dětí. Proto se odborníci se shodují, že určitá komunikace mezi rodiči a učiteli je v tuto chvíli důležitá. Rodiče by tak dětem pomohli rozpoznávat možná rizika a naučili je chápat rozdíly mezi vztahem k umělé inteligenci a skutečným lidským vztahem. „Například v tom, že umělá inteligence může poskytnout podporu a ve všem souhlasit, ale není to živý člověk, je naprogramovaná. Děti by se měly učit i monitorovat a reflektovat dopady takového vztahu na sebe samotné,“ upozorňuje Hapalová před rolí AI jako psychologa.

A dodává, že se pro školy připravuje metodika, která má ukázat, jaké dopady může práce s AI mít a jak si s virtuálními chatboty (ne)vytvářet citové vazby.