Hlavní obsah

Komentář: Češi na olympiádě předvedou, že zas nic nepochopili

Irena Hejdová
Scenáristka, publicistka
Foto: David Neff, Seznam Zprávy

Prezentace oficiálního oblečení české výpravy na červencové olympiádě v Tokiu.

Reklama

23. 6. 14:00
aktualizováno • 23. 6. 20:39

Samotný nápad pracovat s modrotiskem je zajímavý, provedení ale hrůzostrašné.

Článek

Převažující ohlasy na sociálních sítích na úterní představení nové módní kolekce pro olympiádu v Tokiu jsou vcelku jednoznačné: Je to katastrofa. Proč čeští sportovci pravidelně oblékají modely, které Česko na prestižní mezinárodní akci prezentují jako zemi bez vkusu?

Proč musí sportovci vypadat jako parta malorolníků z dědiny? Proč ne jako elegáni na kolonádě? Vycházkovej oděv třeba. Ach jo.“ „Chybí už jen dechovka a hurá do toho!“

Čeští rekordmani v tom vypadaj jak pitomci, co si odskočili ze sobotní zábavy v místní hospodě, nebo jako křoví z Prodaný nevěsty.“ „Vypadají jak brigádníci u stánku s ochutnávkami v Tescu.“ „Moravský folklor a vějíř. Jestli to tajně nenavrhl Tomio Okamura pod pseudonymem?“ „Spíš to vypadá, že budou nosit kufry a roznášet sodovky.“

+14

Monopol na vytváření olympijských kolekcí má už od roku 2010 česká sportovní značka Alpine Pro. Zpočátku kolekce vytvářel její interní návrhářský tým, čím dál častěji ale zve i externí návrháře. Pomíjí ale přitom jejich aktuální renomé a oslovuje je napřímo. Pro olympiádu v Londýně v roce 2012 tak s Alpine Pro spolupracoval módní salon E.daniely návrhářek Evy Janouškové a Daniely Flejšarové, který má léta své slávy dávno za sebou a který vytvořil v rámci kolekce mimo jiné známé holinky, v nichž čeští sportovci absolvovali slavnostní zahájení olympiády za udivené pozornosti celého světa.

V roce 2014 pro zimní olympiádu v Soči Alpine Pro a tým jeho interních návrhářů vytvořil v kontextu ostatních kolekcí střídmější set oblečení v národních barvách, inspirovaný první československou známkou od Alfonse Muchy. Jediným výstřelkem tehdy byla otřesná chlupatá beranice s bambulí.

Negativní ohlas vzbudila i psychedelicky pestrobarevná módní kolekce pro olympiádu v Riu v roce 2016 - opět z dílny Alpine Pro. Zdálo se, že už nejde jít hlouběji.

A vypadalo to, že letošní sázka na návrhářku Zuzanu Osako by mohla být dobrou volbou - se svou značkou Tradice se snaží oživovat dávno zapomenuté techniky potisku látek modrotiskem, inspirovaná často tradiční krojovou estetikou. Navíc dlouho žila právě v Japonsku, kde se letos olympiáda koná, i proto pravděpodobně padla volba na ni, ač v českém módním světě jde o marginální značku.

Samotný nápad pracovat s modrotiskem je zajímavý, provedení ale hrůzostrašné. Zahrnuje pytlovité kalhoty a šaty jak z vietnamského stánku, podivné rádobyfolklorní jupky, jako třešničku na dortu slámová žebradla a vějíře, na nohou měkké červené ťapky. Celá kolekce vyznívá spíš jako špatný vtip.

„Idea modrotisku je skvělá, ale to je bohužel to jediné, co je na kolekci skvělé,“ říká designérka Viktorie Beldová. „Užití modrotisku a inspirace folklorem je sice skvělá volba, ale úplně špatně provedená,“ souhlasí módní návrhářka Lenka Mulabegovič, která se svou značkou Mi Fashion Label obléká třeba moderátorky DVTV a má tak zkušenost i s formálnější módou.

Anketa

Líbí se vám oblečení české olympijské výpravy?
Ano.
27,1 %
Ne.
72,9 %
Celkem hlasovalo 37154 čtenářů.

„Zvedlo to ze židle všechny české designéry,“ myslí si Mulabegovič. „Říkám to trochu s emocemi, nedá se tomu vyhnout. Ale když jsem to viděla, polil mě stud. Je rok 2021,olympijské hry se odehrávají ve velmi nadčasové „futuristické zemi“, samozřejmě se silnými tradicemi, ale to přece neznamená, že české outfity musí působit tak moc staře, nudně a bez kreativity.“ Mulabegovič stejně jako další návrháři na sociálních sítích navrhuje možné varianty, jak kolekce mohla vypadat, aby mezinárodně obstála. „Modrotisk mohl být mnohem velkorysejší, současnější, viditelnější. Formy oděvů, střihy sukní vestiček, kabátků jsou pro mě ale nejzásadnějším problémem. Kolekce o české kultuře nevypovídá nic. Je to úplné nepochopení folklórního oděvu, nepochopení, že by kolekce měla být současná, z roku 2021.“

Zásadním problémem je, že Český olympijský výbor k výběru návrháře přistupuje dost nahodile. Na tvůrce kolekce neprobíhá žádné výběrové řízení, desetiletý monopol firmy Alpine Pro také zjevně není dobrou volbou. „Ta netransparentnost procesu schvalování mi zásadně vadí,“ souhlasí Viktorie Beldová. „Je to reprezentace České republiky, ne soukromá akce. Měla by proběhnout soutěž, které se účastní nejlepší čeští návrháři, a s odbornou porotou.“ Souhlasí i Lenka Mulabegovič: „Neměla by tak zásadní prezentace celé země podléhat přísným schvalovacím procesům? Máme tu mnoho současných skvělých designérů, ale i legendárních, kteří by to do jednoho splnili kreativněji a reprezentativněji,“ říká a jmenuje třeba Liběnu Rochovou, Kláru Nademlýnskou, Kateřinu Geislerovou, Mirku Talavaškovou, Chatty, Zdeňku Imreczeovou, Alici Klouzkovou či, Cockerel.

I ve světě je pravidlem, že na módních kolekcích pro olympioniky spolupracují nejpřednější domácí návrháři. Italský tým tak letos obléká Emporio Armani, americký Ralph Lauren, francouzský má překrásné outfity od Lacoste a Le Coq Sportif. „Snažila jsem se přes facebookové stránky Českého olympijského svazu zjistit, jak probíhá výběr návrháře, ale zatím mi nikdo neodpověděl. Český olympijský tým na Facebooku momentálně odpovídá jen na pochvaly,“ soudí Beldová.

Jiný – ale taktéž kritický – pohled na kolekci nabízí i bývalý ředitel Českého centra v Tokiu, japanolog Petr Holý, který v Japonsku žije už od roku 1998. „Pobavil mě první pohled na fotografii, opravdu jsem myslel, že je to nějaký band z Jižní Ameriky, který hraje na bendžo nebo ukulele,“ říká. „Nejsem odborník na módu, ale o japonské kultuře něco vím a je to můj obor. Překvapilo mě, jak je ta kolekce devótní a podbízivá, autoři japonskou kulturu zjevně moc nechápou. Nejvíc mě překvapily ty hezoučké vějíře a žebradla jak z Čínské lidové republiky. A ty střihy, zlatá Vlasta!“

Podle Holého kolekce nezohledňuje ani japonské podnebí. „Na konci července a začátku srpna jsou tu největší vedra a velmi vysoká vzdušná vlhkost. Ti sportovci budou v podpaží celí modří, budou tam mít obrovská modrá kola potu. A košile s dlouhým rukávem se tu v rámci ‚cool biz‘ už více než deset let v parných letních měsících nenosí.“ Za sporný Holý považuje i použitý font na japonské logo České republiky. „Je jako z laciného letáku na prodej banánů, s nikým toto nekonzultovali a nezeptali se na názor. Přivézt něco takového do země, která dala světu takové návrháře jako Yohji Yamamoto, Issey Miyake, Comme des Garçons, Kansai Yamamoto a další zvučná jména, považuji za amatérštinu,“ uzavírá Holý.

Odpovídá tisková mluvčí Českého olympijského výboru Barbora Žehanová:

Jak jste spokojeni s ohlasy na zveřejněnou kolekci pro letní olympiádu?

Jsme nadšení z pozitivních ohlasů sportovců, kteří kolekci budou nosit. Aby jim padla, připravovali jsme ji ve spolupráci s nimi. Stejně tak nás těší dotazy fanoušků, zda si mohou nástupovou kolekci koupit. Což není možné, ta je určena opravdu jen pro členy olympijské výpravy – dostupné jsou ale produkty z volnočasové části kolekce. Samozřejmě vnímáme, že část veřejnosti je z letošní nástupové kolekce nadšená a části se nelíbí, ale tak je tomu vždy. Každopádně jsme rádi, že kolekce vzbudila pozornost.

Neuvažujete o tom, že by se na návrhy kolekce vypisovalo otevřené výběrové řízení, do kterého by se mohli přihlásit renomovaní čeští návrháři?

O vypisování výběrového řízení v tuto chvíli neuvažujeme. Nebráníme se samozřejmě tomu, pokud se na nás některý z návrhářů obrátí se svým nápadem, jsme otevření diskusi. Nicméně podstatné pro nás je, aby každá olympijská kolekce měla myšlenku, specifický motiv. Někdy vychází z umění – jako v případě Dvojbarevné fugy Františka Kupky nebo lipových lístků Alfonse Muchy. Jindy zase ze sportu, jako u postavičky Emila Zátopka pro Rio 2016, nebo u gymnastického motivu pro hry v Tokiu, který propojuje všechny části kolekce. Letošní nástupovou kolekcí chceme uctít české i japonské tradice. Jelikož je pro nás japonská kultura vzdálená a dost odlišná, obrátili jsme se na Zuzanu Osako, která v Japonsku dlouho žila, zná tamní zvyklosti, a zároveň má vztah k českým a moravským tradicím i ke sportu.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované