Hlavní obsah

Komentář: Nová vláda má hezký program. Ale pro jinou zemi

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Michaela Rambousková, Seznam Zprávy

Podepsáno. Koalice má smlouvu i program, chybí už jen místo, kde by se dal uskutečnit.

Reklama

9. 11. 13:30

Nastupující vládní pětikoalice pojmenovává spoustu důležitých problémů. Bohužel ale nedokázala udělat důležitý krok od programu předvolebního k programu vládnímu.

Článek

Komentář si také můžete pustit v audioverzi.

Pětice stran sdružená do dvou koalic, které aspirují na vedení země, umíchala ze svých předvolebních programů pozoruhodnou část koaliční smlouvy, která by se následně měla stát programovým prohlášením jejich vlády.

Ještě na začátku dokumentu stojí lídři nastupující vládní koalice nohama na české zemi. „Naše země se musí vypořádat nejen s následky světové pandemie, ale i s následky bezohledné nezodpovědnosti předchozí vlády. Předchozí vláda za sebou nechává zemi s největším zadlužením v její historii a s vysokým růstem cen, především energií a nemovitostí,“ konstatuje celkem trefně koaliční smlouva.

Jako by ale pětikoalici stačilo vypořádat se s aktuální situací Česka v prvních odstavcích za preambulí. Pak už se pro jistotu přesouvá do jakési paralelní vlasti, jež zmíněné problémy vlastně nemá a může se věnovat atraktivním příslibům systémových změn za peníze, které se prostě někde objeví.

Stručně řečeno – nevychází to.

Z předvolebního programu silnější koalice Spolu pronikla do vládního programu potrhlá doktrína, která zakazuje hovory o hledání nových daňových příjmů, ale vehementně se zaštiťuje snižováním dluhu a konsolidací veřejných financí. A tak program slibuje návrat k plnění maastrichtských kritérií (což kromě rychlého zkrocení inflace znamená třeba snížit rozpočtové schodky zhruba o 200 miliard oproti návrhu rozpočtu na příští rok), ale nenabízí ani vzdáleně realistickou cestu, jak k nim dospět.

Z předvolebních agitací koalice Spolu přetrvalo i ve vládním programu vyprávění o tom, že úspor v řádu vysokých desítek miliard lze dosáhnout provozními úsporami v chodu státu. „Cesta ke stabilitě je v reformě výdajů státu, opatřeních proti střetu zájmů a korupci a efektivním nakládání s penězi, nikoliv ve zvyšování daňové zátěže,“ píše se ve stručném popisu kapitoly o veřejných financích.

Zní to skvěle, dokud si nevzpomeneme, že s představou boje proti korupci, který vylepší příjmy státu o stovky miliard, se hrnul do vlády docela nedávno i Andrej Babiš. Jak uspěl, víme.

Efektivní nakládání s penězi je důležité téma, pod něž lze schovat mnohé věci, málokterá z nich však české veřejné finance vytrhne. Snad s výjimkou zásadního zvýšení efektivity výkonu státní správy prostřednictvím digitalizace a slučování agend jednotlivých úřadů. To je ale proces na několik let, i kdyby běžel jako na drátkách.

Digitalizační agendu si v programu zjevně vzali na starost Piráti, a tak se tu objevuje mnoho chytrých slov a sexy zkratky jako API nebo UX. Ale na srážku s realitou rigidních úřadů vybetonovaných služebním zákonem, tunami papíru v kartotékách a vzájemně nepropojenými a nepropojitelnými IT systémy toto nadšení teprve čeká. Nezbývá než držet palce, aby se hledání efektivity během volebního období alespoň znatelně posunulo.

Jenže české veřejné finance jsou v nepřijatelném stavu tady a teď a na budoucí potenciální úspory z efektivnější státní správy spoléhat nemohou.

Náramně jsou kvality paralelního Česka, pro něž nastupující vláda sepsala svůj program, vidět na návrhu důchodové reformy. S tou pětikoalice samozřejmě počítá, což je úplně správné, potřebné a zodpovědné.

Strukturu reformy převzala koalice takříkajíc i s chlupama od Komise pro spravedlivé důchody – tři pilíře, nultý státní zaručený, první pojistný zásluhový a druhý soukromý spořicí. Panuje ostatně celkem široká politická i odborná shoda na tom, že v čase, který Česko na reformu má, už nic moc lepšího vymyslet nejde.

Co ale nastupující vláda ve svém programu přehlédla jako širé lány, je druhá polovina tohoto návrhu reformy, jak jej komise pod vedením Danuše Nerudové připravila. Tento typ reformy totiž nelze provést bez toho, co komise kulantně nazvala „změnou daňového mixu“, ale co můžeme klidně nazvat nalezením nových daňových příjmů ve vyšších desítkách, raději ale v nižších stovkách miliard korun. Přičemž návrh komise předpokládá „změnu mixu“ v horizontu pěti let po zavedení reformy. A nové příjmy jsou nutné. Reforma tak, jak je navržena a jak se zřejmě nastupující vládě líbí, ulevuje důchodovému pojištění tím, že výdaje na garantovanou část penzí přenáší na státní rozpočet.

Bez zásadní změny daní nedává tento typ důchodové reformy smysl. Byl by jen vstupenkou do říše řádově vyšších dluhů, než jsou ty dnešní. Nicméně, jak už bylo řečeno, téma daní je v koalici zapovězené, pokud zrovna nejde o nerealistické přísliby daňových prázdnin nebo snižování DPH „u všech ekologických výrobků“, ať už to znamená cokoli.

Že se do kyselých jablek nekouše v předvolebních programech, je špatné, ale vzhledem ke způsobu vedení kampaní pochopitelné. Sněmovní kampaň už ale skončila. A v programovém prohlášení vlády už by mělo být pokud možno jasně řečeno, kde chce vláda na své velké přísliby vzít peníze. Pokud tedy nechce posilovat dojem, že žije v nějaké jiné zemi s úplně jinou státní pokladnou.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované