Hlavní obsah

Komentář: Prymula končí. Další z papalášů, nebo těch, co nevědí, co činí

Adam Junek
šéfeditor
Foto: Seznam Zprávy

V jednom dni stihl Roman Prymula národu sdělit, že nejlepší by bylo v zásadě vůbec nevycházet, a to zhruba 14 dní, a pak jít na VIP fotbalové utkání.

Reklama

18. 2. 22:31

Odpoledne říct, že nejlepší by byl tvrdý lockdown, a večer si zajít na fotbalový zápas pro vyvolené jako Roman Prymula, to je skutečně mistrné vedení národa příkladem. Andrej Babiš jej za to také promptně „popravil“.

Článek

Pohádka Šíleně smutná princezna už léta patří ke klasice. Kromě toho, že je zábavná, neotřelá a skvěle obsazená, je taky nabitá řadou mouder (a v době vzniku více či méně skrytých špílců namířených proti vládnoucí jediné správné straně). Mnohá z nich jsou platná kupodivu dodnes. Třeba to, kdy král zakáže v celém království smích pod trestem 25 ran a sám se hned nato rozchechtá, protože nejvyšší královský obveselovatel chaplinovsky upadne.

„Dovoluji si upozornit, že výnosy Vaší královské Milosti se nevztahují na Vaši královskou Milost osobně,“ dí jeden z vysokých úředníků, který předpisy má nejen v malíku, ale přímo v knize na klobouku. „To by naše královská Milost brzy dokrálovala. Osobně,“ odtuší panovník a odebere se do ústraní s katem a rákoskou.

Tuto scénu by si měla pouštět povinně před spaním česká politická garnitura, především ta vládnoucí, ale prospěje i zbytku spektra. Zcela jednoduše ozřejmuje, jak se to s vládnutím má. Můžete po lidech něco chtít, něco jim přikázat či zakázat, ale zároveň musíte být tím, kdo jde příkladem.

Jenže to se očividně neděje. Příkladů „špatné praxe“ za dobu trvání epidemie koronaviru přibývá.

V jednu chvíli premiérův pandemický guru Roman Prymula národu sděluje, že nejlepší, jak v tuto chvíli bojovat s pandemií, by bylo se zavřít na dva týdny do tvrdého lockdownu, a ten samý den si zajde na fotbalový zápas Evropské ligy mezi Slavií Praha a Leicesterem City. Neboli říká: „Všichni moc couráte venku, seďte doma a vůbec s nikým se pro jistotu nestýkejte. A já se zatím s dalšími VIP pobavím na špičkovém sportovním utkání.“ Nic na tom nemění fakt, že účast na zápase byla úředně posvěcená a že všichni přítomní byli protestovaní. Pokud z titulu funkce premiérova poradce národu radím, jak by se měl chovat, mám jít příkladem.

Navíc u profesora Prymuly je to jakási nepoučitelnost. O místo ministra zdravotnictví jej připravila noční schůzka na Vyšehradě v zavřené restauraci. Jeden by si myslel, že by ho to mohlo přivést na myšlenku, že hlásat tvrdá opatření, ale sám si užívat volnosti se ve veřejné funkci mírně řečeno nehodí.

Mediální odezvu naopak velmi dobře pochopil Andrej Babiš a promptně ukončil s Prymulou spolupráci. „Pan Prymula je velký odborník na epidemie, sociální inteligenci ale postrádá. Tohle je prostě opět špatně, vůči fotbalovým fanouškům, kteří nemůžou na stadion, i lidem, po kterých teď chceme, aby byli hlavně doma,“ řekl premiér serveru Novinky.cz k tomu, že se s Prymulou dohodl na konci jeho působení na Úřadu vlády.

V poslední době se s prohřešky politiků ostatně roztrhl pytel.

Paní ministryně Alena Schillerová se vydala na obhlídku nákupních center, zda zabralo její opatření, kdy zrušila DPH na respirátory. Natočila k tomu bezvadné PR video o tom, jak se stará o tento národ. A nepřipoutala se za jízdy, když promlouvala ke svým divákům. V tomto poklesku zaniklo to další. Vydala se na zbytečnou cestu – aktuálně platí opatření, že člověk se má vydávat jen na nezbytné pochůzky. Navíc s celým týmem, který ji obklopuje. Do toho si povídala dost nablízko s šéfy jednotlivých hypermarketů. Že by příkladně mohli stát kousek od sebe, nikoho očividně nenapadlo.

Pan multiministr Karel Havlíček zase vyrazil o předminulém víkendu na Lipno a do Pošumaví. S pejskem. To přece vypadá na romanticky zamlžených PR fotkách obzvlášť roztomile. Dodal příběh o tom, jak se svezl lokálkou. To vše v době, kdy vláda „uvažuje“ nahlas, že zakáže cestování mezi kraji, a vyzývá národ, ať zbytečně necourá po republice. Když se chcete projít, nebo třeba bobovat a sáňkovat, jděte na kopec za barákem a nejezděte přes půl republiky, radil ještě nedávno premiérův poradce Roman Prymula. Tak jen pro doplnění. Karel Havlíček je rezidentem Středočeského kraje a od prosince patří k chráněným osobám, takže je vysoce pravděpodobné, že necoural sám.

Do třetice. Paní premiérová Monika Babišová byla zachycena, jak s dcerou pobývá v Dubaji. Cestování není zapovězeno en bloc, za jistých podmínek se dá i vrátit, když teda stihnete nastudovat neustále se měnící pravidla, jestli má být test starý 24, 48, nebo 72 hodin. Takže vysoce pravděpodobně nic neporušila. Jenže její muž neustále hřímá, jak je těžké, že otrávení lidé nedodržují opatření, pořád by někam jezdili a něco dělali, místo aby dřepěli doma a pomáhali vládě zvládnout epidemii. Pak jeho rodina má být ta, která jde příkladem, a ne ta, která frustraci z opatření poléčí sluníčkem v emirátech.

Jedno z vysvětlení samozřejmě zní, že se lidé v nejvyšších patrech chovají jako typičtí papaláši. Co platí pro plebs, neplatí pro nás. Tohle na sto procent sedí na jiný nedávný příběh. Již proslulou narozeninovou party v teplickém hotelu, kde se na oslavě šíbra Petra Bendy zjevil dnes již exposlanec Milan Hnilička nebo šéf liberecké policie Vladislav Husák. Výmluvy o pracovních schůzkách na dojmu trapnosti a pocitu vlastní nedotknutelnosti jen přidaly.

V předešlých „eskapádách“ se ale nabízí i další vysvětlení. Jedno z nich zní: Dělají to přece všichni, že tak trochu švindlujou. Takže znovu, tentokrát slovy Karla IV. z Noci na Karlštejně: „Největší úctu před zákonem musí mít zákonodárce sám!“

A druhé je ještě prostší. Kabinet Andreje Babiše už tak dlouho vymýšlí nová a nová opatření, která různě mění, upravuje, přepisuje a často je „zapomene“ oznámit, že sami ministři vlastně netuší, že něco by dělat neměli. Že je špatně jet se „vyvenčit“ na Lipno, když po lidech chceme, aby zbytečně netrajdali. Že zajet do obchoďáku jen tak na vizitu, když je doporučeno tam chodit jen na nezbytný ideálně velký nákup, je trochu hloupost. Zvlášť když by bylo mnohem prospěšnější připravit konečně přehledné programy pomoci podnikatelům, nebo nenechat válet vakcíny ve skladu a raději dobře zorganizovat jejich distribuci. V tomto případě je těžké biblicky odpouštět, protože „nevědí, co činí“. Tihle to vědět mají.

Tahle „zapomínavost“ se netýká jen vládních politiků. Příklady se najdou i u opozice. Třeba když vloni na podzim šéf KDU-ČSL Marián Jurečka dal na sítě fotku, jak si dal pivko z kelímku venku. Přitom pít venku alkohol se nesmělo a stále nesmí. Ten se ovšem alespoň nevymlouval – jako nyní paní ministryně Schillerová, že jen popojížděla po parkovišti (významně podobném Barrandovskému mostu a asi tak 70 kilometrů za hodinu) – sám se nahlásil odpovědným úřadům, které ho i potrestaly.

Mimochodem stejně jako jiní hříšníci přislíbil poslat nějaký finanční obnos na boj s koronavirem. Ke cti mu budiž přičteno, že to zbytečně nezdůrazňoval a výši nezveřejnil. Jinak se totiž s těmito novodobými odpustky roztrhl pytel. Na počátku to bylo snad i sympatické gesto. Na nová opaření jsme pomalu přivykali, a tak když v březnu Jan Hamáček ukázal, jak na Ústředním krizovém štábu „pozapomněli“ na povinnost nosit roušky, dalo se to měsíc od prvního případu ještě pochopit. A deset tisíc pro FN Motol nevypadalo jako odpustek hříšníka, který věděl, že hřeší, a doufal, že ho nikdo nepřistihne.

Dnes už to lze sotva takto vnímat. Zato se z toho stal bezmála systém. Nebo ceník, chcete-li. Takže pivo v zavřené hospodě je za 10 tisíc korun, tak si ho aspoň cenil Miroslav Kalousek. Stejnou sazbu si určila Alena Schillerová za „popojíždění“ bez pásu. Milan Hnilička zatím stanovil nejvyšší sazbu – party v hotelu je za 50 tisíc a rezignaci na post poslance.

Analogicky by si pak „běžný člověk“ mohl říct, že by se taky vykoupil, když „uklouzne“. Při průměrné mzdě by jízda bez pásu nebo pivko v hospodě měly vyjít na něco přes tisícovku při poměru k ministerskému platu. Svědomí se možná uleví, srdce zahřeje i dobrý skutek, že podpoří sestry padající na ústa na covidových odděleních, ale škoda napáchaná tím, že opatření se dodržují, jen když se nám chce a vzpomeneme si na ně, je nedozírná.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované