Hlavní obsah

Komentář: Kurz zaříkávání pandemie s Adamem Vojtěchem

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Vojtěch Veškrna, Seznam Zprávy

Jakmile nějaký politik spustí o „mediální hysterii“, mějme se na pozoru: situace může být, nebo spíš už je, vážná.

Reklama

4. 2. 9:30

Rok s koronavirem a elektronickou tužkou.

Článek

Tento týden se Česko dostalo na 1 milion potvrzených případů za pandemii covidu-19. Jsme na prvním místě v EU v počtu nakažených na 100 tisíc obyvatel. Podle počtu zemřelých pátí na světě za San Marinem, Belgií, Slovinskem a Velkou Británií.

V poslední době je situace plus minus stejně špatná, až horší. Denní čísla víceméně zamrzla. Hrozné statistiky.

Zároveň dnes uplynul rok od památného komentáře ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, který v MF Dnes shrnul svůj pohled na tehdy ještě převážně čínskou krizi. Už víme, že situace se brzy nato vymkla kontrole, pak se pod ni i zásluhou strachu lidí z neznámého a drakonických opatření jako by vrátila, než přišla násobně horší druhá, respektive třetí vlna, ale to už Vojtěch z velké části (od 21. září) ministrem nebyl.

Jeho text ze 4. února 2020 (dostupný v placené sekci iDnes.cz) je cenné číst. Klidně po roce znova.

Ani ne proto, abychom se ušklíbli, jak moc byl mimo a v čem se pletl, to by se při ohlédnutí za začátkem pandemie dalo říct o spoustě expertů a politiků po celém světě. Kdo věděl a mohl vědět?

Ale proto, že komentář politické autority přes zdravotnictví připomíná, jaký tón stát při boji s nákazou nastolil. A jaký některé představitele bohužel provází dodnes. Jde o sklon ke zlehčování, k lakování věcí narůžovo, k předčasné a laciné radosti, že „opatření zafungovala“. Sklon k zaříkávání pandemie ujišťováním, že situaci máme pod kontrolou. V tom jsme špička.

Doufejme, že to nikdo takhle nevyslovil ve skutečnosti – ale od chvíle, kdy by nějaký činitel vydával za úspěch, jak to zvládají krematoria, jsme byli jen kousek.

Byl by nesmysl házet vinu za nezvládnutou pandemii jen na Adama Vojtěcha nebo na jeho článek. Nemohl úplně vědět, čeho se text stane předzvěstí. Jako zdroj poučení ale posloužit může.

Politici v boji s pandemií vyšli vstříc netrpělivosti, jako kdybychom byli děti, co se pořád ptají „mami, tati, už tam budeme“. Virus jsme podcenili jako své síly a počasí v Alpách turisté, které pak sundávají ze skal záchranáři (a do médií vykládají o notoricky zbytečně riskujících a špatně vybavených Češích).

Pojďme si komentář, který v tištěném vydání vyšel pod titulkem „Česká koronavirální chřipka“, po roce spravedlivě rozebrat s elektronickou tužkou:

V úvodu ministr Vojtěch exponuje situaci jako z akčního filmu: Záhadný virus šířící se z kontinentu na kontinent. Všechny státy světa mobilizují armádu, vědci narychlo vyvíjejí lék. Virus mutuje. Ani vyspělý svět neví, jak ho porazit. To je scéna z typického sci-fi filmu, která se asi každému z nás vybavila, když poprvé slyšel o novém typu koronaviru. Film zůstává filmem, fikcí.

Rozuměj mezi řádky správně, milý čtenáři: Nic se ti nestane, je to jenom film. Ve skutečnosti to bylo horší než film. Už proto, že to trvalo a trvá řadu měsíců.

Vojtěch připouští, že situace je vážná, ale nepodceňujeme ji a přijímáme opatření, určitě není namístě panika. Varování před panikou bylo před rokem pochopitelné, šlo by o paniku z neznámého a nepoznaného. Po roce byste na stav „paniky“ nenarazili ani omylem. Dominuje únava, nervozita, odevzdanost, hněv.

Riziko rozšíření epidemie na našem území je však velmi nízké. To se začátkem února 2020 asi soudit dalo, ale čas tuhle větu krutě prověřil. Nezestárla dobře.

A pak se ministr definitivně pouští na tenký led svým tehdy oblíbeným příměrem: Zatímco v souvislosti s chřipkou u nás umírá průměrně 1 500 lidí za rok, v souvislosti s koronavirem máme zatím téměř čtyři desítky negativních vzorků. Jen od začátku roku u nás na chřipku zemřelo čtrnáct lidí a celková nemocnost je již na úrovni epidemie, tedy 1 865 nemocných na 100 tisíc obyvatel.

Ano, i kdybychom zkopírovali formulaci „umírá v souvislosti s chřipkou“ na „úmrtí osob s onemocněním covid-19“ , máme podle stránek ministerstva zdravotnictví 16 683 zemřelých k 3. únoru 2021. Rok od příchodu nákazy ještě zdaleka neuplynul a jde o víc než desetinásobek Vojtěchovy uklidňující chřipkové paralely. Tenký led se probořil, respektive roztál ve slunečním žáru. Totálně.

Ve Spojených státech každý rok zemře na „obyčejnou chřipku“ dokonce 40 tisíc lidí. A to už není sranda. Musíme tedy všechny informace kolem koronaviru brát v určitém kontextu, píše autor. Určitě bereme, momentální kontext covidu-19 je v USA přes 450 tisíc obětí. A to už není sranda krát 10.

Dál z textu ministra Vojtěcha vytrháváme, samozřejmě s myšlenkami na kontext: Vyhlášení zdravotní nouze ze strany Světové zdravotnické organizace zní dramaticky, navíc když je to teprve pošesté v historii, ale co to reálně znamená? … Na jednu stranu je to zvýšené nebezpečí, na druhou stranu to pro Českou republiku v tuto chvíli neznamená nic zásadně nového. Děláme vše, co dělat máme. Informujeme cestující na palubách letadel i na letištích, provádíme cílený screening, zavedli jsme infolinku, hygienici fungují v pohotovostním režimu, připravena jsou infekční oddělení nemocnic, Národní referenční laboratoř jede nepřetržitě, pozastavili jsme vydávání víz čínským občanům a rušíme přímé lety z Číny.

Že by z toho člověk odhadl, že za šest týdnů po „zásadně nic nového“ se naše země pohrouží do tvrdé karantény, to nemůžeme říct.

Únorová Vojtěchova věta Vyhlášení nouzového stavu je také pro Evropu a ostatní státy světa signál, že Čína potřebuje humanitární pomoc, nikoliv že by státy měly bít na poplach působí při vzpomínce na březnové uvítání čínských respirátorů stranickými a vládním představiteli na ruzyňském letišti poněkud zvláštně.

Na závěr se Adam Vojtěch vrací k úvodní metafoře a naznačuje, že situace je nadmíru výtečná, respektive jestli si někdo myslí, že není, tak je jasné, kdo za to může:

Všichni začínají být z mediálního tlaku unaveni. Unaveni? To se psal únor 2020, byli jsme teprve na startu maratonského běhu! Ze začátku to dokonce pro někoho mohlo vypadat jako dobrodružství, pamatujete?

Novináři, ti mají žně a čekají na první potvrzený případ u nás. Internet zaplavila lidová tvořivost. Zejména úsměvné obrázky o rouškách či o známém mexickém pivu vnášejí do vážné situace trochu nadhledu. Tohle bylo trapné už tehdy, sorry, pane ministře.

Doufejme, že koronavirální i mediální hysterie brzy pomine, veřejnost si uvědomí, že nejsme ve filmu, a vrátíme se zase na zem. Jedno pozitivum však přece jenom koronavirus přinesl. Lidé začali, vlastně nevědomky, více dbát na prevenci před chřipkou. Jasně, nikdo není doma prorokem, ale jen jeden je ministrem zdravotnictví. A v uklidňování, až chlácholení obyvatelstva, což byl smysl jeho článku, prostě Vojtěch zašel příliš daleko – a zkouška časem to zle potvrdila.

Ale nabídněme jiné možné pozitivum: Poučení, že jakmile nějaký politik spustí o „mediální hysterii“, mějme se na pozoru: situace může být, nebo spíš už je, vážná.

V jednom se ovšem ministr robustního zdravotnictví rozhodně strefil: Veřejnost si brzy uvědomila, že není ve filmu. Až zatraceně dobře.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované