Hlavní obsah

Komentář: Vláda zmrzačila psa. Lepšího hlídače to z něj neudělá

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Shutterstock.com

Těžko se zbavit dojmu, že vláda má něco zásadního proti restauracím.

Reklama

8. 12. 2020 6:30

České čekání na vakcínu proti covidu – protože o nic jiného se vláda nepokouší – je čím dál zoufalejší.

Článek

Vlastně už od jara jsme zvyklí, že vláda dokáže svým rozhodnutím zpochybnit nebo popřít slova svých členů klidně jen pár hodin poté, co jsou vyslovena. Pondělní vystoupení ovšem dokázalo zlomit i tyto rekordy. Ministři si dokázali podivuhodně protiřečit i několikrát během jediné tiskové konference.

A tak jsme se dozvěděli, že Česko prozatím nepřechází zpět na čtvrtý stupeň rizika podle systému PES. Jen se tedy zakazuje provoz restaurací po osmé večer, prodej alkoholu z výdejního okénka a konzumace alkoholu na veřejných místech. Což jsou omezení, jež se blíží čtvrtému stupni až na to, že hospody mohou mít mezi šestou ranní a osmou večerní v omezené kapacitě otevřeno. Takže to vychází na takových tři a čtvrt, nanejvýš tři a půl.

Také jsme se dozvěděli, že současný nemilý vývoj covidových čísel rozhodně není důsledkem posledního rozvolnění, například otevření restaurací a jejich provozu do 22 hodin. Na to, aby se projevil efekt přechodu na třetí stupeň, totiž ještě neuběhlo dost času. A proto je samozřejmě potřeba kvůli nemilému vývoji covidových čísel omezit provoz restaurací.

Ministr zdravotnictví Blatný i ministr všeho ostatního Havlíček se také mohli přetrhnout, aby nás ujistili, že vláda jede přesně podle svého „psa“. Jen se tedy v metodice protiepidemického systému píše, že o zpřísnění rozhodne vláda poté, co tři dny po sobě bude index rizika ve vyšších hodnotách. A ránu restauracím vláda oznámila přesně druhý den, v němž index rizika vykázal hodnotu nad 60, tedy odpovídající čtvrtému stupni opatření. Zpřísnění, pravda, platí až od středy, takže ty tři dny tam nakonec budou, jen to vláda prozíravě rozhodla tak nějak předem.

A to raději nemluvme o tom, jak týž ministr vysvětloval, že čísla jsou sice špatná, ale jen co za pár dní začneme pracovat s novou metodikou, která zahrne výsledky antigenních testů, budou vlastně zase dobrá.

To všechno se děje v situaci, kdy vláda nemá nad epidemií už ani náznak kontroly. Systém trasování sice začal poměrně solidně stíhat, to je ovšem dáno třemi faktory. Jedním je navýšení kapacit, což je nepochybně fajn. Druhým je klesající počet testů, což je o dost horší. A třetím je skutečnost, že lidé hygieně v průměru hlásí 0,8 rizikového kontaktu. To je – pokud tedy ve skutečnosti nejsme národem bludných samotářů – absurdně nízké číslo, které svědčí spíše o tom, že lidé se nechávají před hygieniky zapírat. Rizika spojená s kontaktem s osobou nakaženou covidem řeší v tom lepším případě po vlastní ose, v tom horším vůbec.

Jinými slovy strach z karantény a jejích dopadů na rodinný rozpočet či celkovou životní situaci je u mnoha lidí radikálně větší než strach z viru samotného a jeho dopadů na zdraví. Tento problém, kvůli němuž vláda při sledování epidemie vůčihledně slepne, však ministry zjevně nepálí. Všechny návrhy na pozitivní motivace (odměna za sebetrasování, odměna za pozitivní test, proplácení pozitivních testů, vyšší kompenzace za covidovou karanténu) vláda buď ignoruje, nebo předkládá pestrou paletu důvodů, proč to či ono rozhodně vůbec nejde. Zato ovšem přichází se zpřísněním sankcí za nedodržení opatření až k milionovým částkám pro právnické osoby, což zjevně jde docela dobře.

Celkový pohled na vládní politiku je zkrátka tristní. Chvíli se zdálo, že si kabinet uvědomuje, že důvěra lidí v opatření je malá a že protiepidemické politice škodí nepředvídatelnost a nedostatečné vysvětlování smyslu opatření. Byla to ale skutečně jen chvilka. Během ní vznikl PES. Nedokonalý, ale v rámci možností přehledný a čitelný. Kdyby si za ním vláda pevně stála, případně se pouštěla jen do opatrných a pečlivě vysvětlených úprav nebo metodických posunů, nemusel to být špatný hlídač.

Namísto toho ministři nebohé zvíře zmrzačili tak, že svou školskou nohu už od začátku tahá o týden za zbytkem těla, pak mu pořídili několik nehlídatelných štěňat (extra tabulky pro sport, kulturu, průmysl) a nakonec jej nutí existovat někde na půl cesty mezi dvěma stupni.

Když byl PES představen, psali jsme na tomto místě, že velkým rizikem bude tendence vlády udělat ze psí tabulky piškvorky podle toho, který stupeň opatření si zrovna která zájmová skupina vykřičí. Realita jako obvykle předčila očekávání a vláda se s opatřeními zaměřenými proti restauracím vydala zcela mimo vymezené hrací pole – pole, které si před pár týdny sama nakreslila. A nestalo se tak pod tlakem profesních lobby, ale kvůli přesvědčení, že za všechno zlé můžou právě čtyři dny otevřené hospody. Sice pro to ještě neexistují žádná data, ale už to říkal Andrej Babiš v nedělním Čau lidi – a to je nade všechna data světa.

Kde vláda ještě vidí zdroje, z nichž mají občané čerpat energii, aby vládní politiku dokázali brát trochu vážně, zůstává záhadou.

Přiznejme si rovnou, že čekání je nepříjemná činnost. Na covidovou vakcínu čeká celý svět – dočkat se při minimalizaci škod její masové výroby a distribuce je základem všech evropských strategií boje s novým koronavirem. Čekání není lehké. Držet dlouhodobě kontrolu nad kapacitami zdravotnictví při pandemii viru, který má ohromně rozvinutou schopnost zahltit nemocnice během pár týdnů, je složitý úkol a ve všech zemích to stojí spoustu peněz, nepříjemností a nepohodlí.

Jenom Češi si ale při čekání krátí čas týráním vlastnoručně vypiplaných zvířat, která mohla v boji proti koronaviru alespoň trochu pomoci.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované