Hlavní obsah

Konec se blíží, chtějí nám sáhnout na koncovku -ová

Foto: Profimedia.cz

Marilyn Monroe, pardon, Marilyn Monroeová v titulní roli snímku popisujícího, kam až může vést nedbalé rozlišování mezi muži a ženami.

Reklama

15. 5. 2020 6:36

Ženy v Česku si zřejmě budou moci zvolit nepřechýlenou formu svého příjmení bez omezujících podmínek, píše ČTK. Schválil to jeden ze sněmovních výborů, poslanci se otázkou budou zabývat na přelomu května a června.

Článek

Češky už by tak nemusely předstírat, že hodlají žít v zahraničí, nebo spekulovat s národností, aby jim úřady povolily příjmení ve tvaru, který preferují. Tedy bez onoho posvátného -ová.

Nepodstatná změna, která nikoho nepoškodí a někomu pomůže, chtělo by se říci. Jenže u nás máme rádi pořádek a nemáme rádi novoty. Proto také žijeme v zemi, kde si i křestní jméno vlastního dítěte musíte vybrat z knihy s roztomile diktátorským názvem Jak se bude vaše dítě jmenovat.

A pokud s výběrem zabrousíte mimo tuto na matrikách uctívanou bibli, musíte si na to zaplatit posudek. Ideálně s čestným prohlášením od náčelníka kmene z amazonského pralesa, že u nich pojmenovávají děvčata i exotičtějšími jmény než Nikola. A s notářsky ověřeným potvrzením, že to zatím žádnou apokalypsu nezpůsobilo.

Jak je patrné z podpisu tohoto textu, já kupříkladu koncovku -ová v příjmení mám. Dokonce jsem přijala jméno svého manžela, újmu kvůli tomu necítím a celé téma je na mém seznamu, oč se stojí hádat na sociálních sítích, celkem nízko.

Zároveň ale chápu, že jsou ženy, které tam ono -ová mít nechtějí. Protože chtějí, aby celá rodina měla v dokladech stejné příjmení (v zahraničí může rozdílná koncovka dělat problémy). Protože jim to přece jen přijde jako příliš majetnická forma označení. Protože se jim to prostě líbí.

U něčeho natolik osobního, jako je jméno, si snad trochu takové rozmařilé svobody můžeme dovolit.

Samozřejmě tu stále zůstávají dvě klíčové otázky nad ženou bez -ová. Jak bez toho poznám, jestli je to chlap, nebo ženská (viz již poněkud vousatý příklad s titulkem „Na státní návštěvu přijede Clinton“)? A dále: Jak si asi nebohá čeština ve větě poradí bez přechýleného jména?

Odpověď na otázku číslo 1 zní: Nečtěte jen titulky a dozvíte se, jestli se máte těšit na Hillary, nebo Billa. Lidská komunikace se obvykle vyznačuje tím, že má nějaký kontext a stavbu věty, díky čemuž dokážete pohlaví odvodit. A to zvlášť v češtině, kde je minimum shodných mužských a ženských jmen. Pokud byste se dostali do nepravděpodobné situace, že to nepůjde, zkuste zvážit, jestli je právě znalost pohlaví pro pochopení sdělení klíčová.

Co se týče otázky číslo 2 (pomiňme teď fakt, že u ženských příjmení si často dělají z češtiny posvátnou krávu lidé, kteří jinak nenapíšou větu bez pravopisné chyby), odpověď zní: Čeština si s tím poradí úplně normálně. Náš jazyk přežil daleko horší věci a už nějakou dobu se celkem bez obtíží vyrovnává například s existencí Marilyn Monroe, Dary Rolins nebo Heidi Janků. Zvládne i Nikolu Vomáčka.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované